Trumpovo „vítězství“ v Íránu? Mír odhalil limity americké moci

Dne 28. února 2026 začala válka na Blízkém východě, když letectvo USA a Izraele zaútočilo na Írán. Během útoku bylo zabito vedení Íránu. USA a Izrael se domnívaly, že tento úder zlomí odpor země, podobně jako v lednu, kdy byl do USA unesen venezuelský prezident Maduro a Venezuela kapitulovala. USA tak ovládly venezuelská naleziště ropy.

Cílem americké operace v Íránu bylo zabránit této zemi v rozvoji raketového a jaderného programu a zároveň dosáhnout změny režimu. Skrytým cílem pak podle některých interpretací bylo, podobně jako ve Venezuele, ovládnutí ropných nalezišť.

V případě Íránu se však americká a izraelská armáda hrubě přepočítaly. Zabité vedení nahradili jiní představitelé a moc v zemi prakticky převzaly Revoluční gardy.

Írán se ve své vojenské odvetě zaměřil na Izrael a americké vojenské základny v Perském zálivu. Podporu získal také od jemenských Hútíů, kteří však svůj první útok podnikli až o měsíc později.

Írán se ukázal být pro americkou a izraelskou armádu tvrdým oříškem. Obě západní armády sice disponovaly drtivou převahou ve vzduchu i na moři, avšak asymetrické operace íránských sil způsobily Američanům citelné ztráty.

Největší úder zasadili Íránci uzavřením Hormuzského průlivu, kterým do té doby proudila přibližně pětina světových dodávek ropy a zemního plynu. Ani nejsilnější námořnictvo světa nedokázalo tuto situaci rychle vyřešit.

Důsledky se okamžitě promítly do cen ropy a následně i do cen benzinu, nafty a dalších komodit. Na pozemní útok americká armáda neměla odvahu, ale nutno dodat ani dostatek sil.

Válka trvala do 8. dubna 2026, kdy USA a Írán dosáhly dohody o dvoutýdenním příměří. Jeho cílem mělo být otevření Hormuzského průlivu.

Situace však nakonec dospěla do bodu, kdy průliv blokovala i americká armáda, protože se obě strany nedokázaly dohodnout na konečných podmínkách míru. Křehké příměří navíc opakovaně narušovaly vojenské akce na obou stranách. Provoz v průlivu zůstával minimální.

Přestože americký prezident Donald Trump opakovaně vyhlašoval vítězství USA, Íránci tvrdošíjně odmítali jeho podmínky. Ani opakované hrozby rozsáhlým bombardováním Teherán nepřiměly k ústupkům. Prestiž největší světové velmoci tak podle mnohých utrpěla.

Dne 15. června po mnoha tajných jednáních oznámil pákistánský premiér Šáhbáz Šaríf dosažení shody na rámci mírové dohody. Informaci následně potvrdil i Donald Trump, který o tři dny později symbolicky podepsal ve Versailles memorandum o ukončení války proti Íránu.

Memorandum obsahuje čtrnáct bodů a podle mého názoru i názoru většiny pozorovatelů představuje přiznání porážky nejsilnější armády světa, protože původních cílů, které si Trump stanovil, dosaženo nebylo.

Hned v prvním bodě se USA zavázaly, že nebudou zasahovat do vnitřních záležitostí Íránu a nebudou ohrožovat jeho územní celistvost. To znamená, že se musí smířit s vládou, která Spojeným státům není nakloněna a bude jim nadále vzdorovat.

Tím se podle tohoto pohledu posílila pozice Íránu nejen v oblasti Perského zálivu, ale i ve světě, protože po dlouhé době jde o stát, který dokázal Spojeným státům účinně vzdorovat.

Třetí bod se týká Hormuzského průlivu. USA se v něm zavázaly do měsíce ukončit blokádu Íránu a zároveň stáhnout své vojenské síly z jeho bezprostřední blízkosti.

Právě to Írán požadoval. Nejde sice o úplné stažení amerických sil ze zemí Perského zálivu, přesto jde o významný posun. Díky němu se může Írán cítit bezpečněji a sebevědoměji.

Čtvrtý bod se týká správy Hormuzského průlivu. Po dobu 60 dnů byla pro proplouvající lodě stanovena bezplatná taxa, zároveň je však uvedeno, že Írán se dohodne s Ománem a státy Perského zálivu na budoucí podobě správy průlivu.

Před válkou byl průjezd zdarma. Pokud by v budoucnu došlo k jeho zpoplatnění, mohlo by to být vnímáno jako další strategická prohra USA a zároveň významný finanční přínos pro Írán.

Pátý bod považuji za úplné přiznání porážky, protože vítězná strana zpravidla nevyplácí poraženému reparace.

USA a jejich spojenci se zde předběžně zavazují poskytnout 300 miliard dolarů na poválečnou obnovu Íránu. To představuje přibližně 6,25 bilionu korun, tedy téměř trojnásobek ročního státního rozpočtu České republiky.

Šestý bod je naprostou bombou. Od roku 1979 byly na Írán uvaleny sankce, které výrazně dusily jeho ekonomiku. Nyní jsou po Trumpově „vítězné válce“ zrušeny.

