Krásný Otto: zhýralý Habsburk, který děsil Vídeň i vlastní rodinu

Františka Ferdinanda d’Este zná téměř každý jako přísného následníka trůnu, který si navzdory odporu císaře Františka Josefa I. prosadil sňatek s milovanou Žofií Chotkovou. Jeho život pak společně s manželkou vyhasl při atentátu v Sarajevu roku 1914, který se stal jiskrou k vypuknutí první světové války.

Jaký však byl jeho mladší bratr Otto, zároveň otec posledního rakouského císaře a nekorunovaného českého krále Karla I.?

Narodil se 21. dubna 1865 jako syn arcivévody Karla Ludvíka Rakouského, mladšího bratra císaře Františka Josefa I., a princezny Marie Annunziaty Neapolsko-Sicilské. Tento enfant terrible rakouského dvora vstoupil do dějin pod přezdívkou Schöne Otto – „Krásný Otto“.

Malý arcivévoda byl pokřtěn jménem Otto František Josef Karel Maria Rakouský. V dětství šlo o křehké dítě, které bylo okolím zbožňováno a rozmazlováno. V dospělosti je popisován jako dobromyslný člověk milující zábavu – úplný kontrast svého věčně zachmuřeného bratra Františka Ferdinanda.

Vyrostl z něj velmi pohledný muž, čehož hojně využíval u opačného pohlaví, kterému se neustále dvořil. Byl vtipný, miloval různé kanadské žertíky a proslul také jako nadaný karikaturista a malíř. Mezi lidmi byl navíc velmi populární a oblíbený.

Stejně jako většina příslušníků habsburského domu sloužil i Otto v c. k. armádě svého strýce Františka Josefa I. Už v patnácti letech získal hodnost poručíka.

Postupně stoupal v hodnostním žebříčku rakouské armády především díky svému postavení arcivévody, přestože se o armádu prakticky nezajímal. Roku 1899 dosáhl hodnosti polního podmaršála a v roce 1905 získal hodnost generála jezdectva. Té se však musel o rok později kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu vzdát.

Na nátlak císařského dvora vstoupil v říjnu 1886 v Drážďanech do manželství s Marií Josefou Luisou Saskou, dcerou saského krále Jiřího I.

Otto se musel oženit především z politických důvodů. Rakousko si chtělo udržet dobré vztahy se Saskem a sňatková politika byla považována za nejlepší prostředek ke sblížení a zmírnění vzájemné nevraživosti. Korunní princ Rudolf i jeho bratranec Ferdinand totiž odmítli sňatek s Mariinou starší sestrou Matyldou.

Manželství však nebylo šťastné. Oba měli naprosto odlišnou povahu i pohled na život. Otto byl bonviván milující zábavu a skandály, zatímco jeho manželka byla hluboce nábožensky založená. Ve vztahu to proto výrazně skřípalo a manželé spolu prakticky nežili intimním životem.

Přesto se jim narodili dva synové – budoucí poslední rakouský císař Karel I. a jeho mladší bratr Maxmilián Evžen Rakouský. Otto byl podle všeho chápavým otcem, zajímal se o problémy svých synů a snažil se jim předat něco ze své veselé povahy. Právě to se později projevilo i na Karlově nenuceném chování a jeho schopnosti jednat s lidmi bez aristokratického odstupu.

Po smrti korunního prince Rudolfa a svého otce Karla Ludvíka se Otto posunul v pořadí následníků trůnu na druhé místo za svého bratra Františka Ferdinanda.

Když František Ferdinand onemocněl tuberkulózou, dokonce se zdálo, že by se Otto mohl stát následníkem trůnu on sám. K tomu však nakonec nedošlo, protože jeho starší bratr nemoc překonal a uzdravil se.

Otto se však do dějin zapsal především svými nesčetnými skandály. Svou zbožnou manželku posměšně nazýval „jeptiškou“ a ponižoval ji četnými milostnými aférami. Z nich vzešlo i několik nemanželských dětí.

