Článek
Seržantu Vokesovi a vojínu Gregovi bylo kolem dvaceti let, když se jim podařil noční útěk z německého zajateckého tábora na území Třetí říše. Trvalo jim několik dní, než se dostali do protektorátu. Nakonec skončili u obce Slatina poblíž Kralup nad Vltavou. Místní jim pomáhali, nosili jídlo a schovávali je v lesích. Někdy v dubnu se setkali s pražskou studentkou Miki Mužíkovou a jejím kamarádem Jaroslavem Husákem, ti jim pomohli pomocí falešných dokladů se dostat až do Prahy. Jaroslav Husák a jeho kamarád Daniel Vilenica jim půjčili své kenkarty, tehdy fungovaly jako průkaz totožnosti. V Praze se schovávali v bytě rodičů Mužíkové, který se nacházel v Navrátilově ulici.
Bratranec Miki Karel Bušek je 5. května doprovodil k budově pražského rozhlasu, tam se oba zapojili do bojů v okolí Balbínovy ulice. Oba britští vojáci se zapojili do přímých bojů o rozhlas. Stříleli z četnických karabin a podle svědků měli až dětinskou radost, že mohli proti Němcům bojovat. O budovu probíhaly těžké boje, doslova o každou místnost. Po dobytí rozhlasu drželi v budově Greig a Vokes v budově denní i noční hlídku. Během toho volal Greig jménem Pražanů anglicky o pomoc. Doufal, že někdo ze spojeneckých sil vysílání zaslechne.
Praha je ve velkém nebezpečí. Němci útočí tanky i letadly. Naléhavě žádáme spojence o pomoc. Pošlete ihned tanky a letadla. Pomozte nám bránit Prahu. Vysíláme z rozhlasového studia, v jehož okolí zuří bitva.
Druhý den se Němci snažili získat budovu zpátky. Nasadili tanky, kanóny, a nakonec přivolali letecký nálet Messerschmittu Me 262, jehož puma zničila vstupní halu, přilehlé místnosti a vysílací techniku. Ta byla rychle přestěhována do provizorního studia v budově Husova sboru. Rozhlas se Němcům umlčet nepodařilo. Jenže povstalcům začala docházet munice i zbraně. Revoluční tanková jednotka jim poslala pomoc, která odrazila útok od Malešic. A Němcům se naštěstí nepovedl hloubkový nálet letadel.
Povstalci museli vyřešit další naléhavý problémem, který jim způsobovala posádka SS nacházející se ve škole v ulici Na Smetance. Blokovala přístup k rozhlasu z Riegrových sadů a pomoc, kterou povstalci tak nutně potřebovali, nedokázala projít. Posádka čítala celkem 123 ozbrojených zkušených vojáků, což byla přibližně polovina celkového počtu vojáků SS bojujících proti Pražanům. Němci navíc byli vybaveni dvěma těžkými kulomety způsobující povstalcům velké ztráty. Greig a Vokes se spolu s českými bojovníky dostali do budovy v těsné blízkosti školy, využili k tomu propojené sklepy budov. Začali školu odstřelovat, ale k ničemu to nevedlo, SS odmítali kapitulovat.
Budova Rozhlasu v Praze
Vokese napadlo, že by mohli s Němci vyjednávat a využít takové menší blamáže. Britové věděli, že Němci raději skončí ve spojeneckém než v sovětském zajetí, které by pro ně bylo mnohem těžší. Z toho měli Němci, dá se říct, přímo panickou hrůzu. Jedna ochotná Pražanka jim vyčistila a vyžehlila uniformy, aby vypadali jako skuteční delegáti armády Jeho Veličenstva. Delegace se skládala ze štábního kapitána Jaroslava Záruby a velitele boje o rozhlas architekta Václava Kopeckého. Doprovázel je muž s bílou vlajkou, která jim měla zajistit bezpečný postup až ke škole. V 11 hodin se vydali na cestu. Vokes a Greig předstírali, že jsou součástí britského parašutistického oddílu, předvoj spojeneckých sil mířících na Prahu.
Pokud okamžitě nepřijmete bezpodmínečnou kapitulaci, budete během několika hodin rozdrceni spojeneckým letectvem!
Finta v kombinaci se sebevědomým vystupováním obou Britů zafungovala. Velitel posádky SS byl tak zmaten, že v 11:45 kapitulovali, a dokonce povstalcům odevzdali velké množství zbraní a munice v nákladním autě. Jako bonus k tomu dostali i řidiče.
I přes tento klíčový okamžik boje o rozhlas výstřely a výbuchy granátů nepřestaly. Jeden z členů delegace, Jaroslav Záruba, zemřel po zásahu minometného granátu. Boje skončily 9. května, kdy do města vjela Rudá armáda. Vokes a Greig přežili ve zdraví a po skončení bojů se oba účastnili oslavy v bytě manželů Mužíkových. William Greig dokonce dostal Československý válečný kříž 1939. Jejich stopa poté mizí. Jediným důkazem jsou tak podpisy na kapitulační listině a vzpomínky pamětníků.
Ještě v roce 2006 se snaží novinář David Vaughan kontaktovat dceru Williama Greiga, podle jejího dopisu stále žil a na boje Pražského povstání a své vyznamenání s pýchou vzpomínal. Dopis pro Thomase Vokese, kterého se pokusil kontaktovat novinář Stanislav Motl, se vrátil s poznámkou adresát neznámý.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Boj_o_Český_rozhlas_(1945)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Britové_v_boji_o_rozhlas
