Článek
Po dojemném večeru s pamětnicí v rámci naší exkurze do Prahy následovala intelektuálně podnětná přednáška Dr. Martina Jeřábka s názvem „Německé dědictví v České republice: Stíny minulosti a naděje pro budoucnost“.
Jeřábkův příspěvek nebyl pouze analytickým pohledem na dějiny a současnost česko-německých vztahů, ale také výzvou k práci s pamětí a k věcnému, citlivému zacházení s kulturním dědictvím.
PhDr. Martin Jeřábek – odborník na mezinárodní vztahy a středoevropské dějiny
PhDr. Martin Jeřábek působí na Karlově univerzitě v Praze, kde se zabývá středoevropskými dějinami, mezinárodními vztahy a složitými dějinami i současností německojazyčných menšin v Česku. Ve svých monografiích, článcích a kapitolách analyzuje politické systémy, otázky identity a kulturu paměti, vždy v souvislosti se střední Evropou a evropskou integrací. Jeho odbornost se odráží i v aktivní účasti na vědeckých konferencích a výzkumných projektech.
Kontext a rozměry německého kulturního dědictví
Jeřábek úvodem zasadil téma do historických souvislostí. Vyhnání Němců po druhé světové válce, kdy muselo opustit Československo přibližně 3,2 milionu lidí, označil za počátek dlouhé historie vykořeňování a bolesti, ale také nových možností dialogu. Mluvil o roli historické paměti a zdůraznil, že vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004 přinesl „nový evropský rámec“ pro překračování hranic, fyzických i mentálních.
mapa
Souvislosti dějin ilustroval pomocí map ukazujících etnické a jazykové poměry střední Evropy v letech 1910 a 2021. Tyto mapy názorně ukázaly, jak hluboce se hranice, migrace a nucené přesuny otiskly do kulturní krajiny regionu.
Instituce, aktéři a význam smíření
Další část přednášky byla věnována různým aktérům, vládám, organizacím odsunutých a spolkům zbývajících německých menšin v Česku. Jeřábek vysvětlil, jak politické a právní procesy smíření, například Česko-německá deklarace z roku 1997, vytvořily základ pro nové chápání kulturního dědictví jako otevřeného a do budoucnosti hledícího rámce. Dodnes však debaty o takzvaných Benešových dekretech ukazují, jak obtížné je minulosti porozumět a přistupovat k ní spravedlivě.
Uchování německého kulturního dědictví ve střední Evropě
Jak může být německé kulturní dědictví zachováno? Jeřábek nastínil několik realistických cest. Patří k nim péče o místní a kulturní identitu prostřednictvím regionálních spolků i aktivit odsunutých v jejich „ztracených“ domovech. Rozhodující je podle něj nepřijít o etnický a kulturní charakter menšiny, a zároveň jej přirozeně zapojit do západoevropského a evropského kontextu.
Podoby paměti: individuální, hmotná a etnografická
Druhá část přednášky se věnovala konkrétním formám uchovávání dědictví:
Individuální paměť: Osudy sudetských Němců, například Antona Tiersche, ukazují, že člověk může mít více domovů. „Žiji ve Weidenu,“ říká Tiersch, „ale v Tachově jsem doopravdy doma.“ Takové vzpomínky posilují identitu a otevírají otázku přenosu paměti mezi generacemi.
Hmotné dědictví: Hřbitovy a kostely v původních vesnicích a městech, společně udržované a restaurované, symbolizují sounáležitost a sdílený osud. Dokonce i pomníky padlým z první světové války jsou dnes vnímány jako místo evropského smíření.
Etnografická paměť: Kulturní slavnosti, například Sudetendeutscher Tag, ukazují, že kultura a pojem „domov“ mohou být základem míru. Česko-německé kulturní prostředí nepřetržitě vyrůstá z více než tisíciletého společného soužití.
Ústřední otázka kulturního dědictví
Na závěr Jeřábek položil otázku, která zazněla vysloveně jako výzva:
Jak nám může uchovávání kulturního dědictví pomoci? Pomáhá nám pochopit, kým jsme a kým jsme mohli být.
Péče o sdílené vzpomínky a tradice nevytváří jen mosty mezi národy, ale i perspektivy pro budoucnost.
Dojem a význam pro exkurzi
Přednáška zanechala hluboký dojem. V následné reflexi spolu s pamětnicí, studenty a Prof. Dr. Alfredem Wildfeuerem se ukázalo, že kulturní dědictví není statickou, ale velmi pohyblivou hodnotou. Právě v dobách migrace, digitalizace a diskusí o identitě představuje vědomí dějin a péče o společné tradice víc než akademické téma, je základem otevřené a mírové společnosti.
Exkurze byla podpořena Česko-bavorskou vysokoškolskou agenturou (BTHA).
