Poslední z rodu Pernštejnů: podnikavá žena, která se nebála prosadit ve světě ovládaném muži

Není jisté kdy přesně se Polyxena, rozená z Pernštejna, narodila, ale nejspíše to bylo na jaře roku 1566 jako devátý potomek (z celkem 20 či 21 sourozenců) otce Vratislava II. z Pernštejna řečeného „Nádherný“ a jeho manželky Marie Manrique de Lara y Mendoza. Její otec byl týž rok jmenován nejvyšším kancléřem Království českého a později se stal držitelem Řádu svatého rouna. Jeho role, kdy musel být císaři neustále nablízku, zahrnovala spoustu cestování mezi Prahou a Vídní, proto v Praze pokračoval v přestavbě Pernštejnského paláce (dnes Lobkowitzský palác) v dnešním areálu Pražského hradu.

Rodové statky spravovali správci nikoli Vratislav osobně, a protože nebyl dobrým hospodářem rodina se hodně zadlužila. Vliv na to měla nepochybně i Marie, která se nikdy nesžila s českým prostředím a nechávala si vozit drahé knihy, šperky a šaty až z dalekého Španělska. Dařilo se jim však vyjednávat půjčky na splácení těch předchozích. Silou své osobnosti a postavení držel ještě věřitele jakž takž na uzdě, ale po jeho smrti v roce 1582 se situace rodiny značně komplikuje.

Pro Polyxenu a její sourozence, kteří do té doby vyrůstali obklopeni bohatstvím, luxusem a nespočty česko-španělských sloužících, to byl nepochybně šok. Dívkám to značně komplikovalo vstup do manželství, který byl už tak značně limitován výběrem manželů a sňatková politika se rozjela naplno. Manžel musel být rovný postavením a katolického vyznání. Pernštejnové byli až bigotní katolíci. Nejstarší dcera Johanna se provdala za španělského vévodu, Alžběta si vzala hraběte z Fürstenbergu. Františce a Polyxeně se pak hledání manžela komplikuje kvůli dluhům, které zbyly po jeho otci. Starší ze sester byl vybrán italský kníže a přes jisté odklady kvůli věnu se svatba nakonec uskutečnila.

Svatba z rozumu tehdy byla běžnější než svatba z lásky, proto se nikdo nedivil, když byl Polyxeně dohodnutý sňatek s trojnásobným vdovcem Vilémem z Rožmberka. Byl o celých jednatřicet let starší! Polyxeně bylo v době svatby 21 let. Vilém štědře odpustil věno, jež měl sňatkem s ní obdržet. Zastával post nejvyššího purkrabího a byl tak nejmocnější muž v království hned po císaři. Ten ostatně byl hostem na jejich svatbě. Rožmberkové také měli ohromné dluhy, ale díky velkému dominiu a osobnosti Viléma nebyl se splácením nikdy problém.

Polyxena během jejich manželství vyspěla v cílevědomou, podnikavou a společensky velmi obratnou dámu. Také si mohla užívat bohatství, kterým „podporovala“ své chudé pernštejnské příbuzné, samozřejmě se značným úrokem. Polyxena chovala svého manžela ve velké úctě a on ji zahrnoval šperky a dary. Manželství ovšem zůstane bezdětné. Možná za to mohou Rožmberkovi zdravotní obtíže nebo spíše fakt, že Vilém i jeho bratr Petr Vok byli nejspíše neplodní. Vilém umírá po 6 letech manželství v roce 1592 a Polyxena se tak stává ve velmi mladém věku vdovou. Ale slušně zaopatřenou, při dědickém zaopatření jí Petr Vok nechává panství v Roudnici nad Labem a zároveň si mohla odnést z jejich sídelního zámku v Českém Krumlově značné množství látek, krajek, stříbra, jídelních servisů apod.

Polyxena přesidluje do Roudnice nad Labem a začíná s vnitřní přestavbou zámku. Také dohlíží na správu svých statků a své podnikání rozjíždí na plné obrátky. Na rozdíl od svého otce a bratra nespoléhala na úředníky. I její salon v centru Prahy patřil mezi nejvýznamnější. Další rána přišla o pár let později v roce 1597, kdy při bojích s Turky, zemřel její bratr Jan V., dělová koule mu ustřelila hlavu. Musela ale zachovat chladnou hlavu a převzít poručnictví nad jeho třemi dětmi, protože jejich matka, byla bez peněz. Díky tomu získala panství v Litomyšli, kde taktéž velmi úspěšně hospodařila.

Dlouhých 11 let trvalo, než se Polyxena znova provdala. Tentokrát to bylo za ne tak bohatého, kdežto vysoko postaveného Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Tím získala své třetí přízvisko z Lobkovic. Zdeněk byl nejvyšším kancléřem císaře Rudolfa II. a později i jeho bratra Matyáše. Také byl velmi oddaný katolík, hlava české katolické šlechty, měl velmi dobré vztahy s rakouskou větví Habsburků a stal se členem řádu Zlatého rouna. Tento sňatek byl nejen sňatkem z rozumu, ale i sňatkem z lásky, jak dokládají jejich dopisy. V roce 1609 se Polyxeně a Zdeňkovi narodil vymodlený syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic, který je přímým předkem všech současných Lobkoviců.

