Článek
Identita vzniká tam, kde probíhají hranice, a zvláště ve střední Evropě bývají jen zřídka trvalé. Na semináři ASA „80 let od konce války a počátku vyhání“ vystoupil Dr. Michael Hartenstein s příspěvkem o vzniku a významu hranice na Odře a Nise po druhé světové válce. Jeho přednáška nás zavádí přímo do politických, společenských a lidských katastrof spojených s tímto historickým vymezením hranic.
Dr. Michael Hartenstein
Historické příčiny a odpovědnost
Dr. Hartenstein odmítá zjednodušené přesouvání viny na jediného aktéra. Ukazuje spíše, jak se zde proplétaly mezinárodní zájmy a ideologické motivy.
Jak vlastně k linii Odra–Nisa došlo? Kdo si tuto hranici od kdy přál a proč? Kdo ji jako státní hranici skutečně prosadil a uskutečnil? Lze říci, že za tuto hranici a tudíž za vyhnání Němců z východních oblastí nesl hlavní vinu Hitler?
Dr. Hartenstein vysvětluje, že polské národní hnutí si hranici na Odře a Nise stanovovalo jako cíl už dávno před druhou světovou válkou. Stalin v ní od roku 1943 viděl politický nástroj k přetvoření mapy Evropy ve svůj prospěch. Západní spojenci považovali otázku hranic spíš za předmět politického vyjednávání než za morální závazek. Ke konkrétnímu vytyčení došlo bez ohledu na osudy lidí, kterých se to bezprostředně týkalo.
Důsledky pro miliony lidí
Konference v Teheránu, Jaltě a Postupimi stanovily rámec nové hranice, jejíž humanitární následky byly katastrofální. Dr. Hartenstein ukazuje, jak politická rozhodnutí učiněná v Berlíně, Moskvě, Londýně a Washingtonu vedla k vyhnání milionů lidí.
Kdyby se prosadil pohled západních spojenců na budoucí německo‑polskou hranici, linie Odra–Nisa by patrně nevznikla. Vratislav i Štětín by byly dodnes německými městy. Miliony lidí by nebyly vyhnány. Jenže západní spojenci neměli ve východní střední Evropě reálný vliv a hranice jim v rámci tzv. polské otázky nepřipadala příliš důležitá, zejména politicky.
Dr. Hartenstein dokládá, že dějiny vyhánění tvoří spleť odpovědnosti, ideologického zaslepení, oportunismu a nevyrovnané nespravedlnosti.
Slepá místa ve vyrovnání s minulostí
Kromě velmocí jsou součástí historie i samotné společnosti. Dr. Hartenstein kritizuje morální sebezproštění a nedostatek poctivé reflexe, zvláště v Polsku.
Připomíná, že přehnaný výklad zákazu anexe, konfiskace bez náhrady i vyhnání či deportace německého obyvatelstva představují v této podobě bezprecedentní akty bezpráví. Pokud je samotný vznik polského vlastnictví na dříve německých územích založen na bezpráví, pak tímto historickým, právním a morálním stínem zůstává poznamenáno všechno, co z něj vyšlo.
Skutečné smíření je podle Hartensteina možné jen skrze přímou konfrontaci s vlastní minulostí.
Věda, odpovědnost a naděje
Jako posluchač si z přednášky odnáším, že dějiny nejsou jen otázkou viny. Jsou výzvou k upřímné reflexi, empatii s viníky i obětmi a intelektuální poctivosti. Seminář ASA představuje prostor pro tuto diferencovanou debatu. Ve středoevropském trojmezí Německa, Česka a Polska je otevřené a vědecké zkoumání historie nezbytné. Máme tak naději na Evropu, která se umí postavit své odpovědnosti a buduje novou lepší budoucnost.
