Článek
Mládí
Narodil se 3. února 1888 v Domoradicích jako Josef Svátek. V letech 1899 – 1903 studoval na vysokomýtském gymnáziu. Poté nastoupil na vídeňskou Kadetní zeměbraneckou školu, kterou absolvoval s velmi dobrým prospěchem. Poté nastoupil službu u zeměbraneckého pěšího pluku č. 17. Během služby dosáhl hodnosti nadporučíka.
První světová válka
Se svým zeměbraneckým plukem byl odeslán dne 8. srpna 1914 na ruskou frontu. Zde byl však 2. září 1914 raněn a padl do zajetí. V zajetí si pobyl dva roky. Během té doby si podal přihlášku do Československých legií. Do nich byl zařazen 14. srpna 1916. Napřed sloužil u záložního praporu v Kyjevě, později u 5. střeleckého pluku. Později byl přeřazen k 6. střeleckému pluku U této jednotky zastával funkce pobočníka velitele pluku, velitele praporu, pomocníka velitele pluku, až byl nakonec 1. září 1918 ustanoven velitelem pluku. S 6. střeleckým plukem se účastnil bojů proti Němcům u Bachmače. Po vypuknutí konfliktu mezi legionáři a bolševiky se účastnil bojů u Omska, Tatarského, Kunguru, Jekatěrinburgu, Irkutsku a též se účastnil Bajkalské operace. Od 1. listopadu 1918 se stal velitelem důstojnické školy Československého vojska na Rusi. Tuto funkci vykonával až do 17. února 1920.
V Československu
Svátek opustil Vladivostok v roce 1920. Na cestu se vydal jako velitel 15. transportu na lodi Shunko Maru. Poté, co dorazil do vlasti, působil u Ministerstva národní obrany jako přidělený důstojník operačního oddělení. Poté působil jako zástupce velitele Vojenské akademie v Hranicích. 4. listopadu 1922 se stal posluchačem Válečné školy v Praze. Pak prošel mnoha funkcemi. Náčelník štábu 1. divize, velitel pěšího pluku 3 v Kroměříži, velitel 24. brigády v Michalovicích, velitel 6. pěší brigády v Mladé Boleslavi, velitel 12. divize v Užhorodě. V roce 1929 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. O rok později si změnil jméno z Josef na Oleg. 17. června 1930 se oženil a o rok později se manželům narodila jediná dcera.
Oleg Svátek
Podkarpatská Rus
Za mobilizace zastával generál Svátek funkci velitele Hraniční oblasti 42 v Užhorodě. Po Mnichovu a následné Vídeňské arbitráži, byla část území Slovenska a Podkarpatské Rusi odebrána Československu na úkor Maďarska. Zabráno bylo i město Užhorod. Velitelství 12. divize bylo poté přesunuto do Svaljavy.
Obrana Podkarpatské Rusi v březnu 1939
V časných ranních hodinách 14. března zahájila maďarská armáda útok na svrchované území Československé republiky. O několik hodin později vyhlásilo Slovensko samostatnost, a prezident Emil Hácha odjel do Berlína na jednání s Hitlerem. Armáda ani na okamžik nezaváhala a postavila se agresorovi na odpor. Tyto boje jsou v dnešní době téměř neznámé, přestože zde bojovali, krváceli a umírali čeští vojáci, četníci a další lidé. Boje byly v prvních dnech tvrdé a obě strany využívali kromě pěchoty též dělostřelectvo i obrněnou techniku. Po odtržení Slovenska zůstaly Svátkovy pěší pluky 36 a 45 (ještě v polovičních mírových stavech) spolu s jednotkami SOS odtrženy od zbytku republiky. Přesto se Čechoslováci nedali zlomit a pokračovali v boji i druhý den, kdy se dozvěděli, že do Prahy vtrhla německá armáda. I tehdy odmítli maďarské výzvy k poklidnému odzbrojení a přesunu přes Maďarsko do Němci okupované vlasti. Generál Svátek nepodlehl panice a svým rozhodným vystupováním a jasnými rozkazy organizoval nejenom boj, ale i postupné stažení sil na Slovensko a do Rumunska.
V Protektorátu
Po příjezdu do okupované vlasti působil Svátek na Ministerstvu národní obrany v likvidaci. Současně navazoval kontakty se spolehlivými důstojníky. Zapojil se do vojenské odbojové organizace Obrana národa. Podílel se na ukrývání zbraní a střeliva. Jeho odbojová činnost však nezůstala utajena. 4. září 1941 by přepaden komandem gestapa na zahradě svého domu. Poté byl zavlečen do Petschkova paláce. Zde byl nelidsky týrán, ale nikoho neprozradil. Poté, co nastoupil do funkce nový zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, bylo vyhlášeno první stanné právo. Jednou z jeho obětí byl i Oleg Svátek. Dne 1. října 1941 byl odsouzen stanným soudem při řídící úřadovně gestapa v Praze k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán v bývalých dělostřeleckých kasárnách v Ruzyni. Zde stanul před popravčí četou.
Ocenění
Posmrtně byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a povýšením do hodnosti divizního generála in memoriam. V Praze je po něm pojmenována ulice.
Prameny
Stehlík, Eduard - Černý, Karel - Junek, Jiří - Böhnisch, Robin. Legionáři s lipovou ratolestí IV.
Československá obec legionářská
