Článek
Mládí a první světová válka
Narodil se 16. února 1896 v Praze. Jeho otec František byl vlakový průvodčí. Měl ještě bratra Miloslava, který se stejně jako on stal důstojníkem i odbojářem. O něm však někdy příště. Tomáš byl po absolvování střední školy v roce 1915 odveden do rakousko-uherské armády. V té době již zuřila první světová válka. Tomáš byl odeslán k 4. praporu polních myslivců. Zde absolvoval základní výcvik a školu pro důstojníky pěchoty v záloze. V listopadu 1915 byl odeslán na ruskou frontu. 7. června 1916 byl u Lucku zajat. V zajetí se rozhodl pro vstup do československých legií.
V řadách legií
2. srpna 1917 byl zařazen k 7. československému střeleckému pluku. S tímto plukem se v březnu 1918 účastnil bojů proti Němcům u Bachmače. Legionáři se po evakuaci z Ukrajiny do nitra Ruska začali přesouvat na východ do Vladivostoku, odkud měli být převezeni na západní frontu, kde měli posílit naše již budované pluky ve Francii. Během cesty do Vladivostoku se však začali vztahy mezi legionáři a bolševiky zhoršovat. Na konci května 1918 legionáři zadrželi telegram Trockého, podle kterého měli být legionáři odzbrojeni a pozavíráni do zajateckých táborů. Vzápětí byly některé legionářské transporty zákeřně přepadeny bolševiky. Legionáři to brali jako vyhlášení války ze strany bolševiků. Legionáři se následně rozhodli, že do Vladivostoku pojedou tzv. „Vlastním pořádkem“. Tedy, že si cestu na východ klidně i probojují. Tomáš Berka se zúčastnil bojů proti bolševikům u Irkutsku, Čeljabinsku, Krasnojarsku atd. Po stažení legií z protibolševických front v roce 1919 se se svým plukem účastnil ochrany Transsibiřské magistrály. V roce 1920 se v lodním transportu z Vladivostoku vrátil do vlasti.
Meziválečné období
Po návratu do vlasti se rozhodl zůstat v armádě. Sloužil na Slovensku v Nitře a Levicích jako velitel roty. Poté několik let sloužil v Praze u 28. pěšího pluku, kde byl velitelem roty a velitelem poddůstojnické školy. V letech 1927 – 1930 studoval na Vysoké škole válečné v Praze. Po jejím ukončení sloužil jako přednosta 4. oddělení 6. pěší divize v Brně. Následně sloužil na Hlavním štábu. Během mobilizace v září 1938 byl styčným důstojníkem 3. oddělení Hlavního štábu u 4. armády generála Prchaly. V té době měl již hodnost podplukovníka generálního štábu.
Domácí odboj
Po okupaci v březnu 1939 byl Berka přidělen k Ministerstvu národní obrany v likvidaci. Zde se podílel na umísťování důstojníků do civilních služeb s přihlédnutím k budoucím potřebám odboje. Poté se podílel na organizaci odchodu vojáků do zahraničí. Vstoupil do vojenské odbojové organizace Obrana národa, kde měl na starosti vybudování ilegálního pluku. V noci z 21. na 22. prosince 1939 se jej pokusilo zatknout gestapo. Naštěstí unikl, ale musel se přesunout do ilegality. Před hrozbou zatčení v červnu 1940 utíká z Prahy do západních Čech. Zde se napojil na tamní struktury Obrany národa. 2. 1. 1941 mu dnes již legendární štábní kapitán Václav Morávek nabídl, že jej převede přes hranice. Berka to ale odmítl. 7. července 1942 byl během Heydrichiády zatčen v Plzni. Gestapo jej věznilo v Plzni, v Praze, Budyšíně a Drážďanech. 27. srpna 1943 byl odsouzen k trestu smrti. 15. října 1943 byl v Drážďanech popraven gilotinou. V roce 1947 byl in memoriam povýšen na plukovníka generálního štábu.
Tomáš Berka
Prameny
Vojenský historický ústav Praha, Vojenský historický ústav Bratislava – Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1945
