Článek
Mládí
Narodil se 2. června 1886 v Chocni. Obecnou školu absolvoval v Chocni a roku 1897 nastoupil na gymnázium ve Vysokém Mýtě. Po ukončení gymnázia nastoupil na Právnickou fakultu v Praze. Po šesti semestrech a sloužení I. státní zkoušky byl v roce 1909 odveden do rakousko-uherské armády k pěšímu pluku 98. Absolvoval školu rezervních důstojníků v Josefově. V roce 1910 armádu opustil a pokračoval ve studiu práv, kde 5. listopadu 1912 úspěšně složil II. státní zkoušku.
První světová válka
Jeho následný život ovlivnilo vypuknutí první světové války. Robert Vobrátilek byl povolán do armády 27. července 1914 a v hodnosti podporučíka zařazen k pěšímu pluku 36 jako velitel čety. S plukem následně odešel na ruskou frontu. Během bojů byl povýšen na poručíka, ale také raněn. Po uzdravení se vrátil zpátky na frontu, kde působil jako velitel čety, později roty. Dne 27. května 1915 byl v bojích u Sieňavy na Sanu těžce raněn a padl do ruského zajetí. Léčil se ze zranění a následně byl převezen do zajateckého tábora. Přihlásil se do československých jednotek, ale v té době ruská místa nechtěla moc silné národní vojsko na vlastním území. Pro muže, kteří chtěli bojovat, byla jediná možnost, a to vstoupit do srbské armády. Robert Vobrátilek se v červnu 1916 stal příslušníkem 1. pluku srbské dobrovolnické divize v Oděse. S touto jednotkou se účastnil bojů v Dobrudži proti německým a bulharským jednotkám. 25. srpna 1916 byl raněn, ale rozhodl se zůstat v boji. Jenomže ani ne za měsíc byl u Eniže-Machaly znovu raněn a s tímto zraněním skončil v oděské nemocnici.
Československé legie
10. března 1917 byl konečně Robert Vobrátilek zařazen do 1. československého střeleckého pluku. Ovšem po dvou týdnech byl převelen k 3. československému střeleckému pluku. Zde působil jako velitel 2. roty, později jako velitel I. praporu. Dne 2. července 1917 se zúčastnil slavné bitvy u Zborova. Byl jedním z prvních, kdo se vedrali do všech třech linií nepřátelských zákopů. Během boje však utrpěl průstřel levé holeni. V srpnu 1917 byl převelen k 4. československému střeleckému pluku, kde působil jako velitel III. praporu. Následně si prošel kurzem pro velitele praporů. V březnu 1918 se se svým praporem zúčastnil bojů proti německé armádě u Bachmače. V květnu 1918 vypukl konflikt mezi legionáři a bolševiky, kterého se účastnil i Vobrátilek. Zúčastnil se bojů před Penzou, o Alexandrovský most, u Bezenčuku, u Lipjag, kde převzal od smrtelně raněného poručíka Gajera velení nad celým 4. střeleckým plukem, u Samary, Syzraně i u Nikolajevska. 12. srpna 1918 byl povýšen na kapitána a 25. října 1918 na majora. Funkci velitele 4. střeleckého pluku vykonával až do 6. dubna 1919, kdy byl povolán ke službě ve štábu Československého vojska na Rusi. 22. června 1919 byl jmenován velitelem města Irkutsk. V únoru 1920 byl jmenován velitelem posádky v Charbinu. Do vlasti byl evakuován 15. října 1920.
Českoslovenští legionáři během bojů proti bolševikům na Sibiři
Služba republice
V osvobozené republice působil nejprve jako náčelník archivního oddělení Likvidačního úřadu zahraničních vojsk a od ledna 1922 byl disciplinárním referentem Zemského vojenského velitelství v Praze. Dlouhé roky strávené na frontě ho neodradily od snahy konečně dokončit přerušená vysokoškolská studia. Počátkem října 1922 složil III. státní zkoušku, postupně také tři rigorózní zkoušky a 23. června 1923 byl promován doktorem práv. V únoru 1924 byl přemístěn k Ministerstvu národní obrany a 1. srpna 1932 se ujal vedení Presidiálního odboru MNO. Na tomto mimořádně významném místě setrval až do okupace v březnu 1939. Během služby byl postupně povyšován. 2. prosince 1921 na podplukovníka, 31. prosince na plukovníka a 13. července 1933 na generála.
Odboj, vítězství a závěr života
V době okupace se zapojil do domácího odboje proti nacistům. Financoval odchod bývalých vojáků do zahraničí a finančně podporoval rodiny uvězněných odbojářů. Byl členem odbojových skupin KAR a ŘÍP. Skupina KAR se zabývala především vojenskými úkoly, shromažďovala zbraně, munici a další vojenský materiál. V této skupině zastával Vobrátilek funkci velitele zpravodajského oddílu. Po osvobození působil Robert Vobrátilek krátce u velitelství 1. divize, ale již v říjnu 1945 byl z důvodu vysokého věku přeložen do výslužby. Nicméně v únoru 1946 byl opět povolán do přechodné činné služby a po následující necelé dva roky zastával funkci předsedy Vojenského rekreačního fondu MNO. Do výslužby odešel definitivně v květnu 1947 a jistě se těšil na zasloužený odpočinek. Přišel však únor 1948. Namísto zaslouženého vděku se mu komunistický režim odvděčil odebráním penze. V roce 1951 musel opustit milovanou Prahu a nuceně se vystěhovat do Těchonína, vesničky v podhůří Orlických hor. Těchonín si velmi oblíbil. Byl často navštěvován spolubojovníky z legií a svojí početnou rodinou. Zde, ovšem bez důchodu, základního zabezpečení a nezbytné lékařské péče válečný hrdina pomalu dožíval. Jako pravý voják si však nestěžoval a těšil se ze své rodiny, která mu byla vším. Generál JUDr. Robert Vobrátilek zemřel náhle 7. prosince 1956 v pražské Vojenské nemocnici na mozkovou mrtvici.
Robert Vobrátilek
Prameny
Stehlík, Eduard a kolektiv – Legionáři s lipovou ratolestí IV.
