Článek
Když se řekne Večerníček, mnoha z nás se vybaví dětství, pohoda a společné chvíle strávené před televizní obrazovkou. Letos tento ikonický pořad slaví neuvěřitelných 60 let od svého vzniku.
Pohádky na dobrou noc: Z rádia do televize
Ještě před televizní érou však Večerníček žil svým životem prostřednictvím rádia. Mladší generace možná neuvěří, ale každý večer se naše rodina scházela u radiopřijímače. Tatínek, hlava rodiny, zapnul rádio a z éteru se rozezněl fascinující hlas pana Vlastimila Brodského, uvádějícího pohádku na dobrou noc. Byly to chvíle, na které jsme se těšili. My děti se uvelebily na divanu, maminka s tátou u stolu a všichni jsme naslouchali. A pustili naši představivost na procházku.
Tyto chvíle pospolitosti a klidu po celodenních povinnostech – a že jich bylo (zahrada, zvířata, krmení, zalévání) – byly k nezaplacení. Kuchyň se naplnila líbeznými zvuky a úchvatnými hlasy herců, jako byl např. i pan Karel Höger. Jeho hlas miluji dodnes. Dnešní generace si to možná ani nedokáže přestavit, ale právě v těchto momentech se utvářela pohoda a vzájemné rodinné pouto.
A později přišel, resp. i přijel autem i na kole, usměvavý Večerníček
S nostalgií jsem se zaposlechla do stále krásné znělky Večerníčku. A počítala lístky, které šibalský Večerníček, jenž zvládá autíčko i jednokolku, odhazuje. Kolik jich asi ten kluk s hvězdičkami v očích rozhodí? Tipuji tak 22 kousků (v barevné verzi) nebo jste spočítali více? Večerníček se začal pravidelně vysílat v neděli 2. ledna 1965. Tehdy ještě bez znělky, ta přišla na řadu až v létě 1965. Kdo pamatuje začátky znělky, ví, že byla černobílá.
Barevná ji nahradila později, v roce 1973. A ještě k jedné změně došlo. S rozdělením Československa se změnilo i logo na papíře v ruce Večerníčku. Původní logo ČST nahradilo logo ČT. Symbolem ale zůstal ten krásný kreslený kluk s papírovou čepicí na hlavě. Hlas Večerníčkovi propůjčil tehdy šestiletý dětský herec Michal Citavý. Namluvil ho o letních prázdninách a dostal za to 75 korun, vzpomíná:
Se to natáčelo v divadle Gong. Ani se nerozsvítilo, seděli jsme tam někde na dvou sedadlech a pracovalo se jenom s přenosným magnetofonem a mikrofonem. Dostával jsem takový pokyny: Řekni to vesele, řekni to jako kamarádům – a tak dále… A nakonec, když už jsem ztratil naději, že to skončí, tak byl pan režisér spokojen.
A takhle to je celé. Znělka v pozdější úpravě a také původní z roku 1965. Jaká se vám líbí víc?
Ačkoliv jde o nejstarší televizní znělku v Česku, a dokonce jednu z nejstarších v Evropě, měl Večerníček i své kritiky. Některým divákům vadilo, že se nechová ekologicky, porušuje silniční zákon a navádí k hazardu se zdravím. Přijde vám to úsměvné? Jak na to diváci přišli? Prý rozhazuje papíry, jede na kole bez helmy a nemá řidičský průkaz. Nicméně veselý šibal kritiku ustál a jeho nadčasovost dokazuje, že jeho místo v našich srdcích je neochvějné.
Zahrajte si s námi
Ostatně stačí jen zhlédnout znělku a okamžitě se, ponořeni do vzpomínek, propadáme do dětství. Alespoň já to tak mám. Vy ne? Jako děti jsme byly obdařeny spoustou nádherných pohádek a večerníčků na dobrou noc. Je jich tolik a tolik krásných, nádherně namluvených. Božích hlasů skvělých umělců. A hlavně pohádky jsou milé, nenáročné, bez násilí, bojů, zbraní, blýskavých mečů, a přesto se mi v srdíčku blýská o 106. Dodnes si pamatuji jednu písničku. Uhodnete, ve kterém večerníčku zazněla? Napovím, že ji kouzelně nazpíval Josef Dvořák.
Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam, dávno už měl být. Nénéné nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím, promiňte, vážení, mám veliké zpoždění. Bez dechu, bez dechu, ženu si to po mechu. Pověřen úkoly, ženu si to po poli. Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být…
Anoo! Příběhy včelích medvídků a tady jsou v celé své kráse, v originále:
Tipněte si!
A když už jsme u těch hádanek. Tipnete si, který večerníčkový seriál má největší počet dílů? Opět malinko napovím:
Vstávat a cvičit! A proč? Protože je ráno! Jenže já mám ještě noc!
