Článek
Počátky odboje
Před válkou žilo v Rusku přibližně 100 000 Čechů a Slováků. Většina z nich žila na Volyni. Další pak v Kyjevě, Varšavě, Moskvě, Petrohradu či na Kavkaze. Když vypukla válka, museli lidé, kteří měli rakouské občanství povinně narukovat do rakousko-uherské armády. Mnozí z nich to odmítli, a dali se do služeb Ruska. Češi požádali oficiální ruská místa, včetně samotného cara Mikuláše II., aby mohla z našich krajanů vzniknout samostatná Česká jednotka. To se podařilo, a tak v Kyjevě v srpnu 1914 vzniká Česká družina. 11. října 1914 složili vojáci přísahu na Sofijském náměstí v Kyjevě, a poté vyrazili na frontu k 3. armádě. Oněch 736 dobrovolníků však na frontě nepůsobilo jako celek, ale družina byla rozdělena na roty, půlroty a čety, které byly rozmístěny mezi jednotlivé divize. Tam konali většinou průzkumnou a agitační činnost. Agitovali na Slovany v rakousko-uherské armádě, aby se vzdali nebo přešli na druhou stranu. Jejich průzkumnická činnost byla velmi kladně hodnocena. Kromě toho prováděli zajímání nepřátelských vojáků, a díky jejich jazykové vybavenosti (uměli rusky, česky, německy, někteří polsky či maďarsky) prováděli jejich výslechy. Díky těmto úspěchům povolila ruská místa, že do družiny se mohou přihlásit Češi zajatí na frontě, ale musí podat přihlášku už po svém zajetí. Nebylo jich mnoho, ale přeci jen se našli, a tak bylo na začátku roku 1915 k družině zařazeno 259 nováčků. Později bylo umožněno provádět nábory i v zajateckých táborech, kam byli od jednotky vysíláni tzv. emisaři. Jednotka se tak rozšiřuje napřed na Československý střelecký pluk, následně na Československou střeleckou brigádu o dvou plucích, a nakonec vzniká ještě třetí pluk.
Rekonstrukce bojů československých legionářů
Na cestě ke Zborovu
Jednotka byla neustále rozdělena na jednotlivé menší jednotky, které prováděli na frontě stejnou činnost jako Česká družina. V únoru 1917 došlo k revoluci, při které byl svržen car, a moci se ujala prozatímní vláda. Tyto demokratické změny však zemi a hlavně armádu přivedly do chaosu. Ruští vojáci odmítali plnit rozkazy, ignorovali či v některých případech mlátili či přímo zabíjeli své důstojníky, místo boje schůzovali atd. A v této situaci ruské velení plánovalo ofenzivu. Čechoslováci do ofenzivy přihlásili své tři pluky, které se tak poprvé objevily na frontě jako celek. Československá brigáda v té době čítala zhruba 3 500 mužů. Brigáda byla nasazena na méně významný úsek, kde byl plánován pouze pomocný útok.
Bojiště u Zborova
Bitva
Proti československým vojákům zde stály jednotky 19. a 32. pěší divize rakousko-uherské armády. Ty byly tvořeny 35. plukem z Plzně, 75. plukem z Jindřichova Hradce a 86. plukem z Uher. O Zborovu se říká, že to byla bitva Čechů proti Čechům. Avšak na maďarské vojáky, kteří bránili Mogylu se zapomíná. Právě během bojů o tuto výšinu, utrpěli legionáři většinu svých ztrát z bitvy. Bitva začala 2. července 1917, když po čtyřech hodinách dělostřeleckého ostřelování rakousko-uherských pozic ruským dělostřelectvem vyrazili legionáři do útoku. První šli granátníci, kteří prorazili cestu pro další útočící jednotky v drátěných překážkách. Po nich postupovaly v malých skupinách další a další jednotky. Tento boj v malých skupinách znali legionáři z předchozích akcí na frontě. Rakouští vojáci byli zaskočeni. Takovýto způsob útoku od Rusů neznali, a nevěděli jak zareagovat. Díky tomu v 10 hodin padla první linie obrany a poté začali legionáři postupovat dál a obsadili druhou i třetí linii obrany. Během bojů se legionáři dostali i do kulometných hnízd nepřítele. Kulometů sami neměli mnoho, a tak rakouské kulomety otočili proti jejich předchozím majitelům. To samé se stalo i s dělostřeleckou baterií. Když legionářům začala docházet munice do vlastních zbraní, vzali do rukou v zákopech se nacházející zbraně rakouské, se kterými jako bývalí vojáci císaře pána uměli dobře zacházet. Během bojů docházelo i k případům, kdy se setkal bratr s bratrem či otec se synem každý v jiné uniformě.
