Článek
Trvalo mi déle, než jsem tento příspěvek napsal. Pochod z Pohořelic do Brna a zkušenosti, které jsem tam prožil, ve mně zanechaly hlubší stopy, než jsem čekal.
Ale slíbil jsem, že napíšu příspěvek k přednášce o Rýbrcoulovi a tady je. Téma, které může na první pohled působit pohádkově a přitom je tak hluboce zakořeněné v naší středoevropské historii, že je skoro zázrak, jak živá tato postava navzdory všemu zůstala. Rýbrcoul, ten náladový horský duch, ochránce dětí a chudých, mstitel podvedených, pán počasí a strážce lesů.
Když jsou lidé zlí, nebo se mu vysmívají, tehdy reaguje naštvaně.
Přednáška Prof. Dr. Stefana Samerski nebyla jen úvodem do postavy z pověstí, ale cestou do hlubokých vrstev kulturní paměti, kterou nelze jen tak vymazat.
Není to žádné básnické přehánění. Rýbrcoul, nově česky Krakonoš, je důkazem, že ústně předávané příběhy mohou být silnější než politické systémy, potlačení jazyka a historické zvraty.
Rýbercoul
První písemná zmínka pochází z roku 1561. Jméno se objevuje na mapě přesně tam, kde bychom dnes čekali nejvyšší horu České republiky Sněžku. Podle pozice Trutnova, odkud pocházím, lze to takto odvodit.
Prof. Samerski nám řekl, že v 19. století byl Rýbrcoul už „mezinárodně etablován“. Bratři Grimmové ho zařadili do svých sbírek, Musäus mu věnoval celý příběh s princeznou Emmou a kouzelnými řepami a také Otfried Preußler jeho postavu zpracoval.
Samotná pověst je mnohem starší, hluboce zakořeněná v Krkonoších. Nevznikla z literatury, ale z vášně, z větru a počasí, ze skály a lesa, z nejistot a tužeb lidí, kteří tam žili. A právě v tom spočívá zázrak, postava Krakonoše žije dál. I když se vše ostatní mění, i když se mění jazyk vzniku.
Po roce 1945 byla německá jména v Krkonoších vymazána. Sudetští Němci byli vyhnáni. Pohádky a pověsti nelze vyhnat, patří k místu vzniku.
Česká následnická postava Krakonoš udělala velkou kariéru. V Československu se Krakonoš stal hlavní postavou večerníčku pro děti, pořadu, který formoval celé generace.
Příběh Krakonoše, český večerníček, byl v roce 2013 zvolen nejoblíbenějším dětským pořadem České republiky.
Z drsného ducha hor se stal mazaná a laskavá postava, pomocník utlačovaných, morální kompas v televizní podobě. Pověst se proměnila, jméno se změnilo, ale podstata zůstala.
Co to pro nás dnes znamená?
Pověsti jsou víc než příběhy, jsou pamětí strachu, nadějí, společných zkušeností. Nejsou pouhou fantazií, vždy nesou pravdivé jádro. Vznikají tam, kde se historie střetává s emocí, kde se příroda mění v metaforu, kde se paměť mění ve vyprávění.
Není náhodou, že právě Sudety, prostor tak hluboce formovaný zvraty, zlomy a hranicemi, zrodily tolik pověstí.
Myslím, že je jen málo oblastí Evropy, které do světa pověstí tolik přispěly.
Pomáhají nám pověsti lépe porozumět našim dějinám, našemu původu, naší krajině a nám samým? Řekl bych, že ano. Připomínají nám, že jako lidé stále znovu hledáme smysl svého světa. I když se mění a je najednou úplně jiný.
Možná právě proto Rýbrcoul nezmizel a přežil i vyhnání. Děti v Polsku a Česku o něm stále slyší příběhy. Dokonce ani nacismus, ani NDR, ani komunistické Československo ho nedokázaly zničit.
Rýbrcoul je nezničitelný.
Byla to jedna z těch vět, která v sále rezonovala jako tiché ozvěny. Pomyslel jsem na to, kolik hlasů a pamětí bylo v Evropě za posledních sto let potlačeno, přerušeno, přepsáno a zničeno. A přesto se někdy obrazy udrží a něco zůstane.
Tenhle obrázek je z dnešního Trutnova, Sněžka v pozadí.
Rýbercoul
Co nám to říká o identitě?
Možná to, že identita nespočívá v tom, co vlastníme, ale v tom, co vyprávíme. Paměť se předává dál, i když se změní jazyk. Postavy jako Rýbrcoul nám otevírají prostor pro společné sdílení za hranicemi viny, pomsty a vyhnání.
Jsem vděčný, že jsem tuto přednášku mohl slyšet. Ukázala mi znovu, jak cenné je propojení české a německé tradice, nikoliv jako politický projekt, ale jako živé vyprávění. Pověsti a pohádky nejsou ploty rozdělení, jsou mosty smíření.
Možná je načase přestat vnímat Rýbrcoula jen jako českou nebo německou postavu a vidět v něm symbol proměny, spojení, toho, co zůstává.
Jedno je jisté, dokud dětem večer vyprávíme pohádky, bude Rýbrcoul žít dál. Ne vždy ve stejném jazyce, ale vždy ve stejném duchu.
Už teď se těším na 3. část přednáškového cyklu Phantastisches Böhmen s Prof. Dr. Stefan Samerski na téma „Duchové v kostelech a hradech“. Přednáška se uskuteční 22. září 2025 v 19:00 v Adalbert-Stifter-Saal v Sudetoněmeckém domě v Mnichově. Jediném domě v Mnichově s českými ukazateli.
Sudetendeutsches Haus
