Zelenskyj odvolal ministra, který měnil průběh války. Udělal osudovou chybu?

Novým ministrem obrany Ukrajiny se stal Mychajlo Fedorov teprve v polovině ledna roku 2026. Při svém nástupu si jako hlavní prioritu stanovil zavádění moderních technologií do ozbrojených sil. Zaměřit se chtěl především na modernizaci dronů, kybernetickou bezpečnost, využití umělé inteligence a podporu domácího obranného průmyslu. Páteří této modernizace se měly stát právě bezpilotní prostředky, které chtěl zapojit napříč celými ozbrojenými silami – od průzkumu a navádění dělostřelecké palby až po elektronický boj a obranu proti ruským dronům.

Ve svých plánech chtěl zároveň stupňovat tlak na agresora. Jeho cílem bylo vyřazovat z boje každý měsíc nejméně 50 000 ruských vojáků a postupně tak převážit misku vah v dlouhé opotřebovávací válce na ukrajinskou stranu. Rusko se podle jeho představy mělo dostat do situace, kdy by se pro něj pokračování konfliktu stalo natolik nákladným, že by začalo hledat cestu k jeho ukončení. Tohoto cíle chtěl dosáhnout především masivním nasazením bezpilotních prostředků a zaváděním technologických inovací přímo na frontě.

Nutno podotknout, že se jeho plán začal postupně naplňovat i v praxi. Ukrajina v roce 2026 znovu získala převahu v dronové válce. V průběhu roku se jí podařilo osvobodit přibližně 600 km² okupovaného území, především v Dnětropetrovské a Záporožské oblasti. Zároveň téměř zastavila tempo ruské ofenzivy, pokud se ovšem hlemýždímu postupu v Doněcké oblasti vůbec dá říkat ofenziva. Ruské síly navíc už téměř rok nejsou schopny dobýt Konstantinivku, která představuje klíčovou bránu k největším ukrajinským pevnostem na Donbasu.

Kromě zastavení ruské ofenzivy se výrazně projevila také Fedorovova dronová kampaň zaměřená hluboko do ruského týlu. Jejími cíli se staly rafinerie na zpracování ropy, sklady pohonných hmot i vojenské sklady. Ukrajině se během roku podařilo vyřadit významnou část této infrastruktury, čímž Rusku způsobila citelné problémy v zásobování palivy. Důkazem byly dlouhé fronty ruských občanů u čerpacích stanic, způsobené nedostatkem benzínu. Pokud by tato kampaň pokračovala stejně úspěšně i nadále a Rusko by na ni nenašlo účinnou odpověď, mohla by v konečném důsledku přispět k vážným problémům ruské ekonomiky a vyvolat sociální napětí v zemi.

Ukrajinské armádě se zároveň začalo dařit postupně odřezávat Krym od ruského zázemí. Dosahovala toho útoky na logistické trasy vedoucí na poloostrov, především na mosty, železniční uzly a sklady pohonných hmot. Terčem útoků se stala také vojenská infrastruktura, například radary, prostředky protivzdušné obrany nebo vojenská letiště. Současně pokračovalo ničení ruských plavidel v Černém moři. Výsledkem byly výpadky dodávek elektřiny, narušení turistické sezóny i problémy se zásobováním pohonnými hmotami. Na druhou stranu je třeba dodat, že se Ukrajině zatím nepodařilo osvobodit žádnou významnější část Krymu.

Vojenské úspěchy Ukrajiny se promítly také na mezinárodní scéně. Pokračovala finanční i vojenská podpora ze strany Evropské unie a svou pomoc navýšil i jinak obtížně předvídatelný americký prezident Donald Trump. Nadále pokračovala mezinárodní izolace Ruska i zpřísňování západních sankcí.

A právě ve chvíli, kdy se po sedmi měsících začaly misky vah konfliktu alespoň pozvolna přiklánět na ukrajinskou stranu, prezident Volodymyr Zelenskyj tohoto úspěšného ministra obrany odvolal. Důvodem měl být především spor s vrchním velitelem ozbrojených sil, generálem Oleksandrem Syrským.

Celá situace zároveň ukázala na silnou pozici armádní generality, což kontrastovalo s popularitou samotného ministra. Fedorov byl totiž ještě v červnu třetím nejoblíbenějším politikem na Ukrajině. Podle některých informací byl Zelenskyj vleklým konfliktem mezi ministrem a vrchním velitelem natolik unaven, že se rozhodl podržet svého generála a Fedorova odvolat.

Z armády se zároveň ozývaly hlasy, že Fedorovova pověst je částečně přeceňovaná a že dlouho očekávaná reforma mobilizačního systému nepřináší takové výsledky, jaké se od ní očekávaly. Dalším možným důvodem mohla být jeho snaha zasáhnout proti korupci v ukrajinské armádě, čímž si mohl znepřátelit řadu politiků i dalších vlivných osob, které přicházely o zavedené zdroje příjmů.

