Článek
Mládí
Narodil se 27. ledna 1895 v Michalovicích v oblasti Českomoravské vrchoviny. Po ukončení základní školní docházky, začal studovat na dvouleté obchodní škole v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. Poté byl nějaký čas zaměstnán v Humpolci, ale v dubnu 1913 odjel do Ruska jako úředník firmy Vielwart a Dědina, která do carského Ruska vyvážela zemědělské stroje. Místem jeho působení se stal Kyjev.
1. světová válka
A právě v Kyjevě začala vznikat první jednotka našeho protirakouského odboje. Česká družina. Karel se do ní přihlásil 6. srpna 1914. V jejích řadách se zúčastnil mnoha nebezpečných rozvědek na východní frontě. Věděl, že v případě zajetí mu hrozí jako zrádci monarchie trest smrti. V těchto akcích prokázal své hrdinství i kvality, za což byl mnohokrát vyznamenán. Kromě vyznamenání přicházelo i povýšení. A tak se v hodnosti podporučíka jako velitel 4. roty 1. československého střeleckého pluku účastnil 2. července 1917 bitvy u Zborova. Tato významná bitva měla opravdu lví podíl na dalším budování našich legionářských jednotek v Rusku. Karel vedl svoji rotu do útoku až do doby, kdy byl raněn. Během této bitvy padl jeho bratr František, který po svém zajetí do legií také vstoupil. Za Zborov obdržel kříž svatého Jiří.
Bojiště u Zborova
Ruská občanská válka
V březnu 1918 se začaly legionářské jednotky přesouvat ze svých dosavadních pozic na východ. Bolševici podepsali brestlitevský mír, a naši legionáři již neměli na východní frontě co pohledávat. Masaryk rozhodl o evakuaci celého armádního sboru z Ruska do Francie, kde by se legionáři připojili k již budovaným plukům. Jenže vztahy mezi legionáři a bolševiky byly velmi špatné, a nakonec po událostech v Čeljabinsku, které nesou název Čeljabinský incident, došlo k nepřátelství mezi bolševiky a legionáři. Bojů proti bolševikům se účastnil i Karel Kutlvašr. Ať již šlo o boje u Penzy, Samary, Bugulmy, Simbirsku či Kazaně. Právě během bojů o Kazaň byl 9. září 1918 raněn. V červenci 1918 se stal velitelem III. praporu 1. čs. střeleckého pluku. Během bojů s bolševiky získal přezdívku „Kultivátor“. Po sebevraždě plukovníka Josefa Jiřího Švece převzal Karel Kutlvašr na konci října 1918 celý 1. čs. střelecký pluk, s nímž prošel boji na belebejské frontě a následně zajišťoval ochranu sibiřské magistrály nejprve v úseku Klukvenaja-Tajšet a později Krasnojarsk – Čeremchovo. V průběhu služby v legiích dosáhl hodnosti podplukovníka. V listopadu 1919 se se svými vojáky přesunul do Vladivostoku, odkud 9. prosince 1919 odplul na lodi „Yonan Maru“ domů. V Rusku si našel známost. Jelizavetu Jakovlevovou, se kterou se později oženil.
Karel Kutlvašr
Meziválečné období
Po návratu do vlasti se rozhodl v armádě zůstat. Stal se velitelem pěšího pluku 1, kterému velel do roku 1923. Od tohoto roku sloužil jako velitel 2. pěší brigády v Chomutově. V roce 1928 byl povýšen na brigádního generála. Od roku 1931 se stal velitelem Pěchotního učiliště v Milovicích. Od prosince 1934 se stal velitelem 4. divize v Hradci Králové. Tuto funkci vykonával až do okupace. Během mobilizace v září 1938 se stal velitelem hraniční oblasti 35, kde měl zajišťovat obranu Orlických hor.
Okupace
Po okupaci v březnu 1939 se Karel Kutlvašr zapojil do odbojové organizace Obrana národa. 31. července 1939 byl poslední den, kdy nacističtí okupanti byli ochotni tolerovat nošení československých uniforem na veřejnosti. Ten den se Karel Kutlvašr vydal s několika důstojníky k pomníku padlého legionáře v Hradci Králové, aby tam položili věnec. Tato událost se začala rychle šířit městem. Kutlvašr udržoval kontakty s protektorátním premiérem a bývalým generálem Aloisem Eliášem. Dále s pražským primátorem dr. Otakarem Klapkou a lidmi okolo něj. V této době byl porvé formulován jeho budoucí úkol, a to v případě ústupu Němců se účastnit obrany Prahy nebo připravit povstání. Karel Kutlvašr přežil všechny velké razie nacistů proti odboji, během kterých byli zatčeni Eliáš i Klapka. V srpnu 1944 se spojil s bývalým podplukovníkem generálního štábu Františkem Bürgerem (krycí jméno Bartoš). Tento muž byl jedním z architektů povstání v Praze. Když 5. května 1945 povstání živelně vypuklo, byl jmenován generálem Františkem Slunečkem velitelem Vojenského velitelství Velké Prahy. Pod toto velitelství spadaly všechny podchycené bojeschopné jednotky v oblasti Prahy. Dne 7. května 1945, když bylo povstání pod silným tlakem, ukončil generál Kutlvašr svůj referát o vojenské situaci v České národní radě slovy: „Vydržet, nikdy se nevzdat.“ Boje v Praze trvaly až do 8. května 1945, kdy německý velitel generál Rudolf Toussaint složil do rukou povstalců kapitulaci. Na základě této kapitulace bylo umožněno německým vojskům opustit Prahu a vydat se do amerického zajetí v západních Čechách. Příslušníci fanatických jednotek SS však kapitulaci odmítli, a bojovali nadále ještě 9. května, kdy je likvidovali povstalecké jednotky, a následně vše dovršil příjezd vojsk Rudé armády.
V krytu v Bartolomějské ulici
Pražští povstalci
Po válce
Karel Kutlvašr byl po válce jmenován vojenským velitelem Prahy. Tuto funkci vykonával do 28. května 1945, kdy byl jmenován zatímním velitelem V. sboru v Brně. 1. srpna 1945 byl však odeslán na dovolenou, během níž se rozhodovalo o jeho dalším osudu. Kvůli podpisu na kapitulační listině v Praze jej Sovětský svaz prohlásil za svého nepřítele, protože tím, že podepsal kapitulaci a umožnil odchod německých jednotek do amerického zajetí, posílil vojenský potenciál nepřítele. Po zásahu prezidenta Edvarda Beneše byl jmenován velitelem III. sboru v Plzni. Zároveň byl povýšen na divizního generála. Posléze sloužil v Brně jako zástupce velitele Vojenské oblasti 3.
Komunistické kriminály a šikana
8. března 1948 byl poslán na dovolenou, a následně přeložen do výslužby. Pro komunistický režim se stal jedním z hlavních nepřátel. 18. prosince 1948 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu postaven do čela údajné odbojové skupiny Pravda vítězí. Byl pro něj navrhován trest smrti, ale nakonec vyvázl s doživotním žalářem. Vězněn byl na Mírově, v Opavě, ve vyšetřovací vazbě Krajského soudu v Ostravě i obávaném slovenském Leopoldově. Právě v Leopoldově se setkal se zde vězněným generálem Toussaintem. Oba generálové zde spolu debatovali, hráli šachy a dokonce spolu vynášeli nádoby s fekáliemi, což oba brali s nadřazeným humorem. Kutlvašr se z vězení dostal až na amnestii v květnu 1960. Původně mu byl odepřen starobní důchod. Musel o něj žádat znovu. Uspěl, ale dostal pouhých 230 korun měsíčně. A tak mu bratři legionáři obstarali místo hlídače vystavovaných uměleckých děl v Jízdárně Pražského hradu. Brzy však musel odejít, protože ho lidé poznávali a dávali se s ním do hovorů. A tak se stal nočním vrátným v Nuselském pivovaru. Jeho zdravotní stav se však neustále zhoršoval. Již ve vězení prodělal dva infarkty. Ten třetí a osudový prodělal v motolské nemocnici 2. října 1961, když byl na zdravotní prohlídce. Karel Kutlvašr zemřel v náručí mladého lékaře, jehož otec bojoval v legiích spolu s Karlem. Informaci o jeho pohřbu nedovolil komunistický režim zveřejnit, ale zpráva o něm se přesto rychle šířila a na pohřeb přišly desítky lidí a staří legionáři si vynutili, že mohou stát u rakve čestnou stráž ve svých historických uniformách.
Prameny
Marek, Jindřich – Válka revue speciál. Noblesní legionář
