Článek
Mládí
Arnošt Steiner se narodil 12. ledna 1915 v Třinci do rodiny židovského obchodníka s textilem. Věnoval se cyklistice a boxu, ve kterém se stal mistrem Moravy a Slezska ve své váhové kategorii. Kromě toho byl i členem Sokola. Absolvoval poddůstojnickou školu v Brně. V roce 1938 sloužil u pěšího pluku 27 a hraničářského pluku 18. V září 1938 prodělal své první boje se Sudetoněmeckým Freikorpsem v pohraničí.
Z lágru do lágru
Po okupaci v březnu 1939 se vrátil k rodině do Třince. Avšak jeho rodina dostala punc neárijského původu. V říjnu 1939 byl s otcem Jokobem deportován spolu s dalšími židovskými občany do Niska nad Sanem, kde měli vězni vybudovat koncentrační tábor. Arnošt i s otcem uprchli z tábora do Sovětského svazu, jehož hranice se nacházely nedaleko tábora. Stihl je však osud všech, kteří překročili hranice do SSSR. Čekalo je zatčení od NKVD, odsouzení a následná deportace do stalinského koncentračního tábora systému Gulag.
1. československý polní prapor v SSSR
V červnu 1941 byl Sovětský svaz napaden Německem. V Moskvě působila Československá vojenská mise pod velením Hliodora Píky, který se zasloužil o propuštění našich občanů, kteří byli vězněni v Gulagu. Díky tomu se Arnošt i jeho otec vydali po propuštění do Buzuluku, kde vznikala československá vojenská jednotka pod velením Ludvíka Svobody. Zde byl prezentován 6. března 1942. Arnošt nastoupil do bojové jednotky, zatímco jeho otec, kterému bylo v té době přes šedesát let, byl umístěn k náhradnímu tělesu. Arnošt si prošel školou pro důstojníky v záloze, a byl zařazen ke kulometné rotě, jako zástupce velitele čety.
Sokolovo
30. ledna 1943 odjíždí 1. československý polní prapor na frontu. Zde dochází 8. března 1943 k bitvě u Sokolova. Arnošt je se svojí četou poslán jako posila k 1. rotě Otakara Jaroše. Zde se v těžkých bojích vyznamenal. „Vedl si chrabře. V nejprudší palbě přemístil své těžké kulomety do výhodnějšího postavení. Když hrozilo jeho palebnému postavení nebezpečí obklíčení, seskupil své mužstvo okolo těžkých kulometů a probil se, zachrániv kulomety.“
Kyjev a Pravobřežní Ukrajina
Po reorganizaci jednotky na 1. československou samostatnou brigádu, se stal Steiner velitelem kulometné čety. S touto jednotkou se účastnil i osvobození města Kyjev. Na tyto boje vzpomínal. „V dálce jsme spatřili několik světel. Nádraží, Nyní postupujeme rychleji. Asi sto metrů před nádražím se zastavujeme a čekáme na rotu. Na nástupišti svítí světla. Všude pobíhají civilisté i vojáci. Jeden přes druhého se snaží dostat se do přeplněného vlaku. Že jsme tak blízko, jistě nikdo netuší. Spoléhají se na předsunutou stráž, která je měla upozornit na blížící se nebezpečí. Naše zteč způsobuje v řadách nepřítele důkladnou paniku. Kdo zůstal na živu, zachraňuje se útěkem. Vlak se rozjíždí a daří se mu ujet. Nádraží je v našich rukách.“ Za boje o Kyjev byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. V návrhu na vyznamenání stojí. „Dne 5. 11. 1943 v době bojů o Kyjev byl příkladem statečnosti a strhl s sebou svoji četu při útoku na několik DZOTu (dřevozemní palebné stanoviště)“. Toto vyznamenání obdržel celkem sedmkrát. Další dva obdržel za boje u Bílé Cerkve a u Žaškova.
Přízrak od řeky Tykič
Během těchto bojů byl v jednu chvíli pokládán za padlého. Jel na stupátku tanku, který dostal zásah do housenkového pásu. Spolubojovníci rozhlašovali, že Steinera roztrhal granát na kusy. Ten však upadl na zem a nic vážného se mu nestalo. Během toho, jak ležel na zemi, zakreslil si do mapy německé pozice, které z místa spatřil. Když se vrátil ke svým vojákům, tak jej pokládali doslova za přízrak, jelikož už mezi nimi kolovala zpráva o jeho smrti.
Karpatská kalvárie
Po vzniku 1. československého armádního sboru v SSSR, byl ustanoven Steiner velitelem kulometné roty 2. polního praporu 1. čs. brigády. Dne 8. září 1944 byla zahájena Karpatsko-dukelská operace. Původní plán byl, že sovětské a československé jednotky rychle překročí Karpatské hřebeny, a za 5 dnů dorazí do Prešova. Poté mělo dojít ke spojení se slovenskými povstalci. Dne 29. Srpna 1944 totiž došlo na Slovensku k povstání proti fašistickému režimu. Slovensko bylo následně obsazováno německou armádou. Tato událost se nazývá Slovenské národní povstání. Původní plán operace však nevyšel. Probíhaly tvrdé, urputné a krvavé boje o každou osadu či výšinu. Jednou z těch výšin byla i kóta 534. Zde bojovali českoslovenští vojáci. Mezi nimi i Arnošt Steiner. O kótu se bojovalo několik dní. Střídavě ji ovládali naši i Němci. Majitele změnila klidně i několikrát za den. V boji o tuto kótu málem zahynul i Steiner. V jednom boji začal v zákopu Steinera rdousit zavalitý Němec. Ve chvílích, kdy pomalu ztrácel vědomí, nahmatal spoušť pistole a Němce zneškodnil. Nakonec naši vojáci kótu dobyli. Pak přišla na řadu kóta 694 s názvem Hyrowa hora.
