Článek
Jan Kudlič
Narodil se 14. října 1914 v Mokrouších v okrese Rokycany. Jeho otec zahynul za 1. světové války, matka mu zemřela, když měl 7 let. Poté byl vychováván babičkou. Po vyučení soustružníkem pracoval ve Škodových závodech v Plzni. V lednu 1933 nastoupil vojenskou službu u dělostřeleckého pluku 151 v Praze. V roce 1936 nastoupil na vojenskou akademii v Hranicích. Po ukončení studia v srpnu 1937 byl vyřazen jako poručík dělostřelectva. Poté sloužil u dělostřeleckého pluku 1, jako mladší důstojník 7. baterie. Od února 1938 se stal velitelem 9. baterie.
V odboji
Po okupaci v březnu 1939 se zapojil do odboje. Rozhodl se, že uteče do Polska. Zde byl 24. července 1939 prezentován v Malých Bronowicích u československé vojenské skupiny. Po vypuknutí války sloužil několik dnů v polské armádě jako smluvní důstojník v hodnosti podporučíka. 10. září se vrátil k československému legionu. S jednotkou byl zajat postupující Rudou armádou. Vojáci skončili v internaci na území Sovětského svazu. Díky vyjednávání se podařilo většinu vojáků transportovat k našim jednotkám do Francie, a později na Střední východ. Jan Kudlič na území Sovětského svazu zůstal. Stal se členem takzvané Oranské skupiny, což byl skupina vojáků, kteří měli v případě sovětsko-německé války vybudovat československou vojenskou jednotku na východní frontě. Po zahájení války v červnu 1941 se začalo vše připravovat pro vznik naší jednotky. Ta se začala budovat v Buzuluku. Jan Kudlič působil v Buzuluku nejprve jako velitel výcvikové minometné roty, později byl jmenován velitelem 2. pěší roty.
Sokolovo
Se svojí rotou odešel na konci ledna 1943 na frontu. Dne 8. března jeho rota do bojů u Sokolova nezasáhla, ale při protiútoku na obec z 9. na 10. března šla jeho rota do útoku.
„V čele roty pronikl silnou palebnou přehradou nepřítele přes zamrzlou řeku Mža, vnikl do jihovýchodní části osady Sokolovo. Dobyl se svou rotou 16 opevněných domů, zničil 4 kulometná hnízda a 3 tanky, pobil se svou rotou několik desítek nepřátelských automatčíků. Útok roty byl zastaven 13 tanky. Přesto se držel s rotou po 4 hodiny v dobyté jihovýchodní části osady Sokolovo. Z osady ustoupil teprve na vyšší rozkaz.“
Při boji by raněn. Byl naložen na nákladní automobil, který měl převést raněné do nemocnice v Charkově. Bohužel byl automobil nalezen německým letectvem, a následně byl na něj proveden nálet. Při náletu zemřeli: Jan Kudlič, Karel Hudzieczek (Hudeček), Jiří Ostrovka, Kurt Kafka, Alois Klouda a Max Tauber.
František Sedláček
Narodil se 7. ledna 1913 ve Staré Pace. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze v Čáslavi, poté vojenskou akademii v Hranicích. 21. srpna 1939 odchází do Polska, kde vstupuje do československé vojenské skupiny. V září 1939 je zajat Rudou armádou. Pobýval v internaci v Sovětském svazu, kde se stal členem Oranské skupiny. Při budování jednotky v Buzuluku se stal velitelem protitankové roty. S rotou odchází na konci ledna 1943 na frontu. 8. března 1943 se účastnil obrany obce Sokolovo. Za tyto boje byl vyznamenán čs. válečným křížem 1939.
Sokolovo
„Dne 8. 3. 1943 při útoku nepřítele na Sokolovo velel a řídil boj všech protitankových zbraní v Sokolovu, při kterém protitankové zbraně statečně bojovali do posledního náboje, nebo do úplného zničení nepřítelem a vyřadili z boje 12 tanků a 6 transportérů. Po zničení všech protitankových zbraní zaujal npor. Sedláček se zbylým mužstvem protitankových jednotek i s ostatními jednotkami npor. Jaroše kruhovou obranu u kostela, kde části kruhové obrany velel a způsobil německým automatčíkům veliké ztráty. Z kruhové obrany probil se npor. Sedláček okolo 20.00 hod. s nepatrným zbytkem obsluhy protitankových zbraní.“
Kyjev a pravobřežní Ukrajina
Po reorganizaci jednotky na 1. Československou samostatnou brigádu, byl ustanoven náčelníkem štábu 2. polního praporu. S ním se účastnil bojů o město Kyjev. Za tyto boje byl vyznamenán druhým čs. válečným křížem 1939. Těchto vyznamenání získal během války celkem 6.
„Jako náčelník štábu 2. polního praporu výtečně plnil své povinnosti, organizoval spolupráce všech jednotek, a tak zabezpečil bezvadné splnění úkolu praporu za těžkých podmínek. Když prapor neměl sousedů a narazil levým křídlem na silné nepřátelské palebné postavení, iniciativně ujal se velení levého křídla a s automatčíky vniknul hluboko až na nádraží Kyjev I, které zabral a tam se opevnil. Tak dopomohl praporu, aby ve správný čas vyplnil úkol.“
Po osvobození Kyjeva se účastnil dalších bojů při osvobozování pravobřežní Ukrajiny. Bílá Cerkev a Žaškov. Další až téměř zapomenutá bojiště našich vojáků na východní frontě.
Dukla, konec války a další vojenská kariéra
Po vytvoření 1. Československého armádního sboru, byl ustanoven velitelem 3. pěšího praporu 1. Československé samostatné brigády. S praporem se účastnil bojů v Karpatech. Od března 1945 byl jmenován přednostou 2. oddělení štábu 1. čs. armádního sboru. Do vlasti se vrátil v hodnosti majora. Po válce zůstal v činné vojenské službě. Působil jako přednosta 1. oddělení Hlavního štábu čs. branné moci, velitel 2. Vojenského okruhu, zástupce náčelního Generálního štábu ČSLA, vojenský přidělenec v SSSR. Dosáhl hodnosti generálporučíka. 30. listopadu 1970 byl propuštěn z armády, protože odsoudil vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Poté pracoval jako průvodce v Čedoku. Zemřel 7. prosince 1974 v Praze.
Prameny
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan. - Československé vojenské jednotky na východě
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan a kol. Sokolovo - Nezapomenutí hrdinové