Nelze vyloučit ani politický rozměr celé záležitosti. Zelenskyj se mohl cítit ohrožen Fedorovovou rostoucí popularitou a možností, že by se v budoucnu rozhodl kandidovat na prezidenta. V zákulisí se navíc hovoří o tom, že mu prezident nabídl funkci premiéra, kterou však Fedorov odmítl, protože ji považoval za krok zpět a nechtěl opustit rozpracované reformy v resortu obrany. Jeho odvolání následně vyvolalo protesty několika stovek lidí v Kyjevě i dalších ukrajinských městech.

Domnívám se proto, že Fedorovovo odvolání může mít pro budoucnost ukrajinské armády i samotného průběhu války vážné důsledky. Fedorov totiž nesl významný podíl na pozitivních změnách, kterých se Ukrajině v posledních měsících podařilo dosáhnout. Celou situaci lze přirovnat k výměně trenéra úspěšného fotbalového týmu uprostřed vydařené sezóny. Takový krok může narušit nejen fungování samotného mužstva, ale i jeho dosavadní výsledky. Stejně tak může odchod ministra ovlivnit tempo operací ukrajinské armády, zvláště pokud nový ministr přijde s odlišnou koncepcí, jejíž zavedení si vyžádá určitý čas.

Prvním důsledkem může být zpomalení probíhající technologické transformace armády. Nový ministr může mít jiné priority a rozhodnout se přesměrovat finanční prostředky do oblastí, které se později mohou ukázat jako slepá vývojová větev. Přestože výroba dronů bude s největší pravděpodobností pokračovat, může dojít ke zpomalení jejich dalšího technologického vývoje i zavádění nových inovací.

Dalším důsledkem může být nejistota uvnitř armády. Kontinuita velení i řízení je během války mimořádně důležitá. Výměna ministra totiž často znamená personální změny i na nižších úrovních ministerstva, ve státních podnicích nebo dalších institucích napojených na obranný průmysl. To může dočasně zpomalit rozhodovací procesy, uzavírání smluv na výrobu zbraní i koordinaci mezi armádou a domácím obranným průmyslem.

Odvolání může být zároveň vnímáno jako vítězství generálního štábu, jak už bylo naznačeno výše. Může tak vzniknout dojem, že armádní vedení získává stále silnější vliv na politická rozhodnutí na úkor civilní kontroly armády. To by mohlo vyvolat otázky ohledně budoucí rovnováhy mezi vojenským a civilním vedením státu.

Určitý dopad může mít odvolání také na morálku. Fedorov byl spojován s moderním způsobem vedení války a technologickými inovacemi. Po jeho odchodu tak mohou být někteří vojáci, dobrovolníci i zaměstnanci obranného průmyslu zklamáni nebo demotivováni. Na druhou stranu je možné, že část armády příchod nového ministra přivítá jako příležitost ke zklidnění sporů mezi armádním a politickým vedením. Skutečný dopad proto bude záležet především na osobnosti nového ministra a na tom, jakým způsobem bude svou funkci vykonávat.

Výměna ministra může ovlivnit i pohled západních partnerů Ukrajiny, kteří pečlivě sledují stabilitu ukrajinského vedení. Pokud však personální změna nepovede ke změně dosavadní strategie, je pravděpodobné, že podpora ze strany západních zemí zůstane zachována. V opačném případě by ale mohla být ohrožena, pokud by spojenci získali dojem, že se ukrajinské vedení dostává do chaosu nebo že dochází k oslabování dosavadního směru.

Celou situaci bude nepochybně sledovat také Rusko. To může sporů uvnitř ukrajinského vedení využít ve své propagandě a snažit se je prezentovat jako důkaz vnitřní nestability. Zároveň se může pokusit krátkodobě zvýšit vojenský tlak a využít případné přechodné dezorganizace ukrajinského velení. Pokud však nový ministr naváže na strategii svého předchůdce a zachová dosavadní směr, nemusí Rusko z této změny vytěžit prakticky nic.

Celkově se domnívám, že samotná výměna ministra obrany válku s největší pravděpodobností nerozhodne. Moderní armády totiž nestojí na jediném člověku, ale na fungování celého systému. Přesto může jít o událost, která v krátkodobém horizontu ovlivní tempo reforem, atmosféru uvnitř armády i způsob, jakým bude Ukrajina vnímána svými spojenci.

Klíčové bude především to, zda nový ministr zachová strategii svého předchůdce. Pokud ano, neměla by výměna zásadně ovlivnit bojeschopnost ukrajinské armády. Jestliže však přijde s odlišnou koncepcí nebo začne měnit priority, může to zpomalit technologický rozvoj a oslabit schopnost Ukrajiny udržet si dosavadní převahu v oblasti moderních technologií.

Na závěr nezbývá než doufat, že prezident Volodymyr Zelenskyj neodvolal úspěšného ministra obrany pouze kvůli vlastnímu egu nebo obavám z jeho rostoucí popularity a že za tímto rozhodnutím stály závažnější důvody, které zatím nejsou veřejnosti úplně známé. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by se jednat o jedno z nejméně pochopitelných personálních rozhodnutí od začátku války. Jak totiž říká známé přísloví – slepice, která snáší zlatá vejce, se nezabíjí.

Zdroje: