Lucemburkové: jejich pramáti prý byla Meluzína

Proto se po nezbytném úvodu vysvětlujícím nadpřirozený původ dynastie, seznámíme s příslušníky rodu včetně jejich životních partnerů v podobě životopisných medailonků.

Každý by chtěl mít co možná nejváženější předky, od nichž odvozuje svůj původ. Touto snahou prosluly zejména významné šlechtické a panovnické rody, které mnohdy i zfalšovaly rodokmen, jen aby se jevily lepšími než sousední či konkurenční rod. A tak se často v rodokmenech dostáváme až ke Karlovi Velikému, římským císařům či Alexandru Makedonskému. Další rody se chlubily dokonce nadpřirozenými bytostmi. A právě mezi ně patřili i Lucemburkové.

Jejich pramátí prý totiž byla Meluzína, ona povětrná dáma, která v podzimním čase plískanic a padajícího listí romanticky skučí v komínech, až nám z toho naskakuje husí kůže.

Pověrčivé hospodyňky, jako třeba babička Boženy Němcové, pak házely do větru mouku, aby se Meluzína utišila. Jenže ta „naše“ lucemburská, o níž vypravuje stará pověst zachycená v různých verzích ve středověké literatuře, byla mimořádně pohledná dívka, do které se prý zakoukal jistý chudý rytíř jménem Raimond a pojal ji za svou choť. Netušil, že je ve skutečnosti vílou. Mohlo mu však dojít, že není vše v pořádku, když jeho vyvolená podmínila sňatek tím, že se s ní nebude vídat o sobotách.

V tento den se totiž tajemná kráska musela odebrat do lázně, kde se od pasu dolů proměnila v rybu. Pochopitelně se bála, že kdyby se to její manžel dozvěděl, dozajista by ji opustil. Raimond svou nastávající tuze miloval a udělal by pro ni všechno na světě. To, že ji o sobotách neuvidí, mu nepřipadalo jako příliš velká překážka. Vybudoval pro ni hrad Lusignan, kde spolu žili, a už rok po svatbě se jim narodil syn, který dostal jméno Urien Po něm přišli na řadu další synové Guion, Antoine, Goeffroy, Reanud, Eudes a Fromont.

Rytíř Raimond sice Meluzíně slíbil, že se nebude zajímat, proč se každou sobotu v jeho nepřítomnosti cachtá v lázni, ale nakonec ho přemohla zvědavost, smíšená s kapkou žárlivosti. Co kdyby! A že něco před svatbou slíbil? Vždyť o tom jeho manželka ani nemusí vědět! Stačí, když nahlédne do lázně malým otvorem po vypadlém suku ve dveřích. A tak se jednu sobotu po špičkách vydal k zavřeným dveřím lázně. Zevnitř slyšel hlasité šplouchání, což ještě podnítilo jeho zvědavost. Přiklekl k malému otvoru a nahlédl dovnitř. To, co spatřil, mu doslova vyrazilo dech. Jeho paní se tam máchala ve vodě a – ta hrůza – do poloviny těla byla rybou! Rytíř Raimond vykřikl samým úlekem, Meluzína ho uvnitř zaslechla, zanaříkala a vylétla oknem ven. Tohle nám může připadat divné, protože o tom, že by Meluzína měla také křídla, dosud nepadlo v celé pověsti ani slovo, ale budiž. Ve středověku měli lidé bujnější fantazii. Marně Raimond svou choť lákal zpátky, marně za ní volal, marně litoval své zvědavosti. Meluzína se od té doby vracela jen čas od času, aby se podívala na své syny. Svůj příchod ohlašovala kvílením a naříkáním, podobným zvukům větru, které se rozléhalo celým hradem Lusignanem.

Její potomci pak založili několik významných francouzských rodů, mezi něž patřili také Lucemburkové. Všech sedm synů Meluzíny a Raimonda se vyznamenalo na křížových výpravách v bojích proti pohanům. Nejstarší Urien zdědil po otci hrad Lusignan a byl korunován králem kyperským. Guion se stal králem arménským, Antonine vévodou lucemburským, Reanud králem českým (což vás možná překvapí, protože v českých pověstech se o něm nedočtete), Eudes hrabětem z Marche a Fromont hrabětem z Forezu a pánem Parthenay.

