Nejkratší válka v dějinách: Britové zlomili Zanzibar za 38 minut

Každý zná stoletou válku, která navzdory svému názvu netrvala sto let, ale 116 let. Samozřejmě nešlo o 116 let nepřetržitého válčení mezi Francií a Anglií. Ve středověku něco takového kvůli omezené logistice, financím i dalším okolnostem jednoduše nebylo možné.

Známé jsou i další konflikty, například třicetiletá válka, sedmiletá válka, první světová válka, která trvala čtyři roky, nebo druhá světová válka, jež trvala šest let. Napoleon Bonaparte vedl své války téměř dvě desetiletí.

Za jeden z nejdelších konfliktů v dějinách bývá označována španělská reconquista. Její počátek se datuje do roku 711, kdy muslimská vojska vstoupila na Pyrenejský poloostrov, a skončila až v roce 1492 dobytím Granady. To představuje neuvěřitelných 781 let bojů, přerušovaných obdobími míru i příměří.

Když se řekne válka, většina lidí si představí dlouhé měsíce nebo roky bojů. Existuje však konflikt, který skončil dříve, než by většina armád vůbec stihla rozvinout své jednotky.

Nejkratší válka v zaznamenaných dějinách trvala podle různých historických pramenů pouhých 38 až 45 minut. O délku konfliktu se dodnes vedou spory, ale na výsledku to nic nemění – šlo o konflikt mezi tehdejší největší světovou velmocí, Velkou Británií, a sultanátem Zanzibar.

Britské impérium tehdy ovládalo světová moře a po vítězství v bitvě u Trafalgaru představovalo dominantní námořní sílu planety. Proti němu stál malý africký stát, který se rozhodl vzdorovat.

Příčinou konfliktu byla smrt zanzibarského sultána Hamada bin Thuwainiho dne 25. srpna 1896. Panovník dlouhodobě spolupracoval s britskou koloniální správou a respektoval podmínky Helgolandsko-zanzibarské smlouvy z roku 1890.

Na základě této dohody si Německo a Velká Británie rozdělily své sféry vlivu ve východní Africe. Německo získalo ostrov Helgoland v Severním moři a Británie na oplátku upevnila svou kontrolu nad Zanzibarem. Sultanát se tím fakticky stal britským protektorátem.

Smlouva zároveň stanovovala, že nový sultán musí získat souhlas britského konzula. To však synovec zesnulého vládce Khalid bin Bargash odmítl respektovat. Moci se chopil převratem a bez britského souhlasu se prohlásil novým vládcem.

Britové nehodlali připustit zpochybnění svého vlivu a podpořili jiného kandidáta – Hamuda bin Muhammeda. Bargashovi proto předali ultimátum, v němž požadovali jeho abdikaci. Lhůta vypršela 27. srpna 1896 v 9:00 hodin ráno.

Khalid bin Bargash britskou výzvu ignoroval. Naopak začal shromažďovat síly k obraně svého postavení.

Pod jeho velením se nacházelo přibližně 2 800 mužů. Do přístavu byla navíc vyslána ozbrojená jachta bývalého sultána HHS Glasgow. Věrné jednotky se opevnily v paláci a připravovaly se na očekávaný útok.

Britové mezitím nezaháleli. Před zanzibarským přístavem soustředili pět válečných lodí – tři moderní křižníky a dva dělové čluny. Současně vylodili asi 150 příslušníků námořní pěchoty, kteří měli podpořit přibližně tisíc loajálních zanzibarských vojáků.

Poměr sil byl od samého začátku jednoznačně ve prospěch Britského impéria.

Sultán Bargash se ještě na poslední chvíli pokusil katastrofě zabránit. Prostřednictvím amerických diplomatických zástupců se snažil vyjednávat a odvrátit britský zásah.

Jeho snahy však vyšly naprázdno.

Jakmile v 9:00 vypršelo ultimátum, vydal admirál Harry Rawson rozkaz k zahájení útoku. Přesně v 9:02 začaly britské lodě ostřelovat sultánský palác.

Výsledek byl drtivý.

Palác nebyl postaven tak, aby odolal modernímu námořnímu dělostřelectvu. Budovy se pod salvami rychle měnily v trosky a ztráty na zanzibarské straně prudce narůstaly. Ukázalo se, že zastaralá armáda a námořnictvo nemají proti nejmocnější námořní velmoci světa prakticky žádnou šanci.

Když Khalid bin Bargash pochopil beznadějnost situace, uprchl na německý konzulát a požádal o politický azyl. Němci mu vyhověli.

Britské lodě mezitím potopily jachtu Glasgow a pokračovaly v ostřelování obranných pozic.

Přibližně po čtyřiceti minutách byla palba zastavena. Zanzibarské síly kapitulovaly a válka skončila.

Právě zde se historické prameny rozcházejí. Některé uvádějí délku konfliktu 38 minut, jiné 45 minut. V obou případech však jde o nejkratší válku moderních dějin.

Přimět protivníka ke kapitulaci během necelé hodiny je výkon, který nemá ve vojenské historii obdoby. Významnou roli v tom sehrála obrovská technologická převaha britského námořnictva.

Výsledky střetu byly mimořádně jednostranné.

Na britské straně byl zaznamenán jediný raněný příslušník námořnictva.

Zanzibar přišel přibližně o 500 mrtvých, mezi nimiž byli i civilisté. Zničena byla pobřežní baterie, jachta Glasgow a dvě menší plavidla.

Britské lodě během necelé hodiny vypálily kolem 500 výbušných granátů, 4 100 nábojů z kulometů a přibližně 1 000 puškových nábojů.

Tak ničivou převahu dokázala tehdejší vojenská technika vytvořit během několika desítek minut.

Britové po Němcích požadovali vydání uprchlého sultána, ale neuspěli.

Khalid bin Bargash proto zůstal pod německou ochranou a počátkem října 1896 odplul do Dar es Salaamu, tehdejšího hlavního města Německé východní Afriky.

Jeho útěk však neměl trvat věčně.

Během první světové války obsadily britské síly část německých kolonií a roku 1916 se jim podařilo Bargashe zajmout. Podobně jako kdysi Napoleon Bonaparte byl internován na ostrově Svatá Helena.

Později mu Britové povolili přesun do Mombasy na území dnešní Keni, kde roku 1927 zemřel ve věku 53 let.

Po vítězství dosadili Britové na trůn svého kandidáta Hamuda bin Muhammeda. Zanzibar se stal fakticky britskou kolonií řízenou z Londýna.

Britský vliv se postupně promítl do fungování soudnictví, školství, státní správy i kultury. Mnohé instituce byly reorganizovány podle britských vzorů a jejich dědictví je na ostrově patrné dodnes.

Na konci 19. století stálo Britské impérium na vrcholu své moci. Potvrdilo to i během Fašodské krize v roce 1898, kdy donutilo Francii ustoupit ze svých afrických ambicí.

Brzy se však ukázalo, že ani největší říše světa není neporazitelná. První vážné problémy přinesla burská válka v jižní Africe. To už je ale příběh na jiné vyprávění.

Zdroje: