Augustin Přeučil: největší zrádce v dějinách Československa, který udal i udavače

Augustin se narodil pár měsíců před vypuknutím Velké války 3. července 1914 v malé osadě Třebsín na Benešovsku do rodiny řezníka a hostinského Augustina Přeučila a jeho ženy Marie. Vystudoval obecnou školu v Hradišťku, čtyři roky měšťanské školy v Neveklově, poté se vyučil a pracoval jako obchodní příručí u Václava Řeháka v Třebsíně. V roce 1935 se stal po absolvování kurzu civilní letecké školy při ministerstvu veřejných prací sportovním pilotem Následující rok byl tak po odvodu přidělen k Vojenskému leteckému učilišti v Prostějově. Po výcviku a dokončení poddůstojnické školy ho umístili k 74. letce leteckého pluku č. 6.

Zde byl až doby, než vznikem Protektorátu Čechy a Morava musela být československá branná moc rozpuštěna. Augustinovi nezbylo nic jiného než nastoupit jako jednatel a účetní konfekční firmy Rolný v Praze. Zprvu se rozhodl pro službu v německém Luftwaffe, ale protože byl Čech, byl odmítnut. Druhou volbou byl tak útěk do zahraničí, konkrétně do Brazílie. Na jejich konzulátu se dokonce pokusil získat vízum. Po odchodu byl však zatčen gestapem, Oskarem Fleischerem a Karlem Herschelmannem. Nevíme přesně, co se stalo, dochovala se pouze poválečná výpověď Přeučila a jiné výpovědi členů gestapa z pražské ústředny, ti dva co Augustina zatýkali se po válce ztratili v Německu a nikdy se je nepovedlo dohledat.

Co je jisté je, že Přeučil se upsal ke spolupráci. Ve svých výpovědích uvádí, že byl donucen bitím, o svém úkolu se dozvěděl až v autě na cestě z Prahy, gestapo mu vyhrožovalo, že budou on i jeho rodina posláni do koncentračního tábora… Pravda možná bylo o dost prostší. Augustin se ještě před válkou zamiloval do dívky jménem Marie Jarůšková. Jednoho dne ji našli mrtvou u dnešní Smetanovy vyhlídky. Pitevní protokol se nedochoval a případ nebyl nikdy vyřešen. Nad vesnicí se pouze vznášel oblak podezření. Z vyprávění pamětníků však Jaroslav Čvančara zjistil, že truhlář Mach se na smrtelné posteli přiznal, že Augustin dívku zabil a on ji pak s ním a s jeho otcem odtáhl na skálu nad Vltavou, kde ji hodili do řeky, aby to vypadalo jako sebevražda. Gestapo se to nejspíše dozvědělo a mělo ho v hrsti.

Augustinovo úkolem bylo dostat se ilegálně přes hranice do Polska, přidat se k formující československé vojenské jednotky v Malých Bronowicích u Krakova. Ta vznikla na podnět konzula Vladimíra Znojemského. Odsud měl posílat informace o ilegálních přechodových tras z protektorátu do Polska. Forma zasílání a krycí adresa v Praze byla dohodnutá s gestapem dopředu. V červenci 1939 pomohlo gestapo dostat Přeučila přes hranice, zde se mu povedlo úspěšně se dostat k letecké peruti. Do tzv. polského legionu se toho dne spolu s ním zapsalo 21 mužů.

Vzhledem k narůstajícímu počtu příslušníků už nebylo možno legion dostatečně materiálně zabezpečit, a proto vznikla dohoda prostřednictvím československého velvyslance ve Francii na přechodné umístění československých vojáků ve francouzské cizinecké legii. Přeučila čekal transport, nejprve vlakem směr Varšava a Gdyně, poté švédskou lodí do přístavu Calais, nakonec vlakem do Paříže. Zde byl oficiálně přijat do cizinecké legie. O tomto přesunu vojáků podal gestapu Přeučil až překvapivě podrobnou zprávu: „Šest lodních transportů, první 22. května a poslední 21. srpna 1939 přepravilo do Francie přes 1200 vojáků; z toho takřka 500 letců – většinou specialisté, piloti a mechanici.“ Z dochovaných dokumentů bylo skutečně přepravováno 1212 československých vojáků. Kde se tuto informaci dozvěděl Přeučil je dodnes záhadou.

