Článek
Vztahy mezi legionáři a bolševiky
Československé orgány vyjednaly s bolševiky dohodu o jejich odchodu z Ruska. Ta byla podmíněna kvótami na množství zbraní, které mohli mít legionáři u sebe. Bolševici navíc začali provádět mezi legionáři agitaci ke vstupu do Rudé armády, jelikož jim čeští komunisté řekli, že drtivá většina vojáků tuto nabídku přijme. Jenže se šeredně spletli. Zlákat se nechalo jen pár stovek mužů z celého armádního sboru, který v té době čítal více než 40 000 mužů. Vztahy mezi legionáři a bolševiky se začaly zhoršovat. Transporty začaly více stát na nádražích, než aby se posouvaly na východ do Vladivostoku, jednotlivé transporty byly navíc roztroušeny po délce zhruba 10 000 kilometrů. V té době se navíc začali po železnici vracet váleční zajatci do zemí svého původu, aby posílili armády svých států před posledními ofensivami na západní a italské frontě. Na základě rozkazu od bolševiků měly tyto transporty na železnici přednost. Legionářům se celá situace nelíbila. Na nádražích si bolševici podmiňovali průjezd československých vlaků vydáváním dalších zbraní. Napětí by se dalo krájet. 14. května 1918 na nádraží v Čeljabinsku jeden z propuštěných válečných zajatců zranil kusem kovu jednoho legionáře, a další legionáři jej následně zabili. Tento incident začal vyšetřovat místní sovět, a následně zatkl 10 legionářů. Legionáři vyslali skupinu parlamentářů, kteří měli vyjednat jejich propuštění. Ovšem i tito legionáři byli zatčeni. To legionáře rozzuřilo, a následně si pro své zajaté bratry došli. Následně vydal Lev Davidovič Trockij rozkaz k odzbrojení a internaci legionářů v zajateckých táborech, a ti, kteří by se nehodlali zbraní vzdát, měli být zastřeleni. Telegram s tímto rozkazem se dostal i do rukou legionářů, kteří to brali jako vyhlášení války.
Zlatoust
Dne 26. května 1918 přijel na nádraží ve Zlatoustu vlak s československými legionáři. Jednalo se o zhruba 450 vojáků. Šlo však většinou o tzv. nebojové. Tedy o písaře, kuchaře, řemeslníky či hudebníky. Praporčík Václav Zanáška vyjednával s místními bolševiky o propuštění vlaku ve směru na Čeljabinsk. Vyjednávání se protáhlo, a odjezd byl umožněn až následujícího dne. Večer dostali legionáři zprávu, že jejich vlak má být cestou přepaden bolševiky. Vlak začal popojíždět k nedalekému výkopu. Z okolních návrší byla náhle na legionáře spuštěna kulometná palba. Střely pronikaly dřevěnými stěnami těplušek, z kterých dělaly třísky. Začal nářek raněných a chroptění umírajících. Kdo může tak vyskakuje z vlaku. Jedním z prvních je Václav Zanáška, který se ujímá velení nad skupinou ozbrojených i neozbrojených legionářů, se kterými vyráží do boje proti bolševikům. Během tohoto útoku je Václav Zanáška raněn. Vlak po chvíli zastaví na zastávce Zavodskaja platforma, a Zanáškově skupině přichází na pomoc další legionáři. Společnými silami dobudou kulometná hnízda, kde kulomety obrátí proti svým bývalým majitelům. Bolševici se po zhruba deseti minutách boje rozprchnou. Legionáři se poté stáhnou k vlaku, který se dává do pohybu na stanici Tunduš. Bolševičtí komisaři, kteří přišli vyjednávat, požadovali od legionářů složení zbraní. Ti to odmítli, a tak se začali bolševici připravovat na útok, při kterém chtěli naše obklíčit a pobít. Legionáři se rozhodli místo opustit pěšky. Problém byl však s raněnými. Ti se sami rozhodli, že zůstanou ve vlaku. A tak se všichni legionáři, kteří mohli chodit, vydali na cestu neznámou krajinou. Pokračovali dlouhým pochodem několik dní přes dva hřebeny pohoří Ural a řeku Aj, čímž obešli nakonec úspěšně Zlatoust ve vzdálenosti asi 30 km. Během pochodu jim radami a zprávami pomohli někteří vesničané horských vesnic a dále hlavně Baškyři. Od nich mohli konečně nakoupit potřebné potraviny a s jejich pomocí zjistili, že nedaleké Miassy jsou snad již obsazeny československým vojskem. Vyslaný jezdec potvrdil, že Miassy již tou dobou drží 2. československý střelecký pluk, který po zprávách o přepadení čs. vlaků obsadil město. K večeru tak skupina dorazila do Miass. Zranění, kteří byli ponecháni ve vlaku, byli bolševiky zajati a převezeni do nemocnice v Ufě. V červenci byli ti muži osvobozeni postupujícími legionářskými jednotkami. Jediným raněným, kterého bolševici zabili, byl praporčík Václav Zanáška.
Odevzdání zbraní čs. legionářů bolševikům v Penze, jaro 1918
Václav Zanáška
Narodil se 24. října 1893 v Těšánkách u Zdounek. Vystudoval reálku a pracoval jako učitel. Po vypuknutí 1. světové války sloužil u 13. zeměbraneckého pluku. Ne nadlouho, protože byl již 18. listopadu 1914 zajat u Krakova. Pobýval v zajateckých táborech, pracoval v šachtách na železnou rudu. Přihlásil se do legií. Zařazen byl 9. dubna 1916 do 1. střeleckého pluku. S touto jednotkou se zúčastnil řady akcí na východní frontě, a právě v řadách slavného prvního pluku se zúčastnil neméně slavné bitvy u Zborova, která se odehrála dne 2. července 1917. Dne 27. května 1918 byl přepaden vlak s příslušníky 1. střeleckého pluku ve stanici Zlatoust. Byl to právě Zanáška, kdo vedl legionáře do boje proti útočníkům. Jak vzpomínal legionář Adam Kříž: „V boji byl těžce raněn praporčík Zanáška. Byla mu propíchnuta prsa bajonetem.“ Václava Zanášku dopravili legionáři do ruského sanitního vlaku. Nechme ještě chvíli vzpomínat Adama Kříže: „Byl již obvázán, když v tom přiřítil se bolševický komisař do sanitního vlaku a usekl šavlí bratru praporčíku Zanáškovi obě ruce. Přes protesty lékaře a sester usekl pak bratru Zanáškovi i hlavu.“ Václav Zanáška byl in memoriam povýšen na kapitána.
Pamětní deska na rodném domě Václava Zanášky v Těšánkách
Jméno Václava Zanášky je uvedeno i na pomníků padlých v Těšánkách, který byl obnoven v roce 2022
Ztráty
Během boje padlo 21 legionářů. Bolševické ztráty byly 75 padlých a 87 raněných.
Prameny
Čížek, Petr – I. světová. Úmluva s ďáblem