Uhodli jste? Určitě ano. Roztomilí Králíci z klobouku – Bob a Bobek. Autorem kreseb je Vladimír Jiránek, hlas namluvil Josef Dvořák. Hudba – Petr Skoumal. Oblíbení králíci sice ctí dobré vychování, ale mají i své záporné vlastnosti. A dělají občas neplechu, což se dětem líbí. Králíci se dočkali v prosinci 2024 i svého prvního celovečerního filmu Bob a Bobek ve filmu: Na stopě Mrkvojeda.
Klenoty z Večerníčkové pokladnice
Pokud zapátráme daleko v historii, nemůžeme opominout úchvatný Večerníček Broučci. Pod režisérskou taktovkou Libuše Koutné ho namluvila plejáda slavných herců: Drahomíra Fialková, František Filipovský, Libuše Havelková, Karel Hoger, Aťka Janoušková, Jiřina Bohdalová, Jaroslav Marvan, Karolina Slunéčková a Blanka Waleská. Premiéra se uskutečnila v roce 1967. Broučci vycházeli na gramofonových deskách načtené Karlem Högerem.
Mimochodem milí Broučci mají i svou naučnou stezku. Naučná stezka Jana Karafiáta spjatá s knihou Broučci byla zřízena roku 2002 a s délkou 14 km vede z Valašského Meziříčí k přehradě Bystřička.
Kdo by si nevzpomněl na Pohádky z mechu a kapradí – Křemílka a Vochomůrku?
Tak to byla jedna velká paseka a na ní stála pařezová chaloupka a v tý chaloupce byla světnička a v tý světničce bylo moc věcí a taky trochu nepořádku. V postýlce s jelenem spal mužíček a ten se jmenoval Křemílek. V té druhé s malovaným ptáčkem chrupal Vochomůrka…
Božským nezaměnitelným hlasem začíná vyprávět paní Jiřina Bohdalová. A hlas Křemílka a Vochomůrky v jejím podání je také nezapomenutelný. Vždycky jste věděli, který je Křemílek a který Vochomůrka? Mně se ti dva pořád pletli. Jeden vytáhlý čahoun, druhý kulaťoučký. Jejich příhody, doprovázené rytmickou hudbou, jsem milovala. Pojďme si připomenout krásnou hudbu, kterou složil hudební skladatel, klavírista a kapelník, Jaroslav Celba. Jeho jméno možná není známé, jako Zdeněk Smetana, který postavičky Křemílka a Vochomůrky nakreslil, ale Jaroslav Celba za sebou nechal nesmazatelnou stopu.
Ochranný svaz autorský ho vyhlásil nejúspěšnějším autorem v zahraničí. Je mimochodem autorem i titulní melodie, kterou nazpíval Karel Gott – Cestu znám jen já (autorem textu byl Ivo Fischer). Celba složil hudbu mimo jiné i k dalším večerníčkům, jako např. Příhody kluka z plakátu, Štaflík a Špagetka, O hajném Robátkovi nebo O makové panence.
A tady už slibovaný úvod pohádky Z mechu a kapradí
Unikátní výstava k 60. výročí Večerníčku
Česká televize ve spojení se Strahovským klášterem připravila jedinečnou výstavu právě k 60. výročí tohoto nejdéle vysílaného pořadu. Na své si přijdou nejen děti, ale ráda věřím, že i dospělí. Nechte se vtáhnout do světa pohádek a vraťte se do dob dětství, her a malin nezralých. Výstava se koná od 30. května do 30.září 2025 ve Strahovském klášteře. Brány se otevírají denně od 9 hodin a poslední vstup na výstavu je v 16.15hod. Kromě toho každou sobotu a neděli se představí oblíbené dílničky pro děti.
Rumcajs s Mankou v Jičíně 2024
Maminky, kočárky zanechte doma anebo u šatních skříněk. Na výstavě budou k dispozici původní kulisy z večerníčků, fotky, kresby i loutky. Děti milují interaktivní hry, takže si budou moci pohrát s Dášeňkou nebo nakouknout do života loupežníka Rumcajse. Anebo která holčička si nechá ujít taneček s vílou Amálkou?
Vzpomínky mě vtáhly do dětství
A připomněly mi, kolik kouzelných Večerníčků u nás vzniklo. Bylo těžké vybrat jen pár příkladů, když je jich tolik krásných a nezapomenutelných, navíc s hlasy skvělých umělců. Přicházejí mi na mysl další známé díly Večerníčků – O krtkovi, O makové panence, Krkonošské pohádky, Rákosníček, Večerníčky s Hurvínkem a mnohé další. Něžná nezapomenutelná krása Večerníčků spočívá v jednoduchosti a laskavosti.
Večerníček je víc, než jen pořad před spaním. Je to symbol dětství, laskavosti a společných rodinných chvil. Navíc i po šedesáti letech dovede vykouzlit úsměv nejen na tváři ale i v duši a vrátit nás do světa bezstarostného snění. Jeho jednoduchost a něha zůstávají nadčasové a v tom spočívá jeho neodolatelné kouzlo. Jaký Večerníček byl ten váš NEJ?
Zdroje:
Česká televize
https://www.strahovskyklaster.cz/zveme/vecernicek-slavi-60-let
https://decko.ceskatelevize.cz/video/i1119114