„Rychle stahuji mužstvo do strže a skryti postupujeme k vrcholu hory. Němci nás z této strany vůbec nečekají, jejich pozornost je soustředěna k tankům a na okraj lesa, kde očekávají naši pěchotu. Již se blížíme k vrcholu. Už vidíme hitlerovce: jsou k nám obráceni zády. S divokým „hurá“ je zasypáváme ručními granáty. Překvapení bylo dokonalé. Skočili jsme do protivníkových okopů a zahrnujeme utíkajícího nepřítele prudkou palbou.“ Takto líčil boje o Hyrovu horu Steiner.
Arnošt Steiner byl za boje Karpatsko-dukelské operace navržen na titul Hrdina SSSR, ale ten mu nebyl udělen. Během bojů si vysloužil přezdívky „Nezranitelný“ nebo „Železný Arnošt“, protože prošel i těmi nejtěžšími boji nezraněn.
„Můžete mi věřit, že jsem ve dvou válkách viděl mnoho, ale málo kdy činy obdobné Steinerovým.“
Překročení hranic
Dne 6. října 1944 dosáhli naši vojáci hranic. Stalo se tak o zhruba měsíc později, než bylo plánováno. Tento okamžik byl však vykoupen krví mnoha padlých, kteří se tohoto okamžiku nedočkali. Hranice překračuje i Arnošt Steiner. Takto na daný okamžik vzpomínal: „Konečně ve vlasti. Ležím u cesty v příkopu a přemáhám vzrušení, které mi vehnalo slzy do očí. Tak přece je náš druhý prapor první československou jednotkou, která překročila státní hranice.“
Boje na Slovensku
Hlavní cíl Karpatsko-dukelské operace se nezdařil. Slovenské národní povstání bylo na konci října 1944 potlačeno. Němci obsadili i centrum povstání Bánskou Bystricu. Povstalci ustoupili do hor, kde vedli partyzánskou válku. 1. Československý armádní sbor v SSSR byl po bojích na Dukle oslaben. Mnoho padlých, raněných, nezvěstných i nemocných. Vojáci přišli až k řece Ondavě, kde vybudovali obranu. Teprve v druhé půli ledna 1945 vyrazil sbor na postup. Ten se zastavil až u Liptovského Mikuláše. Zde probíhaly boje hodně podobné těm dukelským. Útoky, protiútoky, mnoho padlých i raněných. Arnošt Steiner mezitím zastával funkce zpravodajského důstojníka, zastupujícího velitele 2. praporu i náčelníka štábu tohoto praporu. A je to zase on, kdo zvedá vojáky do útoku. Za dobytí osady Bobrovec dostává svůj sedmý Čs. válečný kříž 1939. V posledních týdnech války je nadporučík Arnošt Steiner 25. dubna 1945 přemístěn do Košic na nové Ministerstvo národní obrany jako člen přijímací komise.
Po válce
1. září 1945 byl povýšen do hodnosti kapitána a krátce působil jako přednosta oddělení OBZ na MNO v Praze. Od září 1945 do prosince 1946 pak zastával funkci přednosty 5. oddělení 13. pěší divize v Kolíně a Mladé Boleslavi. Na podzim roku 1946 odvolává svou žádost o přijetí za důstojníka z povolání a ke dni 1. ledna odchází z armády. Stalo se tak poté, co odmítl nabídku vstoupit do KSČ. Po odchodu z armády pracuje nejprve jako národní správce elektro závodu v Brně, později po znárodnění, od dubna 1948 jako jeho vedoucí. V letech 1955 až 1959 pracoval pak jako elektromontér v jihomoravské Prefě, později jako mechanik n.p. Orthopedie v Brně. V červenci 1965 odchází do invalidního důchodu. Zemřel 9. října 1982 v Brně.
Ocenění
Ludvík Svoboda napsal: „Můžete mi věřit, že jsem ve dvou válkách viděl mnoho, ale málo kdy činy obdobné Steinerovým.“
V Třinci má Arnošt Steiner na svém rodném domě od roku 2005 umístěnou pamětní desku a 20. září 2015 mu bylo uděleno in memoriam i čestné občanství města.
Za bojové nasazení obdržel následující vyznamenání:
7 Čs. válečných křížů 1939, 2 Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem,
Čs. vojenskou medaili Za zásluhy I. stupně, Čs. vojenský řád bílého lva „Za vítězství“ II. stupně, Řád rudé hvězdy, a další vyznamenání.
Prameny
Dukla 1944. Arnošt Steiner
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan a kol. Sokolovo - Nezapomenutí hrdinové
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan. - Československé vojenské jednotky na východě
