Volit od 16 let? Dobrá myšlenka na papíře, ale podle mě špatný krok

V současné době probíhá debata o tom, zda snížit věkovou hranici pro volební právo na 16 let. Podle mého názoru by se tato hranice snižovat neměla a volební právo by mělo zůstat zachováno od 18 let.

Často zaznívá argument, že když je trestní odpovědnost stanovena již od 15 let, není důvod, proč by člověk nemohl od 16 let také volit. Podle mého názoru se však jedná o dvě odlišné věci. Ano, patnáctiletý člověk již většinou dokáže rozpoznat, zda vykonal něco správného či špatného, a chápe, že za své jednání může nést odpovědnost. Rozhodování o směřování státu je ale něco úplně jiného.

Politika totiž není pouze o sympatiích k jednotlivým politikům. Je také o orientaci v ekonomice, veřejných financích, fungování státní správy, ústavním systému nebo zahraniční politice. A na mě se nikdo nemůže zlobit, ale právě tyto znalosti většina šestnáctiletých zatím nemá. Není to jejich vina. V tomto věku mají zcela přirozeně jiné zájmy a starosti, které odpovídají jejich životní etapě. Jen málokdo v šestnácti pravidelně sleduje politické debaty, čte ekonomické analýzy nebo se dlouhodobě zajímá o fungování státu.

Samozřejmě i dnešní šestnáctiletí budou postupně získávat vlastní politické názory. Budou si vytvářet představu o tom, jakým směrem by se měla Česká republika ubírat, a podle toho budou jednou volit. To však podle mého názoru přichází až se zkušenostmi z běžného života – když člověk začne pracovat, platit účty, řešit bydlení nebo zakládat rodinu. Právě tehdy začne politická rozhodnutí vnímat mnohem konkrétněji.

Nemyslím si proto, že jsou šestnáctiletí připraveni rozhodovat o směřování země v době, kdy mnozí z nich teprve dokončují základní školu.

Dalším důvodem je podle mě nedostatek životních zkušeností. Většina šestnáctiletých stále bydlí u rodičů, neplatí nájem ani hypotéku, neřeší odvody, daně nebo každodenní finanční závazky. Je proto logické, že fungování společnosti vnímají jinak než lidé, kteří tyto povinnosti již několik let nesou.

Právě proto si myslím, že jejich volební rozhodování může být více ovlivněno názory rodiny, spolužáků nebo okolí než vlastními životními zkušenostmi.

Často se argumentuje výsledky voleb nanečisto na středních školách, kde dlouhodobě vítězily strany dnešní opozice. Podobně dopadaly i průzkumy mezi mladými voliči. Jenže ani po čtyřech, osmi nebo dvanácti letech se tyto preference výrazně nepromítly do skutečných volebních výsledků.

Podle mého názoru je to tím, že lidé s přibývajícím věkem mění své priority. Postupně poznávají realitu běžného života, více se orientují v politice i ekonomice a začínají volit podle toho, kdo jim nabídne řešení problémů, které sami každodenně řeší.

Domnívám se také, že mladí lidé jsou obecně náchylnější k ovlivnění obsahem na sociálních sítích.

Při rozhodování mohou více než starší voliči přihlížet k tomu, jak politik nebo jeho podporovatelé své názory prezentují. Významnou roli zde mohou hrát influenceři, youtubeři nebo krátká videa na sociálních sítích. Atraktivní forma sdělení pak může snadno převážit nad samotným obsahem.

Současně si mnoho mladých lidí teprve vytváří vlastní hodnotový systém i politické názory. Je proto přirozené, že své preference mění častěji než starší voliči. To může zvyšovat pravděpodobnost, že dají hlas i populistickým nebo extremistickým uskupením, aniž by dostatečně zvažovali dlouhodobé důsledky jejich programu.

Neříkám, že se to týká všech mladých lidí. Stejně tak lze mezi staršími voliči najít lidi, kteří se rozhodují povrchně. Přesto si myslím, že u šestnáctiletých je toto riziko obecně vyšší.

Kolega Dominik argumentuje tím, že školy mladé lidi na občanský život připravují dostatečně.

