Článek
Děpolt I.
Zakladatel pobočné přemyslovské větve Děpolticů, byl druhorozeným synem knížete Vladislava I. a jeho manželky Richenzy z Bergu, bratr krále Vladislava I.
Děpolt, známý i pod latinskou podobou jména - Theobald se narodil se mezi lety 1120-1125 v Praze, stál vždy pevně na bratrově straně v jeho mocenských bojích mezi Přemyslovci. Po nástupu bratra Vladislava na knížecí trůn od něj dostal správu východních Čech, která později přešla v jeho údělné knížectví, protože od roku 1160 je Děpolt na listinách titulován jako kníže. S rodem Děpolticů je také v mnoha pramenech spojována Kuřim, nejspíš to bylo jejich centrum správy.
Děpolt se v roce 1142 zúčastnil bitvy Vladislava II. s vojskem moravských údělníků u Vysoké na Čáslavsku, odkud se po porážce musel probít s dalším bratrem Jindřichem až ku Praze. Když poražený Vladislav odjel žádat o pomoc německého krále Konráda III., svěřil Děpoltovi obranu Pražského hradu. Ten společně s kněžnou Gertrudou skutečně hrad ubránil, i když byl hrad silně poškozen střelbou z obléhacích strojů.
V letech 1147-1148, kdy byl kníže Vladislav II. na křížové výpravě, byl Děpolt pověřen správou země. V té době se snažil nepřítomnosti knížete využít Soběslav II. a uzurpovat knížecí trůn. Děpolt ho však zajal a vsadil do vězení na hradě Přimda.
Děpolt se zúčastnil mnoha válečných tažení svého bratra Vladislava. První bylo do Polska a zakrátko do Milána, kde české vojsko získalo pověst statečných, avšak krutých vojáků. Do Itálie se Děpolt vrátil ještě několikrát už jako samostatný velitel českého vojska a pokaždé se projevil jako skvělý, statečný rytíř a vojevůdce. Při posledním tažení proti Milánu v roce 1167 se ve vojsku rozšířila malárie, které v noci ze 14. na 15. srpna 1167 podlehl i Děpolt.
manželka: Gertruda Braniborská (? - po 1167) dcera braniborského markraběte Albrechta Medvěda z rodu Askánců. Sňatek s Děpoltem proběhl mezi lety 1153-1155
dcera: Hedvika (?? - 19,2. 1211) od roku 1170 manželka Fridricha, hraběte z Brehny z rodu Wettinů. Svému muži porodila dva syny - budoucí hrabata z Brehny a dceru Sofii, která se stala abatyší v Quedlinburgu. Roku 1201 společně se syny založila ženský augustiánský klášter v Brehně
syn: Děpolt II. (před 1167 – 1190) – vládce Děpoltického údělu
Jindřich Přemyslovec
Syn českého knížete Vladislava I. a jeho manželky Richenzi z Bergu, věrný rytíř a spolubojovník svého bratra krále Vladislava I.
Jeho datum narození není známo. Víme jen, že byl třetím synem v pořadí. Nejprve žil na dvoře svého strýce Soběslava I., poté co se stal knížetem bratr Vladislav, stal se jeho vždy věrným spojencem. Při vzpouře moravských Přemyslovců se ze střetu u Čáslavi roku 1142 musel se svým dalším bratrem probít až ku Praze. Na žádost Vladislava jel pak sbírat vojsko na Budyšínsko. Narychlo sebrané vojsko ani nemuselo táhnout do Čech, stačila zpráva, že kromě Jindřichova vojska je připraveno ještě vojsko Konráda III., aby se Moravané vedeni Konrádem Znojemským stáhli zpět na Moravu.
V roce 1147 se Jindřich s bratrem Vladislavem a bratrancem Spytihněvem účastnil II. křížové výpravy. Vincencius o tom píše: „vévoda, podnícen v hloubi srdce svého, přijal z lásky k Pánu pro odpuštění hříchů s rodným svým bratrem Jindřichem a se svým bratrancem Spytihněvem a s přečetným vojskem svých předáků kříž rozhodl se táhnout za moře a bojovat proti pohanům.“ Zda se účastnil i prohrané bitvy u Dorylea, není známo. Každopádně se s Vladislavem vrátil přes Rusko domů v roce 1148.
Jindřich podpořil svého bratra i během císařské výpravy do Polska v roce 1157, kde se účastnil bojů na obranu zájmů Vladislava vyhnance, který se s nimi účastnil křížové výpravy. V době královy nepřítomnosti v letech 1158-1159 byl jmenován regentem království.
RODINA
manželka: Markéta (?? - před r. 1186) jediná zmínka o ní je coby donátorce kláštera v Doksanech, kde byla také pochována.
syn: Jindřich Břetislav (?? - 1197) budoucí pražský biskup a český kníže
dcera: Alžběta (?? - ??) představená kláštera v Doksanech
dcera: Markéta (?? - ??) představená kláštera v Doksanech
Svatava Česká (Luitgarda)
Česká princezna, dcera českého knížete Vladislava I. a jeho manželky Richenzy z Bergu.
Rok jejího narození není znám, ale bylo to po roce 1110. Jméno Svatava dostala po své babičce Svatavě Polské.
V červenci roku 1124 byla s nádhernou výbavou a značným věnem provdána za bavorského šlechtice Fridricha, purkrabího z Řezně z vedlejší linie hrabat z Bogenu. Politicky se jednalo o bezvýznamný sňatek, avšak spříznění z Bogeny se vyplatilo bratrovi, budoucímu králi Vladislavovi II./I., kdy ho rod Bogenů v roce 1142 vojensky podpořil v době vzpoury moravských údělníků.
Podle některých pramenů Svatava zemřela bezdětná už v roce 1125, podle jiných zemřela až v roce 1146 také bezdětná, protože smrtí jejího manžela, tato linie Bogenů vymírá.
Zdroje:
Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014
Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007
Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl- SVOBODA 1975
Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007
Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008
Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986
Josef Žemlička, Přemysl Otakar II. : Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011
časopis History revue ročník 2011-2014
časopis Akta History ročník 2010-2012
Nevšední průvodce rodem Přemyslovců
