Nezdární synové a nešťastná dcera velkého spravedlivého panovníka Soběslava I.

Kníže olomouckého údělu, nejstarší syn českého knížete Soběslava I. a jeho manželky Adléty Arpádovny.

Narodil se roku 1123 nebo 1124, roku 1137 byl otcem dosazen jako kníže olomouckého údělu místo Lupolta.

Ustanovení Vladislava jako olomouckého údělníka mělo vyjadřovat, že s ním Soběslav počítá jako se svým nástupcem. Což si nechal i potvrdit na dvorském sněmu německého krále Konráda III. v Bamberku v roce 1138. Poté Soběslav donutil část šlechty potvrdit Vladislavovo nástupnictví.

Po smrti Soběslava v roce 1140 se knížetem však stal jiný Vladislav, feudálové prostě odmítli připustit, aby jejich podíl na jmenování panovníka byl čistě formální, a rychle se zřekli přísahy. Ostatně přísahali pouze Soběslavovi stoupenci. Vladislav Olomoucký proto raději uprchl do Uher na dvůr svých příbuzných z matčiny strany.

Oba Vladislavové se setkávají až v roce 1146 při plánování účasti na II. křížové výpravě, které se však Vladislav Olomoucký neúčastní. Od té doby je o něm velmi málo zpráv. Jedna z nich říká, že se Vladislav roku 1152 oženil s dcerou braniborského vévody Albrechta I. Medvěda. Její jméno však kroniky neuvádějí a mlčí i o případných potomcích vzešlých z tohoto manželství. Naposledy je Vladislav zmiňován v roce 1165.

Česká princezna, sňatkem rakouská a bádenská markraběnka a bavorská vévodkyně, dcera českého knížete Soběslava I. a jeho manželky Adléty Arpádovny.

Narodila se roku 1125 v Praze. Její první manželství dohodl otec o svatodušních svátcích roku 1138 na dvorském sněmu německého krále Konráda III. v Bamberku. Tam došlo k politickému handlu, potvrzení nástupnictví Soběslavova syna Vladislava ze strany Konráda a uznání nového krále ze strany Soběslava I. Tuto dohodu měl právě potvrdit sňatek Soběslavovy dcery Marie s Leopoldem – rakouským markrabětem a bavorským vévodou, který byl nevlastním bratrem Konráda III.

Ke svatbě s o patnáct let starším Leopoldem došlo v roce 1139, ovšem manželství trvalo pouze 2,5 roku. V roce 1141 Leopold náhle zemřel při cestě z Bavorska do Rakouska. Pro Mariin nízký věk manželství zůstalo bezdětné.

Mladá vdova se brzy na to vdala podruhé za Heřmana III. Bádenského, který byl o dvacet let starší. Ze svazku se narodila dcera Gertruda. V roce 1160 Marie ovdověla podruhé, zůstala však na dvoře nevlastního syna Heřmana IV. Bádenského a starala se o výchovu své dcery. Marie zemřela po roce 1172, kdy je o ní poslední zmínka. Je pochována v hrobce bádenských markrabat v klášteře v Backnangu.

Kníže olomouckého údělu, syn českého knížete Soběslava I. a jeho manželky Adléty Arpádovny.

Narodil se asi roku 1134 v Praze a již jako chlapec musel po nastoupení Vladislava II. k moci utéci do zahraničí. Prchá do Uher k příbuzným své matky, poté přes Polsko do Říše, kde doufal získat podporu krále Fridricha Barbarossy proti svému bratranci Vladislavovi. Téměř se mu to podařilo, ale kníže Vladislav II. včas nebezpečí poznal a nabídl Oldřichovi smír. Oldřich uvěřil a vrátil se do Čech, kde dostal do správy Hradecko. Skutečnou moc nad svým územím však nezískal, naopak mu stále hrozilo, že pro svoji mocichtivost o Hradecko přijde. Proto již v roce 1153 znovu prchá z Čech do Polska a pak do Říše, kde se znovu snažil o podporu, ale i tentokrát marně. Fridrich I. Barbarossa ho trpěl na svém dvoře pouze jako pojistku proti Vladislavovi II.

Nová šance se Oldřichovi naskytla až v roce 1173. Císař sesadil nového českého knížete Bedřicha a Čechy nabídl právě Oldřichovi. Ten však nabídku nepřijal s tím, že větší právo na vládnutí má jeho starší bratr Soběslav, dosud vězněný na Přimdě. A tak se i stalo.

Soběslav II. bratrův velkorysý čin ocenil udělením olomouckého údělu, na kterém Oldřich vládl až do roku 1177. V září 1174 Oldřich vedl české oddíly při pátém tažení císaře proti italským městům. Výprava však narazila na značné problémy, v Ulmu se měšťané postavili proti drancujícím českým vojákům a při obléhání Alessandrie dezertovalo mnoho nespokojených vojáků. Tím prakticky česká účast skončila.

Oldřich postupem doby přestal podporovat bratrovu konfrontační politiku vůči císaři Fridrichu Barbarossovi a rozepře měli asi i v jiných oblastech. Z přesně neznámých důvodů byl Oldřich v roce 1177 zbaven údělu, zatčen a vsazen do vězení, kde 18. října 1177 umírá.

RODINA

1.manželka: Cecílie Durynská (? - ?), dcera Ludvíka I. Durynského, byla sestrou královny Judity Durynské

2.manželka: Žofie Míšeňská (? - ?), dcera míšeňského markraběte Oty Bohatého

dcera: Anežka (? - ?), není jasné, ze kterého manželství se narodila, o jejích osudech rovněž nic nevíme

Český kníže, kníže brněnského údělu, syn knížete Soběslava I. a jeho manželky Adléty Arpádovny. V celku nešťastná a nezřetelná postava, o níž se toho moc neví.

RODINA

Pravděpodobně byl ženatý s neznámou ženou, protože dle pramenů z 18. století měl syna Břetislava. Jiný doklad o jeho existenci však není.

ZAJÍMAVOSTI

Když Bedřich v roce 1184 jednal s císařem v Německu, Václav vtrhl do Čech. Oblehl Pražský hrad, ale ten hájila sama kněžna Alžběta, zatímco Bedřich rychle sháněl pomoc v cizině. Do Čech přitáhlo vojsko Bedřichova bratra Vojtěcha. Václav upustil obléhání Pražského hradu a raději utekl.

Po nástupu Konráda II. Oty k moci se s ním Václav rychle spřátelil, spojovali je společní nepřátelé – Bedřichovi bratři, kteří chtěli knížecí trůn pro sebe.

Knížetem se stal Václav tak nějak automaticky, bez řádné volby. Jako správce země převzal trůn po nenadále smrti knížete Konráda II. Oty. Ostatní Přemyslovci to však považovali za dočasné provizorium, jehož vyřešení se ujal Přemysl Otakar I. a Václava II. jednoduše vyhnal.

Proč Václav utekl právě do Míšně, se neví. Možná v tom měl prsty právě Přemysl, protože míšeňský markrabě byl Přemyslovým švagrem. A když pak měli Václava pod zámkem, postarali se o to, aby už nikdy nezlobil. Kde byl Václav po smrti pochován, zůstane asi navždy tajemstvím.

Zdroje:

Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014

Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007

Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl. - SVOBODA 1975

Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007

Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008

Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986

Josef Žemlička, Přemysl Otakar II.: Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011

časopis History revue ročník 2011-2014

časopis Akta History ročník 2010-2012

Nevšední průvodce rodem Přemyslovců