Článek
Svého syna pojmenovali Don Julius Ceasar podle Gaia Julia Ceasara a jakožto uznaný levoboček dostal přízvisko d'Austria, které bylo u habsburských levobočků běžné. Přesné datum narození není známo, ale pravděpodobně to byl rok 1584 či 1586. Rudolf II. se snažil svého syna dobře zabezpečit a vkládal do něj velké naděje, počítal s ním pro politickou dráhu, poskytl mu proto kvalitní vzdělání a vychování. Bohužel si císař začal všímat jeho zálibě v týrání, vzteklosti a opilectví, kdy napadal ženy a ohrožoval kolemjdoucí. Český Krumlov koupil Rudolf II. od Petra Voka z Rožmberka, jenž s obrovskými dluhy byl na nátlak věřitelů nucen své rodové sídlo roku 1601 prodat. Tam se o pár let později rozhodl Julia Ceasara „odklidit“.
Don Julius se do Krumlova nastěhoval v roce 1605 a obyvatelé městečka se začali bát svého nového pána. Bývali svědky jeho sadistických choutek, kdy mučil a zabíjel zvířata. Často také zavítal do nevěstinců a opíjel se, což opakovaně vyúsťovalo v pouliční bitky, ohrožování zbraní a jiné opilecké excesy doprovázené navíc záchvaty vzteku. Netrvalo to dlouho a při jednom svém výbuchu zabil svého sluhu a několik dalších zranil. To už musel jeho otec zasáhnout. Poslal ho do kartuziánského kláštera v Gamingu v Horním Rakousku, kde měl vést střídmý náboženský život. Jenže pouze na 3 měsíce!
Za chvíli byl tak Don Julius zpátky v Krumlově a pokračoval ve svém řádění vesele dál. Začal dokonce obtěžovat mladá děvčata a snažil se za nimi dobývat v jejich domovech. Došlo to tak daleko, že si místní konšelé písemně stěžovali císaři, v dopise se snažili hrát dokonce i na jeho otcovskou stránku, protože dodali, že se bojí, aby mladému pánovi někdo neublížil. Odpovědí jim však bylo pouze mlčení. Historici si ani nejsou jistí tím, zda císař dopis dostal.
V tomto období se Don Julio seznámil s dcerou místního lazebníka a lazebnice Markétou Pichlerovou, v té době jí bylo 16 let. Stala se jeho milenkou a společnicí, její rodiče tento vztah podporovali, dokonce mu Markétu sami dohodili. Že lazebnice nebyly v těchto dobách zrovna počestné ženy, bylo veřejné tajemství a za jejich dcery by se taky nikdo nezaručil. Tudíž zda mysleli na její dobro a chtěli pro ni jen to nejlepší, či se jim zalíbilo jeho bohatství a vznešený původ, si můžeme dnes jen domýšlet. Co ale víme, je že Don Julio zahrnoval Markétu dary a cennostmi a rozhodně nebyl lakomý.
A právě tehdy se začal Don Juliův stav zhoršovat. Jednoho se na dívku z neznámých příčin rozhněval, zbil ji, pobodal kordem a posekal. V takovémto stavu v domnění, že je mrtvá, ji vyhodil z okna českokrumlovského zámku přímo na skálu. Markéta však měla štěstí v neštěstí, protože dopadla na hromadu odpadků, která jí zachránila život. Doklopýtala domů, kde se pod dozorem rodičů léčila.
Byla od něho hrozně zkatována a zpíchána, že celého oudu na těle jejím nebylo a zrasovanú tak z okna zámku vyhodil za umrlú na skálu. Nepřišla hodina její, aby se zabila, neb upadla na smetí a svezla se po nich dolů.
Problém nastal ve chvíli, kdy se císařův syn dozvěděl o tom, že jeho milenka přežila a zotavuje se. To ho rozrušilo a několik dní před masopustní nedělí vyrazil na svůj obvyklý flám, i když měšťané to považovali spíše za nájezd. Opět se pokoušel vniknout do domů mladých dcer, kde ale nepochodil. Zatlačil proto na rodiče své milenky a požadoval její vydání, což samozřejmě odmítli. Následujícího dne tak nechal vsadit lazebníka Pichlera do vězení a žádal jeho stětí, pokud mu nebude Markéta vydána.