Po zapsání do legií čekal Augustina další přesun tentokrát do severní Afriky na základnu v Sidi-bel-Abbés, kde probíhaly výcviky. Bohužel zde moc dlouho nepobyl 1. září 1939 vypukla válka, do které se zapojila i Francie s Velkou Británií. Českoslovenští vojáci, tak byli vyvázáni ze svého závazku u cizinecké legie a mohli zformovat vlastní jednotky. Letecké skupiny byly však přiděleny k francouzským perutím na jejich letecké základny. Přeučil byl stíhacím pilotem na letecké základně v Chartres, kde se nacházela nejpočetnější skupina Čechoslováků.

Augustin se činil a stihl poslat do Německa přes agenta s krycím jménem H17 informace o Chartres pod svým krycím jménem Gustav „Podle G. je ve výcvikovém čs. stíhačů v Chartres na 100 čs. pilotů. Výcvik na Morane-Saulnier MS 230 a 400. Piloti vícemístných (bombardovacích) letadel soustředěni v Toulouse. Pozorovatelé a radiotelegrafisté v Tours.“

Brzy se projevila Přeučilova povaha mizery a dostal se do konfliktu s nadřízenými. Měl potíže s dodržováním disciplíny, neplnil své povinnosti a byl na letce až příliš lehkomyslný. Roku 1940 dokonce jeho nadřízený František Burda zažádal o jeho přeřazení k pěchotě pro hrubou nekázeň a poškozování dobrého jména československých letců v zahraničí.

Porážka Francie byla pro Augustina štěstí v neštěstí, přesunul se do jihofrancouzského přístavu Port Vendres, kde se nalodil spolu s dalšími na britskou evakuační loď Appapa. Gestapo o tom bylo zpraveno krátkým oznámením. Na Gibraltaru se k lodi přidalo dalších 10 evakuačních lodí, které chránily dva torpédoborci. Do Liverpoolu dorazili po dvou týdnech na lodi, poté pokračovali vlakem do vnitrozemí. Augustin skončil u dobrovolných záloh RAF v leteckém depu v Cosfordu. Podle některých zdrojů byl později nasazen jako stíhací pilot u 43. a 605. stíhací perutě a měl se v roce 1940 účastnit bitvy o Anglii na legendárních stíhacích letounech Hawker Hurricane. Avšak oficiální dokumenty vypráví jiný příběh, podle nich nikdy ke stíhacím perutím zařazen nebyl, nejspíš nikdy nepatřil k velkým leteckým esům a operační lety nikdy nedělal. Působil u různých servisních a technických útvarů a poté nastoupil jako pomocný instruktor létání nedaleko Sunderlandu.

I v Anglii měl Přeučil kázeňské potíže. V roce 1941 se mu utrhly dveře pumovnice při střemhlavém letu, které následně poškodily záď a náběžnou hranu vodorovné ocasní plochy, jindy špatně přepnul nádrže, díky čemuž se zastavily motory a letadlo havarovalo. Ve stejném roce se v Anglii dokonce oženil. Vzal si nezletilou Muriel Graham Kirbyovou, její rodiče museli na úřadech souhlasit se zplnoletněním. Dlouho si společný čas ale neužili. Pár měsíců po jeho anabázích s letadly a svatbě přišel nový úkol od gestapa. Měl ukrást stíhačku.

Konkrétně nový typ stíhačky Hurricane Mk. II, která měla ve výzbroji kanóny. Dnem D se pro Přeučila stalo 18. září 1941, kdy vylétnul na cvičný let s mladým polským pilotem. Letěl ovšem se starším modelem Hurricane Mk. I s osmi kulomety, k novým strojům se Augustin nedostal, šli hned do boje. Po krátkém cvičném boji nahlásil problémy a prudce klesl. Všichni si mysleli, že šlo o nehodu a stroj havaroval. Ze záznamu o nehodě lze vyčíst, že byly spatřeny plameny vycházející z chladiče, a že šlo patrně o selhání motoru. Přeučil byl prohlášen za mrtvého. Jenže toto prohlášení nemohlo být dále od pravdy. Augustin totiž strmý pád letadla vybral a pod dosahem radarů zamířil na jihovýchod. Co se stalo s mladým Polákem nevíme, nepodařilo se ho identifikovat. Po 700 kilometrech musel nouzově přistát u belgické vesnice Ortho, protože mu došlo palivo.