S baletkou Marií Schleinzerovou měl tři děti, další dvě pak ze vztahu se zpěvačkou Louisou Robinson. Nutno ale dodat, že se o všechny své potomky finančně postaral.

Jedna z nejznámějších ostud se odehrála ve chvíli, kdy se Otto vsadil se svými kumpány z mokré čtvrti, že jim ukáže „opravdovou jeptišku“, která se právě modlí za spásu jeho „hříšné“ duše. Chtěl je dovést přímo do pokoje své manželky. Celému incidentu nakonec na poslední chvíli zabránil jeho pobočník.

Další skandál způsobil v hotelu Sacher. Opilý a nahý tam běhal mezi hosty, přičemž jediným jeho „oděvem“ byl prestižní Řád zlatého rouna a jezdecká šavle. Zcela namol přednášel verše a následně se zhroutil k nohám překvapené manželky britského konzula. Ostuda měla doslova mezinárodní rozměr.

Do rakouského parlamentu se dostal i další jeho výstřelek. Rozjařená společnost, jejíž součástí byl i arcivévoda Otto, narazila na pohřební průvod. Místo respektu účastníky napadlo zastavit průvod a cvalem přeskočit rakev, jako by šlo o koňské závody.

Incident měl nepříjemnou dohru. Poslanec sociální demokracie, který o celé události informoval, byl později přepaden a brutálně zbit gangem násilníků.

Vrchol všeho přišel ve chvíli, kdy Otto vyhodil z okna obrazy císaře a císařovny. U běžného člověka by šlo o těžkou urážku císařského majestátu. Jenže Otto byl členem císařského rodu a k soudu by jej mohl vydat pouze samotný císař. František Josef I. to však nikdy neučinil, aby nepoškodil pověst habsburské dynastie.

Velmi známé byly i jeho výstřední večírky, na nichž alkohol tekl proudem. Nechyběly ženy lehkých mravů ani orgie, za které by se nemusel stydět leckterý prostopášný římský císař starověku. Císařský dvůr musel jeho skandály opakovaně žehlit a zametat pod koberec.

Divoký život si nakonec vybral svou daň. Otto se nakazil tehdy nevyléčitelným syfilisem, nemocí, která z člověka postupně udělala trosku.

Následky byly děsivé. Otto se stáhl z veřejného života a přestal tropit skandály. Nemoc mu deformovala nos natolik, že musel nosit gumovou náhradu. Postupně se mu rozpadal hrtan, což způsobovalo obrovské bolesti i nesnesitelný zápach hnijící tkáně. Nakonec přišel o hlas.

V posledních chvílích se o něj starala jeho poslední milenka Louisa Robinson. Z císařské rodiny ho pravidelně navštěvovala už pouze nevlastní matka, arcivévodkyně Marie Terezie.

Ze svého utrpení byl Otto vysvobozen 1. listopadu 1906 ve věku pouhých 41 let. Pohřben byl v císařské kryptě kapucínského kostela ve Vídni.

Zdroje:

Wikipedie – Ota František Josef. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation, poslední úprava neuvedena [cit. 8. 5. 2026]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ota_Franti%C5%A1ek_Josef

Otto, the ‚handsome archduke‘. Die Welt der Habsburger [online]. Habsburg.net, neuvedeno [cit. 8. 5. 2026]. Dostupné z: https://www.habsburger.net/en/chapter/otto-handsome-archduke

PRASCHL-BICHLER, Gabriele. Lásky a sňatky Habsburků: milostné příběhy a události kolem sňatků habsburského rodu. 2. vyd. Praha: Brána, 2011. 135 s. ISBN 978-80-7243-281-3.

HAMANN, Brigitte. Habsburkové: životopisná encyklopedie. Praha: Brána, 2001. 403 s. ISBN 80-7243-109-9.