Článek
Petr Vok se narodil v roce 1539 do velmi vlivné rodiny Rožmberků v Českém Krumlově. Měl staršího bratra Viléma a tři sestry. Jeho otec Jošt III. zemřel, když bylo Petrovi pouhých pár dní. Jejich opatrovníkem a správcem panství se stal jejich strýc Petr V. z Rožmberka. Vilém byl poslán do škol v Mladé Boleslavi a Pasově, zatímco Petrovi se dostalo domácího vzdělání u jeho tety Anny Rožmberské v Jindřichově Hradci. Vyučovali ho domácí učitelé, mezi něž patřil například i Gabriel Svěchin z Paumberka, profesor pražské univerzity. Po smrti jejich strýce bylo panství bez dluhů a získali také nově postavený palác na Pražském hradě.
Vilém se ujal správy panství ve svých šestnácti letech a ve 25 letech to dotáhl na nejvyššího komořího. Málem se stal i českým králem. To Petr byl z jiného těsta, stal se luteránem a po žádné odpovědnosti netoužil. Přesto se stal komorníkem u císaře Maxmiliána II., který byl k jiným náboženstvím shovívavější, než jeho předchůdce Ferdinand I.
Díky známosti s Vilémem Oranžským byl v roce 1562 vyslán na kavalírskou cestu do Nizozemska. Během této cesty si Petr počínal jako pravý turista a utrácel horentní sumy za obrazy a knihy. Nakoupil jich tolik, že si na ně musel koupit speciální truhlu. O pár měsíců později byl na návštěvě v Anglii přijat dokonce anglickou královnou Alžbětou I. Jako dar na rozloučenou dostal smečku ušlechtilých ohařů. Domů je málem nedovezl, při plavbě kanálem La Manche je potkala bouře a Petr Vok si myslel, že ztroskotají.
Po cestě se uchýlil na hrad Vimperk, který mu daroval jeho bratr Vilém, ve snaze o Petrovo osamostatnění. Ten však nevyhovoval Petrově životnímu stylu, a tak si v roce 1569 zakoupil bechyňské panství a dům na Starém městě pražském. Za Bechyni zaplatil až v roce 1577! Přesto se tam ihned nastěhoval a začal ho zvelebovat. Ze zámku se tak stalo jedno z nejskvostnějších sídel v Čechách. Tato náročná přestavba spolu s jeho okázale bohémským životem ho zadlužila natolik, že ho chtěli jeho věřitelé uvrhnout do vězení. Nemohl proto vytáhnout paty z bechyňského panství a zmeškal i jednání v Praze, kde se rozhodovalo o společné vyznání víry nekatolických stavů. Jeho bujarých pitek se v této době účastnilo více jak sto členů 80 různých šlechtických rodů.
Zámek Bechyně
Vilém nejprve odmítl Petrovi pomoci s jeho dluhy, dokud se neumoudří, dokonce mu vyhrožoval, že mu vezme dříve svěřené statky. Nechal se obměkčit až napodruhé, když Petr slíbil, že napraví své hospodaření a rodinné záležitosti. Udělal to také proto, že nechtěl, aby bratrovy dluhy vrhaly špatné světlo na celý rod. Po Vilémově intervenci se začal Petr plně věnovat svému panství a začaly se ukazovat první úspěchy, kdy se mu dokonce podařilo uspokojit některé věřitele.
Petrův úspěch byl ale vykoupen vykořisťováním svých poddaných. To nabobtnalo do takové míry, že se poddaní vzbouřili a snažili se zabít několik nižších šlechticů. Tři ze vzbouřenců nechal Petr Vok pro výstrahu ostatních popravit. Efekt byl ale přesně opačný. Rybníkáři, kteří byli hlavní částí revolty, se dohodli, že budou na Petra Voka číhat na místech, kde se často zdržuje. Vyzbrojeni byli ručnicemi, sekerami, šavlemi a palicemi. Protože Rožmberk mohl cestovat pouze se zvýšenou opatrností, rozhodl se tomu učinit přítrž. Zmnohonásobil pronásledování rybníkářů, spojil se s jinými šlechtickými rody a královskými městy a spustil obrovskou „policejní akci“. Postupně pochytal velkou část vzbouřenců, mučil je a nechal je popravit. Bylo jich tolik, že jejich hlavami naplnil celou svou truhlici. Alespoň se to říká. Pouze jejich vůdce rybníkářského hejtmana Ondru Boráka se mu chytnout nepovedlo.
Prohýřené mládí však Petra Voka dohnalo. Musel se odjet léčit do Hojné Vody, kde podstoupil lázeňské kúry. Doktor mu také doporučil zdrženlivost, včetně té sexuální. Po skončení léčby mu došlo, že by se měl oženit, bylo mu téměř čtyřicet. Jeho manželkou se stala v roce 1580 Kateřina z Ludanic. V době svatby jí bylo teprve 13 let!
Petr Vok a Kateřina z Ludanic
Vilém si vymínil, že pokud se jim narodí syn, bude mu v osmi letech svěřen do výchovy. To se bohužel nepovedlo. Přestože Petr na své manželce nijak nešetřil, nakoupil jí šperky, šaty, nechal z Itálie dovézt postele zdobené zlatem a stříbrem a obšité drahými kameny. Kateřině se však stále nedařilo otěhotnět, dokonce se ze zoufalství spustila s komorníkem a sama, bez dovolení, odjela na Moravu. Petr Vok jí však psal dopisy, kde jí odpouští a prosí, aby se vrátila domů. Postupně začala blouznit, utíkala z domu, její psychická choroba se rozhořela naplno. Nakonec zemřela v roce 1601 a její smrt byla pro všechny vysvobozením.
Vilém umírá v roce 1592 a zanechává po sobě spoustu dluhů, jeho politická kariéra byla totiž nákladnější, než co mohly výnosy z jeho panství pokrýt. Petr je tak nucen některá svá panství prodat a ani to nestačí. Celkově dluhy přesahovaly 1 milion míšeňských kop. Přesto mu nechal Petr postavit nádherné mauzoleum z červeného mramoru. A aby toho nebylo málo, tak si ho vybrali jako velitele vojsk ve válce proti Osmanům.
Na tuto pozici připadali v úvahu pouze bohatí šlechtici, kteří si mohli dovolit financovat vojsko ze svého, pokud se zpozdily výplaty od císaře a stavů. Zprvu se vzpíral, ale nakonec dal dohromady 15 500 pěších vojáků a 200 jezdců. Problém nastal s jejich výcvikem a výzbrojí. Obojí bylo naprosto nedostatečné. Díky zimě však k žádným bojům nedošlo, Turci odtáhli zpět do svých zimních táborů. Vojenský neúspěch byl pro Petra velkým ponaučením, zkušenosti využil při vyzbrojování svých panství, aby se byla schopna ubránit jak vnitřním, tak vnějším hrozbám. Modernizoval výstroj a výzbroj svých vojáků a vybudoval moderní dělostřelectvo. Změnám neunikla ani Třeboň, kterou nechal přestavět na nedobytnou pevnost.
Po plném vypuknutí Kateřininy psychické poruchy si Petr Vok plně uvědomil, že on už následníka rodu nezplodí. Novým dědicem se měl stát jeho synovec Jan Zrinský ze Serynu. Také věděl, že musí snížit zadlužení panství, proto začal rozprodávat jeho různé části, včetně Bechyně. I v těchto časech, ale musel Petr reprezentovat rod. Celkově tak musel utratit více jak 50 tisíc grošů a na českokrumlovském dvoře se obklopoval téměř 200 dvořany.
Po Kateřinině smrti už Petr neměl pro koho zachraňovat dominium, rozhodl se proto k radikálnímu kroku. Prodeji Českého Krumlova císaři Rudolfovi II. Poté přesídlil do Třeboně, kde nechal v letech 1605-1606 vystavět knihovny, obrazárny a lékárny. Nakonec se vzdal i své víry, mezi katolíky a protestanty působil pouze jako prostředník. Hrozilo, že ho Rudolf obžaluje z velezrady, ale ten už neměl dost síly proti Rožmberkovi zakročit. V této bouřlivé době došlo k dokončení dohody mezi Rožmberky a Švamberky, a tak Petr Vok sepsal novou závěť, kde dominium rozdělil mezi ně a Jana.
Petr Vok byl zvolen Čestným předsedou vlády poté, co stavovská opozice ustanovila vládu třiceti direktorů, kteří měli převzít vládu nad zemí. S jeho aktivní účastí však nikdo nepočítal, přesto jim Vok poskytl dar ve výši 20 000 kop. Později Petr Vok spolupracoval s císařem Rudolfem II. Na vydání majestátu, který však pouze rozbouřil vztahy mezi nekatolíky. To se snažil Petr Vok zmírnit pomocí literatury, nechal třikrát vydat německé znění České konfese a byl díky němu přeložen do češtiny spis falckého teologa Barholomea Pitiska Pokojné křesťanské bratrství neb tovaryšství podání, které mělo za cíl ukončit rozpory mezi protestanty.
Díky jeho předešlým zkušenostem a opevňování Třeboně, jeho panství odolalo útoku pasovských. Nechtěl však spor řešit násilně, ani jeho síly spojené s Matyášem Habsburským, by nestačily na odražení pasovského vojska. Rozhodli se tak vyplatit vojákům žold a rozpustit vojsko. Petr Vok vyjednával s velitelem pasovského vojska, i přestože nedostal přislíbeno nic za půjčku na vyplacení žoldu. Nakonec vyplatili celkem 148 000 kop grošů, z čehož 100 000 poskytl Petr Vok. Musel na to dokonce nechat přetavit rožmberský poklad na mince.
Krátce na to v listopadu v roce 1611 Petr Vok umírá. Jeho tělo bylo podrobeno pitvě a nabalzamováno. Rakev neslo při smutečním průvodu celkem 24 rytířů. Kolem rakve kráčelo padesát měšťanů. Zádušní mši sloužil v kostele svatého Jiljí nejvyšší představitel jednoty bratrské Matěj Cyrus. Během kázání rozlomil tabulku s erbem rodu Rožmberků jako symboliku vymření rodu. Pohřben byl v rodinné hrobce ve Vyšším Brodě.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Vok_z_Rožmberka
Časopis 100+1 historie, říjen 2024, autor: Redakce