Při nouzovém přistání utrpěl tržnou ránu nad pravým okem, po které mu zůstala jizva. Místní mu okamžitě přispěchali na pomoc, ukryli ho v lese a sehnali mu civilní šaty, v uniformě RAF by byl příliš nápadný. Jaké muselo být jejich překvapení, když hned druhý den Přeučil vylezl ze svého úkrytu a šel se dobrovolně vzdát Němcům. Hlásil se jménem komisaře pražského gestapa Fleischera, byl proto převezen do Bruselu k výslechu, následně do Berlína, kde ho vyslýchali na Prinz-Albrecht-Strasse, hlavním sídle gestapa. V hlavním štábu Luftwaffe pak Přeučil udal údaje o organizace britského letectva a zakreslil na mapě strategické vojenské objekty v Anglii. Do Berlína si pro něj z Prahy přijel kriminální tajemník pražského gestapa Klaus Peterreit a překladatel Josef Chalupský. Měli s sebou i jeho fotografii, aby mohli ověřit jeho totožnost.

„Dnes o 11. hodně přistál zde sergeant anglického letectva Přeučil v letadle Hurricane. Odvolává se na kriminálního tajemníka Fleischera od služebny gestapa Praha. Předáváme OKW Amt Ausland – Luftwaffe Berlín.“ – telegram pro Oskara Fleischera z bruselské služebny Abwehru.

V Anglii se o jeho zradě záhy dozvěděli, za necelých 14 dní dostali zprávu, že v belgickém Ortho přistálo jednomístné letadlo šedé barvy, ze kterého vylezl pilot v anglické uniformě hovořící francouzsky. Místní ho ošatili a schovali v lesích. Následujícího dne místní strážník zalarmoval Němce, kteří poslali padesát mužů, kteří marně prohledali okolí. Pilot následně sám vyšel ze sousedního lesa a začal se s Němci bratříčkovat, označil osoby, které mu pomáhali i jejich rodiny. Zprávu britskému ministerstvu války předala belgická zpravodajská síť Clarence. Zvládli dokonce z letadla odmontovat štítek, který zaručil jeho přesnou identifikaci. Vypátrali také co se stalo s osobami, které pomáhali letci. Jednalo se Léona Charliera, hajného, s manželkou, podkováře Amanda Duranda a dalšího mladého muže, kterého se jim nepodařilo identifikovat. Muži byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením v Bruselu a Charlierova manželka a onen mladík byli uvězněni.

Tyto zprávy informující o Přeučilově zradě byly předány i československé zpravodajské službě v Anglii a započalo vyšetřování. Nejprve byl jako motiv dezerce určena snaha vyhnutí se vojenskému soudu. Měl být trestán za leteckou nekázeň – nízké létání. Vyšetřovatelé ale nechápali jeho následné chování, kdy se nejprve ukryl u belgických občanů a poté je udal. Proč se nepřihlásil německým úřadům hned? Navíc měl i jiné, lepší příležitosti dostat se k Němcům, například v době bojů o Francii. Později se však potvrdilo, že Přeučil pracoval ve službách nacistů celou tu dobu a nejspíše měl své rozkazy. To ostatně později potvrdili i českoslovenští letci, kteří se vrátili ze zajetí.

Augustin Přeučil se vrátil domů do Třebsína na konci září roku 1941. O svých činech ve prospěch nacistů se nešířil a rodiče požádal, aby se ho na jeho cesty neptali, protože by ho Němci mohli zastřelit. Možná měl v něčem pravdu, jeho návrat totiž neušel ani místním četníkům, kteří se o jeho aktivity začali zajímat. Od něj se dozvěděli pouze to, co řekl rodičům, že na rozkazy gestapa nesmí četníkům nic říct a nesmí být ani vyslýchán. Když jim gestapo tuto informaci potvrdilo, pochopili, že se nemají o Přeučila dál zajímat.

