Článek
Markéta se narodila roku 1186 pravděpodobně v Olomouci, kde v roce jejího narození je její otec Přemysl uváděn jako údělný kníže. V mládí si však prožila dvakrát osud vyhnanců, poprvé když musel její otec opustit Čechy po nezdařeném pokusu o usednutí na knížecí trůn, podruhé s matkou zůstala v Míšni, když je otec zavrhl.
V roce 1205 se mohla s matkou nakrátko vrátit do Čech, když její matka dosáhla krátkodobého vítězství v boji za svá královská práva a práva svých dětí. Markétin otec král Přemysl Otakar I. návratu využil k jejímu provdání za o šestnáct let staršího dánského krále Valdemara II., který ústy svého vyslance žádal o ruku Markéty už během jejího míšeňského exilu.
Svatba Markéty a Valdemara proběhla v zastoupení v Lübecku téhož roku. Při této příležitosti Markéta přijala jméno Dagmar, což znamená ranní záře. Jméno mělo symbolizovat její krásu a ušlechtilou povahu. S manželem se Markéta setkala až po dvou měsících v Mönde, kde možná proběhla další svatební hostina, jak ukazuje obraz na radnici v Ringstedu.
obraz svatební hostiny krále Valdemara a královny Dagmar od Agnes Slott Møller, který visí na radnici v Ringstedu
Po svatbě od svého chotě údajně žádala jako svatební dar splnění tří přání, jak to bývá zvykem v českých pohádkách. Za prvé chtěla, aby propustil z vězení svého strýce biskupa Valdemara, za druhé chtěla, aby prominul sedlákům daň z popluží a za třetí vyhlásil mimořádnou ammestii pro všechny vězně. Král měl největší problém s prvním přáním, protože svého strýce dobře znal a věděl, že ihned začne proti němu intrikovat. Ale umíněná Dagmar trvala na svém a jako důkaz svého odhodlání odložila královskou korunu s tím, že si ji nenasadí dříve, dokud novomanžel přání nesplní. Ten už jí raději neodmlouval a přání splnil.
Zdali Markétin život po boku dánského krále byl šťastným, s určitostí říci nemůžeme. Valdemar jí byl častokrát nevěrný, ovšem Markéta si v krátkém čase získala své poddané krásou a laskavostí. Její jméno a skutky se dodnes dochovaly nejen v kronikách, ale i v lidových písních:
„Dagmar přišla do vlasti
i plesá Dánsko věrné,
měšťan blaze žil bez daně,
rolník z pluhu berně.
ta panna přijela
ze slavné České země.“
Dagmar je jednou z nejvíce vzpomínaných dánských královen. Dánové dodnes pečlivě ochraňují drobný křížek byzantské práce, který si královna přivezla z Čech. Tomuto kříži se říká Dagmařin kříž a v současnosti různé obdoby tohoto vkusného křížku nosí řada dánských žen. Podle pověsti ji křížek na krk při loučení pověsila její matka Adléta.
V roce 1209 se královskému páru narodil syn Valdemar, pozdější spoluvládce svého otce. Samostatné vlády se však nedožil, neboť tragicky zemřel při lovu. Při druhém porodu v roce 1213 Markéta 23. května umírá i se svým druhým sotva narozeným synem. Královna Dagmar je pohřbena v klášterním kostele v Ringstedu po boku svého manžela krále Valdemara II.
Vzpomínkou na dobrou královnu Dagmar je i pověst, podle níž do Dagmařiny svatební výbavy patřilo i malé stádo krav, protože princezna si potrpěla na mléko od svých oblíbených dojnic a ani v Dánsku se nechtěla o něj připravit. Malé stádo dopravené z Čech do Dánska se v novém působišti spokojeně rozrůstalo a díky zdejším šťavnatým pastvinám založilo světový věhlas dánského chovu skotu a proslulost zdejšího mlékařství a sýrařství.
Modlitba královny Dagmar. Malba v kostele v Ringstedu
Zdroje:
Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014
Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007
Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl. - SVOBODA 1975
Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007
Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008
Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986
Josef Žemlička, Přemysl Otakar II.: Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011
časopis History revue ročník 2011-2014
časopis Akta History ročník 2010-2012
Nevšední průvodce rodem Přemyslovců
