Článek
U doutníků mi to připadá tak nějak jednoduché a přirozené, a to i přestože potkávám kuřáky, kteří při tom telefonují, řeší problémy, plánují budoucnost, obchodují… A pak nevědí, jak doutník chutnal, ani jestli byl dobrý.
Stojí za to prožít přítomný okamžik i s člověkem. Svými vnitřními smyslovými receptory vnímat, jaká vůně a energie z něho právě teď vychází, a o to víc u někoho, koho dobře znám.
Je mi dobře, s lidmi, kteří chutnají krásně i třeba neobvykle, může to být i ušlechtilá nahořklá chuť čokolády nebo kávy, jiní jsou lehce sladcí, zemití, voní cedrem nebo balsou, jiní vanilkou nebo ostružinou, a zase jiní jsou kořenění, peprní. Někdo pěkně hoří a jeho dým je hluboký a smetanový.
Jako třeba doutník Aging Room Quattro Nicaragua Espressivo. Žádný doutník mně dosud nešel tak dobře a stejnoměrně zapálit obyčejnou sirkou. Rovně pevně hořel až do konce, takový konzistentní pevný krásný „hranatý“ box pressed, příjemný ve rtech. Od začátku do konce krásná chuť dost hořkého kakaa. Postupně se objevovala a na síle přidávala jemná později lehce ostrá paprička. Žádný ohňostroj, žádné překvapivé změny chuti. Odpočinkový relaxační doutník, pro mě malinko silnější, pro někoho snad až malinko nudný. Pro určité rozjímavé rozložení naprosto ideální, 55 minut míru a klidu. Kdyby to byl člověk, byl by to přítel, v jehož přítomnosti se cítím bezpečně, víc by naslouchal a méně mluvil. Když už by něco řekl, bylo by to k věci, laskavě, ale bez servítků.
Aging Room Quattro Nicaragua Espressivo
Není mi dobře s lidmi, kteří pořád chcípají a nebo hoří nerovnoměrně. Není mi dobře s lidmi, kteří jsou falešní a vydávají se za luxusní kubánský doutník, ale jsou to jen umně smotané kukuřičné listy s prstýnkem Cohiba ve značkové krabičce koupené na Aukru.
S někým strávím hodinku a to třeba i beze slov a odcházím odpočatý, uklidněný, inspirovaný a posílený. K takovému člověku se rád vrátím. Ale setkal jsem se s lidmi, kteří byli jako přeschlý laciný doutník z trafiky v supermarketu, plný prachu – potom jsem ještě dny cítil tu pachuť, jako bych vylízal popelnici zevnitř.
Tak jako jsem vědomě se vzácným doutníkem, potřebuji víc prožívat přítomné okamžiky i se vzácnými lidmi, kteří jsou mi blízcí a bližní. Chci posilovat požitek ze společných chvil se starými přáteli a nebát se pokoušet o společné chvíle s novými lidmi, kteří by se přáteli mohli stát, ať už s doutníkem, nebo bez něho.