Během následujících několika dní podepsal gestapu vázací akt, čímž se stal konfidentem referátu N (zahraničního odboje). Dostával za to plat 1800 korun měsíčně a byl mu přidělen byt v centru Prahy. Nezahálel ani chvilinku, začal podle fotografií určovat členy zahraničního odboje a také piloty, kteří byli sestřeleni a zajati Němci. Jedno takové svědectví podal i kapitán František Burda, který na něj ve Francii podal stížnost a žádal jeho přeložení, Byl sestřelen při operaci v Brestu a převezen na výslech do Prahy. „Byl jsem tehdy vyslýchán právě v Petschkově paláci, když tu se otevřely dveře a do místnosti vešel Přeučil, ihned mne poznal, poněvadž mne oslovil, jak se mám a co tam dělám, a nabídl mně cigaretu. Týž se tam pohyboval zcela nenuceně a s gestapákem, který mně vyslýchal, se dal do řeči zcela přátelsky a gestapák jej pak odvedl v rozhovoru z místnosti ven a jen jsem zaslechl, jak nechali za sebou pootevřené dveře, že Přeučil líčí, jak jsem přišel přes Polsko do Francie…“

Spolu s Přeučilem putoval do protektorátu i telegram adresovaný SS-Sturmführerovi Rutzenovi. Píše se v něm o odměně 5 tisíc říšských marek pro Přeučila za služby, které pro nacisty vykonal. Částka byla nakonec navýšena na 10 000 marek, v přepočtu přibližně 100 000 protektorátních korun. Ty mu byly vyplaceny v pražském sídle gestapa na Vánoce 1941.

Přeučil dál pokračoval v kariéře aktivního konfidenta, některé z jeho udání skončily pouze vězením, jiné stály životy. Například akademický malíř Josef Hurt, kterého zatkli na základě Přeučilova udání za poslech zahraničního rozhlasu, zemřel v Malé pevnosti v Terezíně. Zde skončil dokonce i sám Přeučil, nikoli však za trest, byl sem v roce 1943 nasazen gestapem, aby získával informace o vězních. Jeho krycí historka o sestřeleném a zajetém pilotovi byla věrohodná vzhledem k jeho znalostem z dob působení v Polsku, Francii a Anglii.

Zde se mu povedlo získat informace o vzkazu exilové vlády pro domácí odboj. Václav Pinc, který vzkaz přechovával za to zaplatil životem. Obyvatelé Terezína po nějaké době objevili moták, kde si Augustin zapisoval informace pro nacisty. Přeučil tak musel své působení zde přerušit. Další jeho úkol byl na Úřadu sociálního zabezpečení, kde měl získat informace o tom, že bývalým českým důstojníkům a jejich rodinným příslušníkům jsou tajně penzijním ústavem vypláceny podpory. Zde pro získání důvěry naopak využil svého pobytu v Terezíně, kdy se vydával za bývalého vězně. I zde ho ovšem brzo prokoukli a musel odejít. Udával i mimo své nasazení, a to i přesto že bylo jasné že se válka blíží ke konci a pro nacisty se to nevyvíjí dobře, například udal Josefa Vitejčka za poslech zahraničního rozhlasu, byl odsouzen ke dvěma letům vězení.

Udával tak dokonale, že udal dokonce i kolegu konfidenta Viliama Gerika (podílel se na dobývání kostela sv. Cyrila a Metoděje a identifikaci těl Gabčíka a Kubiše), ten se snažil vyvléknout ze spolupráce s gestapem a navázat kontakt s odbojem. A proč to Přeučil udělal? Ne proto, že chtěl Gerik utéct na druhou stranu, ale proto že za spolupráci při hledání atentátníků na Heydricha dostal pět milionů korun, kdežto on dostal pouhých sto tisíc. Pouhá závist mohla za to, že Gerik strávil zbytek války v koncentračním táboře Dachau.

Po porážce nacistů pracovaly Boží mlýny rychle, 19. května 1945 byl zatčen a převezen do Prahy. Výslechy začaly okamžitě. Přeučil se snažil kličkovat a vymlouvat se, ale neměl šanci, všichni vypovídali proti němu. Při své činnosti pro gestapo si nadělal spoustu nepřátel a svědků v řadách zahraničního i domácího odboje, lidí, které udal gestapu, a dokonce i samotných gestapáků, kteří si sami snažili co nejvíce snížit trest. Svědkové postupně přicházeli z nacistických věznic a koncentračních táborů, tak se pomalu začal vyšetřovatelům rozplétat příběh jednoho z nejhorších zrádců v Československu.

Zprvu měl mít vojenský soud jako bývalý příslušník československé armády v Anglii, spáchal zločin zběhnutí a vojenské zrady, jeho případ byl ovšem předán v říjnu 1945 Mimořádnému lidovému soudu. V tu chvíli se o jeho zradě dozvěděla i jeho anglická žena Muriel, která tomu odmítala uvěřit a až do své smrti v roce 2005 bojovala za jeho očištění. Jeho rodiče se také pokoušeli o jeho osvobození, a to i přes to, že jejich hospodářství bylo za okupace téměř zničeno.