S tím však nesouhlasím.

Úroveň občanského vzdělávání se mezi jednotlivými školami výrazně liší. Na mnoha školách připadá na občanskou výchovu pouze jedna vyučovací hodina týdně. Přestože se některá témata prolínají i do dalších předmětů, například na přírodovědně zaměřených školách není prostor pro diskusi o fungování státu příliš velký.

Ani samotná občanská výchova často nemá dostatek času věnovat se podrobně fungování demokracie, veřejných financí nebo politického systému.

Navíc poměrně velká část šestnáctiletých je stále žáky základních škol. Ani z tohoto pohledu si nemyslím, že by bylo vhodné volební právo posouvat právě na tuto věkovou hranici.

Po zavedení volebního práva od 16 let volají především politické strany, které jsou mezi mladými voliči populární.

Šestnáctiletých a sedmnáctiletých je přibližně 230 tisíc, tedy asi 2,7 % obyvatel České republiky. Ani po případném rozšíření volebního práva by proto jejich vliv na celkový výsledek voleb pravděpodobně nebyl zásadní.

Navíc jsem skeptický k tomu, že by většina lidí v tomto věku k volbám skutečně přišla. Parlamentní volby se konají v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne. Pro mnoho mladých lidí to není zrovna termín, který by je motivoval jít hlasovat.

S trochou nadsázky si dovolím říct, že kdyby se volby konaly ve všední den dopoledne, byla by účast studentů možná téměř stoprocentní, protože by jim odpadlo vyučování. Mnozí by si na to bez váhání vyhradili celé dopoledne podobně, jako když jdou k lékaři.

Právě proto si myslím, že rozšíření volebního práva na šestnáctileté by ve výsledku nepřineslo významnou změnu.

Kolega Dominik se obává, že o budoucnosti České republiky budou rozhodovat především důchodci.

Podle mého názoru je však třeba tuto skutečnost přijmout jako důsledek demografického vývoje.

Senioři patří dlouhodobě mezi nejdisciplinovanější voliče. Zároveň se díky pokroku medicíny prodlužuje délka života a jejich podíl ve společnosti bude dále růst.

V současnosti žije v České republice necelých 2,5 milionu lidí v důchodovém věku. V polovině tohoto století se jejich počet pravděpodobně přiblíží třem milionům. Pokud bude mít Česká republika kolem 11 milionů obyvatel, budou senioři tvořit téměř třetinu populace.

Je přirozené, že i oni volí podle svých životních zkušeností a podle toho, kdo jim nabídne nejlepší řešení jejich problémů. Stejně jako mladí lidé hlasují podle svých priorit, mají na to právo i senioři.

Kolega Dominik kritizuje, že starší voliči podporují strany, které podle něj „projídají budoucnost“. Jenže nikdo z nás neví, jak bude uvažovat za čtyřicet let. Možná bude jednou i on jako důchodce podporovat politiky, kteří budou slibovat vyšší důchody nebo lepší sociální zabezpečení. To dnes nemůže s jistotou vědět.

Navíc o tom, která vláda skutečně jednala odpovědně a která naopak zanechala budoucím generacím problémy, nakonec vždy rozhodne až historie. Podle mého názoru totiž měly všechny dosavadní vlády období, kdy veřejné finance zatěžovaly více, než by bylo ideální.

Když to shrnu, volební právo bych ponechal od 18 let.

Nejde o nedůvěru vůči mladé generaci ani o snahu ji z veřejného života vyloučit. Naopak si myslím, že mladí lidé by se měli o politiku zajímat, diskutovat o ní a postupně si vytvářet vlastní názory.

Domnívám se však, že právo rozhodovat o směřování celé země by mělo přijít až ve chvíli, kdy člověk získá alespoň základní životní zkušenosti a větší přehled o fungování společnosti.

Podle mého názoru je právě hranice 18 let rozumným kompromisem. Od tohoto věku by měla mladá generace naplno využít svého volebního práva a začít spolurozhodovat o budoucnosti České republiky.

Autorův názor na tuto problematiku

Zdroje: