Článek
Publikováno: 01.09.2025, 04:49 hod. https://www.merkur.de/lokales/region-holzkirchen/warngau-ort66932/in-tschechien-spurensuche-in-der-vergangenheit-zehn-geschwister-93908216.html
Autor: Bettina Stuhlweißenburg
Přeložil: Henry Ertner
Wall – Wolfgang Hampel se musí na chvíli zamyslet. „Ve Wallu žijí dva,“ odpoví nakonec devětašedesátiletý na otázku, kde dnes v okrese Miesbach bydlí jeho devět sourozenců. „Při tolika sourozencích to nemůžu říct hned,“ omluvně dodává. On sám žije v Miesbachu, nejstarší Josef Hampel (73) v Elbachu, nejmladší Maria Auer (55) v Haushamu. Dva sourozenci zakotvili ve Warngau, jedna sestra odešla do Berlína, další do Ebersbergu.

Deset sourozenců
Cesta do minulosti: sourozenci (zleva) Maria Auer, Angelika Kalb, Josef Hampel, Anette Prücklmeier, Wolfgang Hampel, Johanna Bartl, Bernhard Hampel, Irmgard Hampel, Franz Hampel a Christian Hampel u rodného domu svého otce v Česku. © Privat
Rostoucí zvědavost
Nedávno se všichni společně vydali do severovýchodních Čech, kde se jejich otec roku 1927 narodil v obci Trautendorf, která měla 500 obyvatel.
Na jedné rodinné oslavě padl nápad poznat vlast našich předků,
vypráví Wolfgang Hampel. Jako děti je ale Sudety příliš nezajímaly, vždy se totiž cítili jako „Waller“. Nikdy nezažili vyloučení jako uprchlické děti. Na rozdíl od jiných vyhnanců z bývalých německých východních území, kteří se v poválečných letech setkávali s nepřátelstvím a byli posměšně nazýváni „batohovými Němci“. Jejich otec si však rychle získal uznání jako schopný mistr kovář, který koval koně místních sedláků, a také svou činností ve farní a obecní radě.
Teď, když stárneme, díváme se se stále větší zvědavostí na naše kořeny v Sudetech,
říká bývalý vedoucí zemědělského úřadu v Rosenheimu.
Nebyl to lehký úkol najít společný termín pro deset sourozenců a jejich partnery, přípravy zabraly půl roku:
Naše motto bylo, že když už to uděláme, tak pořádně,
vzpomíná Hampel. Patřila k tomu i návštěva Sudetoněmeckého muzea v Mnichově, hledání německy mluvícího průvodce v oblasti Trutnova, přístup do online archivu okresu Hradec Králové a kontakt s trutnovskou matrikou. Ačkoliv tamní úředníci nehovořili německy nebo anglicky, Hampelovi sourozenci si mohli prohlédnout rodný zápis svého otce.
Byly tam velmi podrobné údaje, dokonce byla uvedena i porodní bába a odkud rodina pocházela.
Pro sourozence to byl silný okamžik. Z matriky se také dozvěděli, že šest sourozenců jejich dědečka zemřelo při porodu nebo v dětství.
Dojemný okamžik
Zvlášť emotivní byla pro ně návštěva Hampelovy kovárny v Trautenbachu (dnes Babí), která dnes stojí prázdná. Přistavěný obytný dům postavil jejich dědeček koncem 30. let. Dne 21. září 1945 musela rodina usedlost opustit. Klíč museli zasunout do zámku zvenčí, český stát rodinu vyvlastnil a dům prodal.
O ztrátě pracně vybudovaného živobytí se dědeček nezmiňoval stejně jako o vyhnání rodiny a nucených pracích, které museli rok vykonávat na českém statku, než byli roku 1946 odsunuti do Horních Frank.
Prarodiče nechtěli na tuto potupu a utrpení vzpomínat,
říká Wolfgang Hampel. Ani jeho otec nikdy nemluvil o svém dětství a mládí v severních Čechách. V 19 letech se z britského zajetí vrátil ke své rodině v Horních Frankách. Roku 1948 se Hampelovi přestěhovali do Wallu, dědeček i otec tehdy získali práci v papírně Müller am Baum.
To, že se rodina v Horním Bavorsku rychle cítila doma, souviselo i s krajinou, která se podobá té v Krkonoších, geografickém centru Sudet.
Když jsme při cestě shlíželi ze Sněžky, říkali jsme si, vždyť to tu vypadá jako u nás,
vzpomíná Wolfgang Hampel.
Pohostinnost
Co pro něj cesta znamenala?
Byla to konfrontace s naší historií, kterou jsme neznali. Uvědomili jsme si, co znamenalo být sudetským Němcem.
Zároveň si Wolfgang Hampel uvědomuje, že vyhnání sudetských Němců bylo důsledkem druhé světové války, kterou Německo agresivně rozpoutalo. V tomto kontextu zdůrazňuje, jak vítaně se v Česku cítili.
Češi byli k naší rodině velmi vstřícní a pohostinní.
Napsal cestovní zprávu, aby rodinnou historii zdokumentoval pro vnoučata. V ní stojí:
Němci a Češi dnes žijí v dobrém sousedství.