Článek
Situace na začátku roku 1918
Jelikož Ukrajina vyhlásila nezávislost a začaly ji obsazovat německé jednotky, museli se naši legionáři z jejího území stáhnout. K tomu všemu začínala občanská válka. Československý armádní sbor o síle zhruba 40 000 mužů se musel evakuovat na východ. Ten se stal součástí československé armády ve Francii od ledna 1918, tedy již nebyl součástí ruské armády jako doposud. Cílem představitelů našeho odboje byla evakuace sboru z Ruska do Francie, kde se měli legionáři připojit k již budovaným plukům, a zapojit se do bojů na západní frontě. Cesta vedla přes celé Rusko až do Vladivostoku. V této chvíli se ale legionáři nacházejí ještě na horké ukrajinské půdě.
Evakuace
Československé jednotky se začaly stahovat k železničnímu uzlu Bachmač. Zde dorazily jako první jednotky 2. divize. Ty začaly rekvírovat vlaky a vagony. Později začaly přicházet jednotky 1. divize, které byly rozmístěny západněji než 2. divize. Začalo tak vagonování do souprav připravených 2. divizí.
Výzdoba vagonů 6. pluku u Bachmače
Němci dotírají
Německá armáda však zahájila postup k Bachmači, čímž začínala ohrožovat naši evakuaci. Legionáři tak museli připravit obranu západně a severně od Bachmače. Zde docházelo k prvním srážkám s německou armádou. Legionáři se snažili ničit koleje, mosty či výhybky, aby znemožnili nepříteli postupovat na Bachmač.
Doč
Po půlnoci 10. března přišel rozkaz od plk. Červinky, aby byl ráno proveden útok ve směru Doč-Bondarevka-most přes řeku Desna, který měl být zničen. Útok měly provést tři roty pěchoty, četa dělostřelectva, četa granátníků a oddíl sapérů. K zajištění boků byly určeny dva jízdní oddíly a pěší stráže. Ve 4. hod. ráno tak kpt. Kadlec rozdal propozice k nástupu, který měl začít v 8.30 hod. Akce začala podle plánu, první šla 8. rota 6. pluku s dvěma kulomety „Colt“ ppor. Veselého od 7. pluku. Následovaly hlavní síly od 7. pluku pod vedením škpt. Jungra, které se skládaly z 9. roty por. Janouška, 11. roty ppor. Zemka, kombinované roty por. Jančíka, oddílu kulometů „Colt“ por. Čermáka a oddílu kulometů Chauchat por. Odehnala. Skupinu uzavírala krycí skupina kombinované roty prap. Žáčka, která se skládala z mužů plukovní hudby. Pěší oddíl následoval bojový ešalon ppor. Maixnera s 1 dělem a 4 kulomety Maxim, podřízený přímo kpt. Kadlecovi, který byl na čele útoku. Jízdní hlídce velel kornet Klíčník. Celkem měl k dispozici asi 500 mužů. Zatím ale nedorazilo dělostřelectvo ani posily od 6. pluku. Ty dorazily po odchodu skupiny. Byla to učebná komanda 6. pluku vedená por. Homolou o síle asi 180 mužů. I tato skupina vyrazila k útoku na Doč. Skupina kapitána Kadlece postupovala okolo železniční trati vpravo i vlevo. Důvodem bylo, že okolní pole byla rozbahněná a vojáci by se brzo unavili.