Ranění českoslovenští vojáci na obvazišti
Po bitvě
Bitva dopadla úspěšně. Československá střelecká brigáda postoupila do hloubky 4 kilometrů, zajala na 4 000 vojáků a ukořistila velké množství vojenského materiálu. To vše za cenu 167 padlých, 900 raněných, 11 nezvěstných a 17 vojáků zemřelo na následky zranění. Ruská strana však nedokázala úspěchu využít. Německé a rakousko-uherské jednotky dokázaly průlom zacelit, a tak celý úspěch bitvy byl tedy pro další operace nepoužitelný. Německé a rakousko-uherské jednotky vzápětí přešly do útoku, který byl velice úspěšný. Ruské jednotky mu nedokázaly vzdorovat. Ruští vojáci začali opouštět své pozice a začal nikoliv ústup, ale přímo úprk ruských vojáků. A byli to právě legionáři, kteří s kozáky a několika málo ruskými jednotkami kryli tento úprk. Pro tyto boje se vžil název Tarnopolský ústup. Nepřátelská ofenziva se zastavila až na předválečných ruských hranicích.
Velký úspěch pro budování vojska
Ruská prozatímní vláda pod úspěchy Čechoslováků u Zborova i u Tarnopolu povolila neomezený nábor v zajateckých táborech. Díky tomu vznikla jedna divize a vzápětí divize druhá. Tím vzniká Československý armádní sbor, který se začal cvičit a připravovat na další frontová nasazení. Avšak přišel listopad 1917 a s ním i nástup bolševiků k moci. Následovalo jednání o míru, které skončilo v březnu 1918 podepsáním Brestlitevského míru. V té době bojovali legionáři u Bachmače proti německým jednotkám, které se jim snažili odříznout cestu na východ. Naštěstí nebyli úspěšní. Další boje pak vedl armádní sbor s nepřítelem, proti kterému zpočátku nechtěli bojovat. Proti bolševikům, kteří je svými činy vtáhli do kolotoče Ruské občanské války. To už je ale jiný příběh.
Účastnili se Zborova
Bitvy u Zborova se na straně legií účastnilo mnoho významných lidí. Jmenuji jen některé.
Stanislav Čeček – prvorepublikový generál
Ludvík Svoboda – pozdější generál a prezident
Ludvík Svoboda
Karel Klapálek – důstojník československé armády, účastník zahraničního odboje v Africe, Velké Británii i v SSSR, generál a vězeň komunistického režimu
Josef Mašín – důstojník československé armády, člen odbojové organizace Obrana národa, člen skupiny Tři králové, popraven nacisty 30. června 1942
Karel Kultvašr – prvorepublikový generál, účastník domácího odboje, velitel Pražského povstání a vězeň komunistického režimu
Generál Karel Kutlvašr
Karel Janoušek – prvorepublikový generál letectva, účastník odboje ve Francii a Velké Británii, Maršál RAF, vězeň komunistického režimu
Antonín Zeman – důstojník československé armády, účastník bojů na Podkarpatské Rusi, účastník odboje ve Francii a Velké Británii, generál
Jan Sergěj Ingr – prvorepublikový generál, zakladatel odbojové organizace Obrana národa, ministr národní obrany exilové vlády v Londýně, účastník zahraničního odboje proti komunistickému režimu
Prameny
Mojžíš, Milan. Československé legie 1914-1920 Katalog k výstavám Československé obce legionářské
Kozelka, Petr. I. světová speciál. Postrach rakouských vojsk
Michálek, Tomáš. I. světová speciál. Bitva, na kterou Masaryk čekal