Pokud by byl Írán skutečně poražen na kolena, byly by tyto sankce zrušeny? Nyní se této zemi otevírá cesta k výraznému hospodářskému rozvoji a ekonomickému růstu.

V sedmém bodě se Írán zavazuje, že nebude vyvíjet jaderné zbraně. Právě to byla jedna ze záminek pro vypuknutí války.

Ani zde však nelze bezvýhradně přijmout Trumpovu vítěznou rétoriku. K témuž se totiž Írán zavázal již v dohodě s prezidentem Barackem Obamou v roce 2015. Tu Donald Trump v roce 2018 jednostranně vypověděl.

Nyní se Spojené státy k obdobnému závazku vracejí, ovšem za podstatně méně výhodných podmínek.

Již po podpisu memoranda se začaly uvolňovat sankce na íránskou ropu a její deriváty. Dalším bonusem pro Írán je plánované rozmrazení íránských aktiv, o jejichž využití se bude dále jednat.

I to považuji za vítězství Íránu, protože se mu podařilo odstranit významnou americkou páku na svou ekonomiku a získat prostředky, které může využít ve svůj prospěch.

Memorandum naopak neobsahuje nic o omezení či zákazu íránských balistických raket. Právě ty spolu s drony ukázaly, že americký ochranný deštník nad státy Perského zálivu není zdaleka neprostupný.

Tento program tak nebude nijak omezen a Írán jej bude moci dále rozvíjet. Tím si může upevňovat své postavení regionální vojenské mocnosti.

Nejvíce proti dohodě skřípe zuby Izrael, který má pocit, že byl ponechán napospas Íránu. Navíc se necítí být tímto memorandem vázán a nadále podniká útoky na jih Libanonu proti hnutí Hizballáh.

To byl také jeden z důvodů, proč bylo páteční jednání mezi americkou a íránskou delegací ve švýcarském Bürgenstocku zrušeno. Další vývoj proto zůstává nejistý.

Když to shrneme, nadále považuji vývoj situace za strategickou výhru Íránu, nikoliv USA. Spojené státy si podle tohoto pohledu značně poškodily pověst nejsilnější světové mocnosti a „světového četníka“.

Zdá se, že si s devadesátimilionovým Íránem ukously příliš velké sousto a narazily na limity své moci. Jedinou možností, jak by mohly situaci zásadně zvrátit, by byla drtivá porážka Íránu. Bez rozsáhlé pozemní operace je to však velmi obtížně představitelné a nikdo neví, zda by se taková operace nezměnila v dlouhou a vyčerpávající válku.

Otázkou zůstává budoucnost amerického vlivu v Perském zálivu. Udrží si jej Spojené státy, nebo sledujeme začátek jejich postupného ústupu z oblasti, která je pro americkou hegemonii klíčová?

Bez této oblasti by mohl být ohrožen i systém petrodolaru a s ním spojené postavení USA ve světě.

Možná jde pouze o políček, podobný těm, které v rané fázi svého vzestupu utrpěla Římská říše. Tehdy se říkalo, že Řím sice prohrává bitvy, ale vyhrává války. USA mohou po čase nabrat nový dech a Írán nakonec porazit.

Stejně tak ale může jít o začátek konce americké hegemonie. Pokud k tomu skutečně dojde, nepůjde o náhlý kolaps, nýbrž o dlouhodobý proces. Svět s jedinou dominantní mocností by pak mohl nahradit systém připomínající někdejší koncert velmocí, v němž si jednotlivé mocnosti budují vlastní sféry vlivu. K návratu k monopolaritě by se pak svět už zřejmě nevrátil.

Článek zakončím citátem, který Donald Trump sdílel v roce 2020 na síti X:

„Írán nikdy nevyhrál válku, ale nikdy neprohrál vyjednávání.“

Pro dnešní situaci může tento výrok působit až překvapivě prorocky.

Autorův názor na danou situaci.

Zdroje:

Wikipedie: Válka na Blízkém východě (2026) [online]. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Dostupné z: Wikipedie – Válka na Blízkém východě (2026). [cit. 19. 6. 2026]

ČTK. Prezidenti USA a Íránu elektronicky podepsali memorandum. Otevře se Hormuz. Seznam Zprávy [online]. 18. 6. 2026 [cit. 19. 6. 2026]. Dostupné z: Seznam Zprávy – Prezidenti USA a Íránu elektronicky podepsali memorandum. Otevře se Hormuz

ČEŠNER, Adam. Izrael rozzuřil USA. Mírová jednání s Íránem se kvůli němu na poslední chvíli zrušila. TN.cz [online]. 17. 6. 2026 [cit. 19. 6. 2026]. Dostupné z: TN.cz – Izrael rozzuřil USA. Mírová jednání s Íránem se kvůli němu na poslední chvíli zrušila

ČTK. Vance zatím do Švýcarska neodjede. Novinky.cz [online]. 19. 6. 2026 [cit. 19. 6. 2026]. Dostupné z: Novinky.cz – Vance zatím do Švýcarska neodjede

https://x.com/realDonaldTrump/status/1213078681750573056?lang=cs