Útok
K první střetu s Němci došlo kolem půl jedné, kdy dozory předvoje od 8. roty 6. pluku svedly přestřelku s nepřítelem skrytým v lesíku západně od trati. To zburcovalo obránce, kteří vzápětí zahájili i dělostřelbu proti hlavnímu oddílu. Na to škpt. Jungr reagoval rozvinutím sil do řad vlevo a vpravo od trati, čímž se ale jednotlivé jednotky pomíchaly, tratí byly rozděleny a důstojníci se ujali nejbližších mužů. Takto pomíchaná útočná skupina dorazila k Doči kolem 14. hod. a okamžitě přešla na zteč. Výborně si vedlo zejména pravé křídlo vedené kpt. Kadlecem, ten ale později podotkl, že prudký útok byl způsoben i tím, že půda byla mokrá a vojáci v ní nechtěli ležet. Nejprve byl dobyt osamocený statek před stanicí, odkud se linie rozvinuly směrem k Doči, načež se staly cílem palby kulometů a utrpěly první ztráty. Po jejich umlčení pokračoval postup. Kadlec měl v plánu, že levé křídlo bude bojem vázat nepřítele a pravé ho zprava obchvátí, načež dorazila učebná komanda 6. pluku, která ho měla obejít zleva. Když se k nim kpt. Kadlec přesouval, aby jim udělil rozkazy, byl zasažen do hlavy, padl k zemi a musel být evakuován. Útok však již započal a Němci, zasypáváni palbou i vidouce Čechoslováky nastupovat ze všech stran, začali ustupovat. Po celou dobu postup podporovalo dělo z ešalonu a později i bolševická baterie, které však zpočátku střílela do Čechoslováků, takže se jejího řízení museli ujmout čs. pozorovatelé. Po chvíli bylo ze vsi slyšet výbuchy a Němci se dali na ústup ze vsi, kde zanechali jedno dělo.
Plk. Eduard Kadlec
Nastává problém
Němci se však drželi na stanici, kde měli kulomety umístěné na střechách, které působily ztráty levému křídlu. Když už se zdálo, že i zde ustoupí, přišla jim posila v síle asi roty se 6 kulomety. Unavené levé křídlo se tak začalo stahovat, a když se objevili další Němci, tak aby se předešlo obklíčení, ustoupilo celé k hlavním silám. Protože se však nepřátelské posily objevily i na jiných místech, pochopily některé další čs. části pohyb levého křídla jako počátek ústupu a zakrátko a bez povelu se vše dalo na všeobecný ústup. Ten Němce překvapil stejně, jako prudký útok, takže Čechoslováky ani nepronásledovali. Ukořistěné dělo bylo zničeno. Velení se mezitím ujal škpt. Jungr, mohl však jen organizovat stažení. Bahnitý terén omezoval pohyb a dodání střeliva, kterého byl nedostatek. Bahno a dlouhý boj také vyřadily z boje všechny kulomety „Colt“. A protože se stmívalo, rozhodl se Jungr k návratu do Česnokovky. Ústup a evakuaci raněných kryla 11. rota 7. pluku. Akce skončila kolem 19.30.
Dozvuky boje
Doč sice nebyla dobyta, ale Němci utrpěli těžké ztráty, takže se již o další akce proti legionářům nepokusili. Střety probíhaly na západním úseku, kde měli legionáři také padlé a raněné. I tady se podařilo německý postup k Bachmači zastavit. Evakuace tak mohla probíhat dále. 13. března začal nový německý útok ze severu. Tou dobou však již byla evakuace téměř hotová. Zbývalo evakuovat jednotky, které Bachmač bránily. Na severu tak docházelo k ústupu bojem směrem na nádraží Bachmač-osobní. Odpoutání od nepřítele proběhlo i na západě. Poslední vlak s legionáři opustil Bachmač v noci z 13. na 14. března.
Ztráty
Co se týče bojů o Doč, tak se uvádí, že legionáři zde přišli o 130 padlých, raněných a nezvěstných. Několik zajatých legionářů bylo popraveno. Německé ztráty nejsou přesně známy, ale uvádí se, že byly větší, než jaké měli legionáři. Celkem během bojů u Bachmače měli legionáři 48 padlých, 12 zemřelých na zranění, 210 zraněných a 41 pohřešovaných, kteří většinou buď padli nebo byli popraveni.
Prof. Maxa mluví nad otevřeným hrobem padlých u Bachmače
Prameny
Legionářský směr. Bachmačský speciál 2018
Vácha, Dalibor - 1. světová speciál. Na ústupu před zkázou