Přeučil se snažil neustále kličkovat a měnil výpovědi, někdy klidně i čtyřikrát v jedné věci. Navíc značně traumatizovaní svědci, kteří byli ovlivněni koncentračními tábory, mučením či chováním samotného Přeučila, vypovídali často horší realitu, než to bylo ve skutečnosti. Proto bylo pro soudce tenkrát velmi obtížné určit, kde leží pravda. Zkoumán byl i Augustinův psychický stav, tedy zda byl v době spáchání trestných činů příčetný. Znalecký posudek ho prohlásil za slaboduchého, sebestředného, intrikánského a pomstychtivého, nicméně příčetného a za své činy odpovědného.

Po dvou letech shromažďování důkazů a výpovědí podal veřejný žalobce Jaroslav Drábek několika bodovou obžalobu proti Přeučilovi. První bod souvisel s jeho službou a podporou nacistů, působením jako agenta gestapa. Druhý bod se týkal jeho vojenské zrady v Anglii, při které, jak bylo zjištěno, střílel ostrými náboji po polském letci (záznam o nehodě ovšem nic takového neobsahuje, proto to nelze zpětně ověřit) a vyzrazením tajných informací na obranu republiky. Třetí bod ho obžaloval z udavačství českých a belgických osob, které měli za přímý nebo nepřímý následek jejich smrt či smrt jiných lidí. Jen za tento poslední bod mu hrozil trest smrti, velký retribuční dekret byl v tomto případě velmi přísný.

Pětičlenný senát Mimořádného lidového soudu uznal 14. dubna 1947 Augustina Přeučila vinného ve všech bodech obžaloby. Odsoudil ho k trestu smrti oběšením a k náhradě nákladů řízení, zároveň pozbyl občanskou čest a jeho jmění propadlo ve prospěch státu. Soud konstatoval, že měl v úmyslu pomáhat nacistickému režim dobrovolně, z přesvědčení a vděčnosti.

Další přitěžující okolností byla vojenská zrada, kdy ohrozil celou československou armádu a nacistům předal velmi důležité informace. To všechno dělal po zralé rozvaze a promyšlené přípravě. V závěru odůvodnění rozsudku dodal soud: „Proto nakonec došel soud k přesvědčení, že by obžalovaný vždy a všude pracoval ve prospěch zla, a proto považoval soud trest smrti za nejmenší ochranu všeho dobra a krásna na světě. Proto také nepovažoval tento trest ve smyslu § 29 retribučního zákona za nepřiměřeně přísný. Naopak, kdyby takový člověk zůstal naživu, podařilo by se mu spojiti se po čase se zlem, k čemuž má sklon, považoval by se soud za spoluviníka.“ Augustin byl popraven ještě téhož dne na dvoře pankrácké věznice ve 21:50 hod. Tělo bylo poté vydáno otci k soukromému pohřbu.

Svaz letců svobodného Československa v Londýně nechal v minulosti zhotovit pamětní desku padlým letcům za 2. světové války, ji věnoval československému státu a ten ji v roce 1992 umístil do Vojenského muzea v Praze na Žižkově. Původně tam bylo i Přeučilovo jméno, které bylo po odhalení jeho příběhu dodatečně z desky odstraněno.

Možná byl v počátku Augustin ke zradě donucen okolnostmi, ale v průběhu doby v Polsku, Francii a Anglii měl spoustu možností a příležitostí se ze spolupráce vyvléknout a vyjít ze všeho se ctí. Jenže on se rozhodl jinak, dopustil se vojenské zrady, úmyslně předal nepřátelům britský stíhací letoun, udal své zachránce a následně až do samotného konce války udával jako by to byl pro něj sport. Jeho příběh je plný úmyslné zrady a pokřiveného charakteru jednoho člověka.

O tom jak se při druhé světové válce životy naopak zachraňovaly, si můžete přečíst zde:

Zdroje:

https://benesovsky.denik.cz/volny-cas/pribeh-osudove-zrady-1-augustin-preucil-20160324.html

https://www.novinky.cz/clanek/historie-augustin-preucil-udavac-ktery-udal-i-udavace-40505155

https://cs.wikipedia.org/wiki/Augustin_Přeučil