Článek
Československé legie v Itálii
Italská vláda dlouho odmítala vytvoření legionářských jednotek. Vše se ale změnilo poté, co byla italská armáda poražena v bitvě u Caporetta. Politická práce Milana Rastislava Štefánika a Edvarda Beneše získávala brzy úspěch. Podařilo se u nové italské vlády, která se ujala vlády poté, co předchozí vláda po bitvě u Caporetta padla, vyjednat vznik našich legionářských jednotek. Jako první začínají vznikat výzvědné roty, které byly nasazeny po celé délce fronty. Výzvědčíci měli jednak působit jako průzkumné jednotky, ale měli i za úkol vést agitaci na Slovany v Rakousko-uherské armádě, a donutit je k přeběhnutí. Kromě toho prováděli výslechy zajatců, odposlechy polních telefonů či se účastnili menších útočných akcí ve spolupráci s italskými jednotkami.
Slavnostní nástup československých legionářů v Římě
Montello
Od dubna 1918 konala 9. výzvědná rota službu na táhlém návrší Montello, jež je v plochém terénu kolem Piavy dobře patrné. Legionáři prováděli průzkum především na ostrovech na rozvodněné řece, které často měnily majitele. 15. června 1918 se výzvědčíci vrátili kolem třetí hodiny ranní z akce. Kvůli nedůvěře italského velitele museli odevzdat veškerou munici a granáty. To se v následujících chvílích ukázalo jako chyba. Jen co legionáři ulehli, spustilo nepřátelské dělostřelectvo bubnovou palbu. Legionáři zůstali v úkrytu, a čekali na rozkazy, popřípadě na to, až se palba uklidní, a oni by mohli úkryt opustit. Poté, co se palba uklidnila, legionáři opustili úkryt vyzbrojeni jen nenabitými karabinami. Hned se však dostali do rukou postupujících rakousko-uherských jednotek. Zajati byli i italští vojáci, čehož část legionářů využila, strhla si z uniforem vše, co by dokazovalo jejich legionářství, a zamíchali se mezi italské vojáky. Některým se podařilo během zmatku uprchnout. 25 legionářů však zůstalo v zajetí a čekal je neblahý osud.
Popravy začínají
Zajatci byli odvedeni do Colle di Guarda, kde strážci oddělili deset mužů, kteří si museli vykopat hrob a téhož večera byli bez soudu zastřeleni. Zbylí zajatci pokračovali do Conegliana, kde druhý den stanuli před polním soudem. Ačkoliv obhájce žádal pro některé milost, byli všichni odsouzeni k popravě.
„Za katy se dobrovolně přihlásilo 34 Maďarů. S popravou započato v 7 hodin večer. Na místě popravy musili pokleknouti, načež jim byly ruce rozvázány. Oči nedali si zavázati. K popravě určeno 6 Maďarů a záloha 12 mužů. Do odsouzenců stříleno ze vzdálenosti půl metru. Po každé salvě vojenský lékař konstatoval smrt a dal rozkaz k pohřbení. Maďarští vojáci chopili se mrtvol za nohy a hlavu a házeli je do veliké jámy, vykopané u vchodu do stájí kasáren. Odsouzení byli vedeni kolem svých, již mrtvých bratří. Kněz nebyl přítomen. Přes hrůznost popravy legionáři zachovali klid. Na otázky maďarského šikovatele prohlašovali jeden za druhým, že umírají za svobodu svého národa. Poslední čtyři byli po vykonání popravy naloženi na vozík a dopraveni na silnici před kasárny. Tam byla mrtvá jejich těla pověšena na čtyři vysoké platany a na prsa jim připevněny nápisy v šesti jazycích: ‚Zrádci vlasti, Čechoslováci.‘ Na stromech visely mrtvoly celých 48 hodin na výstrahu všem nespokojencům.“
Legionáři bojují
Tak tedy skončili stateční legionáři, kteří bojovali za svobodu své vlasti. Naštěstí na Piavě vedli legionáři i úspěšné bojové akce např. u kanálu Fossetta, kde 19. června 1918 zajal při protiútoku 1. prapor 33. střeleckého pluku na 300 nepřátelských vojáků a ukořistil velké množství materiálu. Během boje padlo 22 legionářů, 177 bylo raněno a 18 zůstalo nezvěstnými. Bohužel 14 z těchto nezvěstných skončilo v zajetí a byli stejně jako zajatci od Montella popraveni. Následně se legionáři vyznamenali při obraně kóty Doss Alto, a poté během bojů na Těšínsku proti Polákům a na Slovensku proti Maďarům v roce 1919.
Prapor československých legionářů z Itálie
Prameny
Čížek, Petr - I. světová speciál. Konec Velké války. Výzvědčíci na Piavě 1918
Spolek vojenské historie Valtice - (ne)Zapomenutí legionářští bráškové Farnost Bílovice