Jenže skutečným praotcem Lucemburků určitě nebyl Meluzínin syn. První zmínka o předcích tohoto rodu pochází z roku 963. Tehdy totiž získal hrabě Siegfried výměnou s trevírským klášterem sv. Maximina jistý hrad na skále Bock, tyčící se nad řekou Alzettou.

Tento hrad na důležité křižovatce cest spojujících Remeš a Méty s Trevírem se jmenoval Lucilinburhuc, tedy Lucemburk. Směnu posvětil kolínský arcibiskup Bruno, bratr císaře Oty I. řečeného Veliký. Od ní se pak začíná odvíjet skutečná historie lucemburského rodu.

Začneme u prvního lucemburského hraběte a zakladatele dynastie Siegfrida.

hrabě moselský a lucemburský. Je považován za prvního lucemburského hraběte a zakladatele lucemburské dynastie. Byl synem Wigericha Mosselského a jeho ženy Kunigundy Francouzské z rodu západofranského krále Ludvíka Koktavého.

Siegfried se narodil někdy mezi roky 917 - 922. Pokud by byl synem Wigericha musel se narodit nejpozději roku 919, kdy Wigerich umírá. Pokud by se narodil později, jak uvádějí francouzské prameny, jeho původ je nejasný. První písemná zmínka o Siegfriedovi jako o laickém opatu v klášteře sv. Wilibrorda v Echternachu je z roku 959.

Kdy se Siegfried stává moselským hrabětem, není známo. Titul hrabě značil v té době něco jako správce říšského území a tudíž nebyl titulem dědičným. Navíc Siegfrid měl několik starších bratrů, kteří by na tento titul měli větší nárok.

Po neúspěšné snaze o získání dalších území v oblasti Bodeux, získává dne 12. dubna 963 směnou od kláštera sv. Maximina v Trevíru území kolem hradu Lucilinburhuc a právě toto datum je považováno za vznik lucemburského hrabství. Siegfried jej dostal za území kolem městečka Feulen. V okolí hradu začalo brzy vyrůstat zalidněné podhradí, které se později stalo městem jménem Lucemburk

Siegfried se brzy stal nejmocnějším feudálem v oblasti kolem řeky Mosely. Vždy byl loajálním stoupencem císaře Oty II. a poté jeho vdovy císařovny Theofanu i jejich nezletilého syna Oty III. V letech 984 – 985 se ocitl v centru konfliktu císaře a západofranckého krále Lothara I. a v bitvě u Verdenu upadl do zajetí, ze kterého byl propuštěn až po roce.

Siegfried umírá 28. října roku 998, byl pochován v trevírském klášteře sv. Maximina.

Zdroje:

1) LUCEMBURKOVÉ, ČESKÁ KORUNA UPROSTŘED EVROPY

František Šmahel, Lenka Bobková ve spolupráci s Pavlínou Maškovou nakladatelství Lidové noviny 2012

2) ZLOČINY ČESKÝCH KRÁLŮ

Antonín Polách nakladatelství Rybka 2008

3) KRÁLOVSKÁ TRILOGIE

Jaroslav Čechura, Milan Hlavačka, Eduard Maur, Jiří Mikulec Ottovo nakladatelství 2010

4) KAREL IV. ŽIVOT A DÍLO

Jiří Spěváček nakladatelství Svoboda 1979

5) VÁCLAV IV.

Jiří Spěváček nakladatelství Svoboda 1986

6) LUCEMBURSKÁ EPOPEJ I. II.

Vlastimil Vondruška nakladatelství MOBA 2022

7) LUCEMBURKOVÉ. POZDNĚ STŘEDOVĚKÁ DYNASTIE CELOEVROPSKÉHO VÝZNAMU

Hoensch K. Jörg nakladatelství Argo, Praha 2003

8) časopisy:

HISTORY REUVE , HISTORY REVUE SPECIAL, AKTA HISTORY ROČNÍKY 2011 - 2017