Ani úspěšné podnikání ale Polyxenu a ani jejího manžela neuchránilo před dluhy, spoustu jich dokonce nasekali ještě před vstupem do manželství. Polyxena zde ale umně využila svého diplomatického talentu, obratnosti ve společnosti a nejspíše i vlivného postavení, takže přestože půjčky nesplácela, tak úroky nenarůstaly. Manželé mimo jiné trápily také psychické potíže, Zdeněk trpěl epilepsií a Polyxena záchvaty melancholie.

V roce 1609 byl vydán Rudolfův majestát, který garantoval svobodu vyznání. Ten Zdeněk, k radosti své ženy, odmítl podepsat. V roce 1611 se Polyxena dostane do sporu s Litomyšlskými, zakáže jim zvonit na nekatolických pohřbech. Poddaní si ovšem zvonili sami a radní je ani nijak nepotresta. Polyxena proto všechny radní vyměnila za katolíky. Za takovéto protěžování si vysloužila označení „Krutá Římanka“.

O osm let později v roce 1617 se na trůn dostává císař Ferdinand II. a Rudolfův majestát ruší, čímž vyhlásil nekatolíkům válku. Ti na to reagovali třetí pražskou defenestrací. A zde Polyxena zasáhla do dějin. Poskytla azyl ve svém domě katolickým šlechticům a politikům Vilému Slavatovi, Jaroslavu Martinicovi a písaři Fabricuisovi. Těžce zraněnému Slavatovi dokonce poskytla první pomoc. Rozlícený dav vtrhnul do Polyxenina domu, ona se jim však s celou svou majestátností postavila a vypoklonkovala je z paláce. Její manžel nepobýval v tu doba doma, takže unikl pomstě.

Ona ovšem musela prchnout. Pomocí Kristiána z Anhaltu se jí podařilo vyjednat odjezd ze země. Domluvila se s Marií Magdalenou z Trčku, rozenou z Lobkovic, aby jí na její statky dohlédla. Odjela do Vídně a mohla jen zdálky pozorovat, jak jí zkonfiskovali Roudnici a další statky.

Po porážce stavovských vojsk v roce 1620 na Bílé hoře a popravou 27 českých pánů o rok později se situace obrátila. Protestantské šlechtě byl zabaven majetek, který pak podnikavý šlechtici mohli od císaře levně odkoupit. Mezi ně patřila i Polyxena, která nakoupila statky za 350 tisíc zlatých, čímž se vyšvihla mezi nejbohatší šlechtice v Evropě. Z této turbulentní doby vyšla Polyxena jako vítěz. Nakonec její manžel za své věrné služby císaři získal knížecí titul. Ale zároveň spolu s manželem díky svým stykům zachránili spoustu protestantů či jim snížili tresty, zadarmo to ale nedělali…

Po manželově smrti v roce 1628 se začala plně věnovat mecenášské činnosti. Její nejznámější počin je darování voskové sošky Pražského Jezulátka do kláštera Bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. Zdědila ji po své matce, ta jí dostala ze Španělska jako dar při cestě do Čech. Podporovala jezuity, františkány a karmelitány, čímž podporovala vzdělanost, ale také rekatolizaci. To jí ovšem nebylo proti srsti, sama schvalovala vyhánění, někdy i násilné, nekatolických duchovních a věřících na svých statcích. Potlačila povstání na panství v Litomyšli, kde byl zbit a vyhnán katolický děkan.

V Roudnici založila kapucínský klášter a v přilehlém kostele svatého Václava si zřídila rodinnou hrobku. Umírá v roce 1642 ve věku 76 let, byla uložena vedle svého manžela do hrobky, kterou nechala zbudovat. Rod Pernštejnů s ní vymírá po přeslici. Po meči rod vymřel v roce 1631, kdy zemřel Vratislav Eusebius její synovec.

Polyxena byla komplikovaná osobnost, jedněmi obdivovaná, druhými nenáviděná. Názory na ní se liší dodnes. Zapřisáhlá katolička, která se nebála prosadit vyznání své církve násilím a zároveň štědrá mecenáška, která se nebála postavit za své lidi. Do toho všeho patří ještě velká dávka emancipace, kdy se Polyxena zvládla úspěšně prosadit ve světě ovládaném muži a nebyla jen další bezejmennou manželkou.

Zdroje:

https://www.stoplusjednicka.cz/primluvkyne-nebo-fanaticka-pozoruhodny-zivot-polyxeny-z-lobkovic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polyxena_z_Lobkovic

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/polyxena-lobkovic-pernstejnove-dejiny-cesko-baroko-rekatolizace-rudolf-ii-inspirativni-zeny.A231128_101245_domaci_svm

Osudy českých šlechtičen, Slávka Poberová, 2023