Článek
Večer 31. července 2025 byl sál v Domě německého východu (Haus des Deutschen Ostens) v Mnichově zaplněn. Dr. Peter Becher, dlouholetý jednatel a od roku 2019 předseda Spolku Adalberta Stiftera, zde hovořil o životě a působení svého otce Waltera Bechera i o své vlastní biografii, která je neoddělitelně spjata s česko-německým porozuměním. Diskuzi moderoval profesor Dr. Andreas Otto Weber, ředitel HDO, který Dr. Bechera označil za „významného stavitele mostů mezi německým a českým literárním světem“.
Peter Becher, narozený v Mnichově, literární historik a spisovatel, vyrůstal ve stínu složité rodinné historie. Jeho otec Walter Becher byl představitelem sudetských Němců a organizací vysídlenců, poslanec zemského sněmu za BHE a později poslanec Spolkového sněmu za CSU. Politicky zastával tvrdou linii vůči východní politice sociálně-liberální koalice.
Rodina Becherů
Hned na začátku večera byla zmíněna slavná rodinná historie, která je často zaměňována s jedním známým nápojem. Peter Becher se zasmál, když se profesor Weber zeptal, zda má jeho rodina něco společného s bylinným likérem Becherovka (původní německý název je Becher Bitter):
Když lidé slyší jméno Becher, mnozí si vzpomenou na jeden nápoj. Má tento Becher něco společného s tvou rodinou?
Dr. Becher odpověděl klidným hlasem.
Rodina Becherů v Karlových Varech patřila k nejstarším měšťanským rodinám, které tam žily. Rozdělila se do tří větví. Nejslavnější z nich je kupecká větev. Z ní pocházel Johann Becher, zakladatel slavné likérky Becher Bitter, česky Becherovka.
Dr. Peter Becher však pochází z takzvané „engelhäuserské větve“ a je posledním mužským potomkem této linie. Historie všech tří větví je úzce spjata s Karlovými Vary, kde se narodil i jeho otec Walter Becher.
Peter Becher se narodil v Mnichově a vystudoval germanistiku a historii na univerzitě Ludwiga Maximiliana. Formující byla pro něj zejména doktorská práce u renomovaného historika Friedricha Prinze o zániku dunajské monarchie, která prohloubila jeho zájem o kulturní a politické propojení střední Evropy. Po působení v Bavorském rozhlase a Goethe-Institutu byl čtyři roky referentem vzdělávání ve skautském svazu a v roce 1986 nastoupil jako ředitel do Spolku Adalberta Stiftera. Od začátku prosazoval otevření spolku mezinárodním partnerstvím a dialogu s českými partnery. Po pádu železné opony mohl tento profil dále rozvíjet a učinil ze spolku klíčovou instituci česko-německé kulturní výměny.
Exulanti jako průkopníci
Dr. Becher zdůraznil, že úspěch Spolku Adalberta Stiftera po roce 1989 by nebyl možný bez úzké spolupráce s českými exulanty v 70. a 80. letech.
Už v té době měl Stifterův spolek velmi dobré kontakty s exilovými Čechy, kteří zde žili. Ať už to byl Ota Filip v Mnichově, Jiří Gruša v Bonnu, Pavel Kohout a samozřejmě Ivan Medek, náš velmi blízký přítel zde v Mnichově. Přes ně jsme pak navázali spojení se samizdatovou scénou v Československu.
Tyto vztahy posílily důvěryhodnost spolku v české kulturní scéně a umožnily okamžitou spolupráci, jakmile po pádu železné opony nastaly nové příležitosti.
Když přišla sametová revoluce, bylo nám jasné, že musíme okamžitě na druhou stranu, že teď musíme aktivně utvářet česko-německou kulturní výměnu, právě s naší minulostí a našli jsme všude otevřené dveře.
Stavitel mostů mezi kulturami
Zvláště působivé byly Becherovy vzpomínky na první setkání s českými spisovateli po roce 1989.
Pozvali jsme Ludvíka Vaculíka a Lenku Procházkovou do Mnichova. Tři dny jsme pak v Sudetoněmeckém domě četli, diskutovali a zpívali do tří do rána.
Taková setkání otevírala dveře a budovala důvěru, neocenitelný přínos v době, kdy mnozí sudetští Němci i Češi byli ještě plní předsudků. Dr. Becher zdůraznil, jak moc spolek kolem roku 2000 podpořili čeští intelektuálové, když se z Německa ozývaly politické hlasy omezující institucionální podporu podle § 96 BVFG.
Čeští intelektuálové nám pomohli. PEN klub, jehož jsem se stal čestným členem, sepsal dopis s 20 podpisy adresovaný německému ministru kultury, tehdejší velvyslanec František Černý ho osobně oslovil. Najednou už se o našem zrušení nemluvilo, museli uznat, že jsme kulturní výměnu nejen nebrzdili, ale naopak podporovali. To bylo mé největší profesní vítězství. Jsem českým přátelům, intelektuálům a spisovatelům velmi, velmi vděčný, že to udělali. Tím ukázali, že všichni patříme k jedné „české“ rodině.
Emocionální vzpomínky
Rozhovor se však netýkal pouze institucí. Dr. Peter Becher otevřeně promluvil o emocionálním napětí v rodině, především o vztahu se svým otcem. Walter Becher měl pohnutý životní příběh, narozen v Karlových Varech, sudetoněmecký aktivista, kulturní redaktor v Praze a Liberci, válečný zpravodaj, po roce 1945 politický funkcionář vysídleneckých svazů.
Zvláště dojemná byla vzpomínka na společnou návštěvu Karlových Varů začátkem 90. let.
Nikdy nezapomenu, jak jsme procházeli městem, jak mi otec ukazoval, kde co bylo, kde byla škola, kde byl rodný dům, to byl opravdu silný a dojemný moment pro nás oba.
Večer jasně ukázal, že Dr. Peter Becher staví mosty nejen mezi kulturami, ale i mezi generacemi. Jeho životní dráha je příkladem toho, jak lze z tíhy minulosti vytvořit něco smysluplného a konstruktivního.
Spolek Adalberta Stiftera si zaslouží uznání
Spolek Adalberta Stiftera, který Dr. Becher vedl více než tři desetiletí, si v tomto ohledu zaslouží zvláštní uznání. Sbírá, uchovává a zprostředkovává kulturní dědictví Němců z Čech, Moravy a Slezska a přenáší jej do evropské současnosti.
Podle stanov je účelem spolku shromažďovat kulturní dědictví a tvůrčí síly Němců z Čech, Moravy a Slezska, předávat vědeckou a uměleckou tradici sudetských zemí jako součást německé a evropské kultury a zejména ji vnášet do česko-německé kulturní výměny.
Tento úkol dnes spolek naplňuje obdivuhodnou škálou aktivit, vědeckými publikacemi, literárními večery, vzdělávacími cestami a stipendijními programy, které inspirují nové generace k objevování společné kulturní historie a posilují udržitelný výměnný dialog mezi Německem a Českem.
Není náhodou, že Václav Havel v roce 1997 poslal ke 50. výročí spolku osobní zdravici.
Drazí přátelé a krajané, děkuji vám za všechno, co jste dosud vykonali pro porozumění mezi Němci a Čechy, za vaši snahu hledat společné zájmy a spolupracovat na úkolech zítřka.
Tato slova platí dodnes a platí i osobně pro Dr. Petera Bechera. Na závěr diskuse položil moderátor otázku, co by chtěl ještě v životě dosáhnout.
Vlastně jsem odešel do důchodu s velmi naplněným profesním životem. Mám to štěstí, že jsem mohl z lokomotivy přesednout do salonního vozu. A v tom „českém“ vlaku jedu rád dál.
Jako předseda Spolku Adalberta Stiftera dále cestuje, píše knihy a podporuje projekty, které nesou jeho životní dílo dál. Večer v Domě německého východu skončil dlouhým potleskem. Kdo tam byl, cítil, že Dr. Peter Becher představuje postoj, který je dnes obzvlášť důležitý. Ne každý Becher dělá Becherovku. Jsou tací, kteří vidí sklenici z poloviny plnou a z této životní filozofie tvoří budoucnost.
