Jmenuju se Honza a je mi přes padesát. Kouřit cigarety jsem přestal ve dvaceti. Před dvěma lety mě dobrý kamarád z jižních Čech pozval spolu s několika svými přáteli na malou oslavu svých padesátin. Otevřel nějakou moc vzácnou whisky a k ní každému nabídl doutník. Ač nekuřák jsem si ho zapálil a poprvé zažil již zmíněné uklidnění a zpomalení průběhu času. O měsíc později jsem se o tom zmínil na návštěvě u švagra, který doutníky kouří pravidelně. Hned mi jeden nabídl. Pak následovalo několik dalších. Byl jsem poučen, že doutník se netípá a nesklepává se z něj popel. Taky jsem záhy zjistil, že z doutníku za pár korun z trafiky je jen omezený zážitek a čeká mě po něm druhý den s pocitem v ústech, jako bych před tím vylízal popelnici zevnitř. Ale slušný doutník už někde od stovky výš může přinést něco příjemného...