Článek
Zní to jako legenda, příběh vyhnaného houslaře z Schönbachu (dnes Luby), který začal znovu v bavorském Bubenreuthu a nakonec vytvořil nástroj, jenž se stal zvukovou stopou celé generace díky Paulu McCartneymu. Přestože toto vyprávění působí pohádkově, je hluboce zakořeněno v zlomech a ranách středoevropských dějin 20. století.
Cesta tradice ze Schönbachu do Bubenreuthu
Schönbach (dnes Luby), malé město u Chebu, bylo až do roku 1945 srdcem evropské výroby houslí. Téměř každá rodina se zde živila výrobou houslí, viol, kytar nebo citer. Po vyhnání sudetských Němců v roce 1946 se toto centrum doslova přes noc rozpadlo. Většina houslařů musela opustit svou vlast a mnozí z nich našli nové útočiště v Bavorsku.
Tam po těžkých začátcích v nouzových ubytovnách znovu získali půdu pod nohama. Díky svému řemeslu vytvořili nové centrum evropského výroby hudebních nástrojů. Jedním z nich byl Karl Höfner, jehož firma později získala světový věhlas. Karl Höfner a jeho synové pokračovali v rodinné tradici a v roce 1950 postavili novou továrnu. Z malých dílen vyrostl podnik s desítkami zaměstnanců. Neprodukovali jen housle, ale také kytary a baskytary, které odpovídaly duchu doby.
Zvlášť úspěšný byl od poloviny 50. let model, který se měl zapsat do dějin hudby – Höfner Violin Bass 500/1. Jeho korpus připomínal housle, což nebyla jen pocta původu schönbašských houslařů, ale také praktické řešení, baskytara byla lehká, snadno se s ní hrálo a měla teplý, dřevitý zvuk.
Jak se baskytara dostala k Paulu McCartneymu?
V roce 1961 stál mladý britský hudebník v hamburském obchodě s hudebními nástroji. Jmenoval se Paul McCartney, tehdy ještě baskytarista neznámé kapely „The Beatles“. Nutně potřeboval nástroj, který by si mohl dovolit a který by byl vhodný i pro leváka.
Höfner 500/1 byl levnější než americké konkurenční modely a nabídl přesně to, co McCartney hledal. Koupil si ho a od té chvíle se obraz mladého Brouka s touto baskytarou na pódiu stal ikonou. Nástroj se stal kultovním objektem, přezdívaným „Beatles-baskytara“ a určoval zvuk nespočtu hitů.
Od vyhnání na světová pódia
Je to paradoxní obrat dějin, osud vyhnání, který tolik sudetských Němců vykořenil a uvrhl do existenční nouze, vedl přímo k tomu, že zvuk Beatles přišel z Bubenreuthu. Bez dílny v Bubenreuthu, bez houslařské tradice ze Schönbachu a bez odvahy rodiny Höfnerových začít po válce znovu by „Beatles baskytara“ nikdy nevznikla.
Je to téměř jako alegorie, ze zkušenosti ztráty domova vyrostlo něco, co oslovilo celý svět. Houslař, který se svými syny vybudoval továrnu na kytary, vytvořil nástroj, jenž se v rukou britského hudebníka stal ikonou a symbolem globální kultury 60. let.
Housle vedle baskytary
V expozici v Sudetoněmeckém muzeu, která tuto symboliku působivě zachycuje, visí slavný Höfer 500/1 Violin Bass vedle houslí.
Foto Baskytara a housle
Ty postavil Moritz Lutz, další schönbašský houslař, který pokračoval v rodinné tradici po roce 1945 v Mittenwaldu a pot0 Bubenreuthu. Jeho housle jsou kopií Stradivariho a symbolizují hluboké zakořenění těchto řemeslníků v evropské hudební historii.
Tak stojí oba nástroje vedle sebe jako dva póly jednoho příběhu, housle, které reprezentují staletou řemeslnou tradici, a baskytara, která znamená průlom, popkulturu a globální modernu. Oba však vzešly ze stejného zdroje, z vyhnání a nového začátku v Bavorsku.
Člověk za příběhem
Stojí za to si připomenout onoho houslaře a výrobce kytar. Muže, který po válce ztratil všechno, dům, dílnu i domov. Který byl se svou rodinou poslán do neznáma. Který žil v barácích, dokud se mu v Bubenreuthu nepodařilo vybudovat novou existenci. A který, aniž by to tušil, postavil nástroj, jejž budou poslouchat a milovat miliony lidí po celém světě.
Možná vůbec nevěděl, co z toho vzejde. Možná si nedovedl představit, jaký význam bude mít tento model. Ale zpětně je zřejmé, jeho práce, zrozená z tradice, ztráty a nového začátku, se zapsala do dějin.
Hudba jako most
Tato baskytara je víc než jen nástroj. Je symbolem toho, jak může kultura stavět mosty i přes nejhlubší rány. Kus dřeva z Bavorska, tvarovaný šikovnýma rukama vyhnaných sudetských Němců, se stal srdcem globální popmusic.
Příběh této baskytary ukazuje, že i v nejtemnějších kapitolách dějin, ve válce, při vyhnání, uprostřed ztráty, může vzniknout něco nového, co přináší naději a radost. Možná právě v tom spočívá skutečná „magie“ tohoto nástroje.
Srdečné díky rodině Höfnerových a Paulu McCartneymu!