Její matka mu ji na jeho neustálý nátlak 18. února 1608 na masopustní pondělí přivedla a její otec po propuštění z vězení musel slíbit, že ji před Juliem nikdy nebude skrývat. Její návrat chtěl Julius náležitě oslavit, což v jeho podání znamenalo příliš mnoho alkoholu a návaly vzteku. V noci se pohádal se sluhou či strážným, který mu přinesl světlo. Spor vyústil v boj, kdy Julius zaútočil dýkou, dvakrát mu probodl ruku, zranil ho na hrudníku a kdyby sluha pohotově nepřevrhl na útočníka stůl a neodrazil rapírem další útok, nejspíš by tato noc měla více obětí.
Tento útok připravil Dona Julia o zbytky zdravého rozumu a jeho psychická nemoc ho zcela pohltila. Celý rozzuřený se vrhl na svou milenku a zavraždil ji neobyčejně brutálním způsobem, a navíc ji i zohavil. Podle tehdejšího vyšetřovatele hejtmana Jana Nigrina měla na sobě mnoho bodných a sečných ran, uřezané obě uši, vypíchnuté jedno oko, vyražené spodní zuby a na několika místech proraženou lebku. Celá tato šílená vražedná ataka trvala neuvěřitelné tři hodiny!
Don Julius Ceasar
Podle dnešních psychiatrů byl jeho útok iniciální delikt schizofrenika. Tato i další psychické poruchy, mezi které patřila mimo jiné i deviace a sadismus, se u Julia nadále pouze prohlubovaly.
Druhý den Don Julio úplně otočil, nejspíše i truchlil, nechal ji uložit do rakve a tu sám zatloukl. Markéta Pichlerová byla poté pohřbena v klášteře krumlovských minoritů. Po tomto běsnění se všichni Julia báli, byl totiž na svobodě a očividně zcela šílený. Chodil celý od krve a nemyl se, spal na zemi, ničil vybavení, ručníky, talíře a mísy vyhazoval z oken. Pouze kuchtíci mu před pokoje přinesli jídlo a pití, jinak se s ním nikdo nestýkal.
Trvalo několik dalších týdnů, než se o tom dozvěděl císař a vyslal na Krumlov císařskou komisi. Ta Julia uvěznila v zámecké komnatě s prevétem a zamřížovanými okny, před níž byli umístěni dva strážní, kteří mu měli posluhovat, hlídat ho a chránit před sebou samým. Nelehký úkol byl jim dán a také nevábný. Juliovy nálady se rychle měnily od jasných chvilek po záchvaty vzteku. Po strážích házel jídlo, nádobí, demoloval pokoj… Sedával na zamřížovaném okně a pokřikoval dolů na lidi. Nemyl se, spal na špinavé, smradlavé matraci, odmítal vydávat zbytky jídel, které mu pak v pokoji hnily. Podle hlídačů se také drápal v nose tak dlouho, dokud mu nezačala téct krev a neměl ji po celých rukách, to si pak radostně pískal a poskakoval.
Jenže pak zemřel hejtman Nigrin a než byla vyřešena jeho pozůstalost, o šíleného syna císaře se nikdo příliš nestaral. Ten mezitím stihl rozbít okna, takže místnost nešla vytopit, a ucpat prevét, takže místnost zapáchala více nežli kdy dříve. S novým hejtmanem Turnovským nastala změna v přístupu k vězni, rozhodli se ho léčit. Bylo posláno pro Juliova hofmistra Jiřího Cákla a císařského lékárníka doktora Mignonia. Léčba spočívala v bylinných koupelích, kterých se Julius neúčastnil zrovna dobrovolně, a v pouštění žilou. Dnes je nám jasné, že snaha císařského synka vyléčit byla odsouzena k neúspěchu ještě dřív, než začala.
Don Julio umírá v červnu roku 1609 nejspíše na následky ruptury abscesu v hrdle, tj. zánětu plic. Spekuluje se i o vraždě. Podle kronikáře měl zčernalý krk a z nosu mu tekla krev. Ironií osudu je, že byl následně pohřben stejně jako jeho oběť Markéta v krumlovském minoritském klášteře. Hrob byl však pouze prozatímní a ostatky měly být převezeny jinam, na důstojnější místo. Po smrti Rudolfa II. se však stal hrobem definitvním. Přesné místo jeho odpočinku, ale není známo.
Zdroje:
