Článek
Když se s tím jemně otočí, odlomí se ocásek i s „čepičkou“ a už není potřeba použít zařezávač nebo nůž. Vyzkoušel jsem si to u doutníku Don Kiki Black Label Toro. Poprvé se prý prasečí ocásek objevil v roce 1960 u neprodejného doutníku Cohiba Lanceros, který se vyráběl výhradně pro osobní potřebu Fidela Castra.
Don Kiki po odlomení ocásku s čepičkou
Tentokrát jsme kouřili ve třech. Přijel za námi na víkend syn, který pracuje v Londýně jako barista, a rozhodl se, že se k mému „blbnutí“ s doutníky přidá. Seděli jsme v sobotu v mlze u táty na dvorku na lavičce vedle sebe. Děd, syn a vnuk. Bylo asi 8 stupňů, tak se to docela dalo. A koňak nás taky lehce zahříval.
Společné spočinutí, splynutí, promíchání kouřů tří generací, a taky myšlenek a zkušeností. Hledám správné slovo, jak vyjádřit tu pohodu dlouhého vzácného okamžiku a nenacházím…
Don Kiki byl můj třetí „čokoládový“ doutník za sebou. Tedy s čokoládovou příchutí a vůní a je pro mě zajímavé ty tři porovnat:
První byl výborný Vallejuelo Robusto, u něho se chuť konzistentně propracovávala od takové lepší nutelly až po báječnou belgickou nugátovou pralinku, aby se v poslední chvíli objevila prodejcem slibovaná ostružina. Byl celý sladký na chuť i dotek rtů, jen vůně mi připadala jako snad balsové dřevo.
U táty v dílně - kuřárně.
Druhý, Villa Zamorano Reserva Robusto, neurazil, ale přeci jen ve srovnání s Vallejuelo Robusto, který měl podobné tóny chuti a aroma, to byla proti pralince spíš „oříšková čokoláda z Lidlu“. Na mě až moc sladký.
Ale dnešní Don Kiki – ač ve stejné cenové hladině jako oba předchozí, měl navíc nejen prasečí ocásek, ale pro mě bonus ve formě výtečné chuti i krásné tmavé barvy. Zase začal jako čokoládový, ale nebyl sladký, což mně vyhovuje. Hořká, ušlechtile čokoládová chuť s dojmem vůně tvrdého exotického dřeva (snad palisandr?) na konci vytvořila dojem švédských slaných lékořicových pastilek Läkerol. Pro mě super. Škoda, že už ho nenacházím v ČR nikde v nabídce.
A abych řekl pravdu, v poslední třetině se mi zdálo, že Don Kiki přestává z nevelkého otvoru po ocásku s čepičkou dobře táhnout, tak jsem si ho přeci jen zaštípávačem pro lepší požitek trochu zvětšil. Prý není žádný prohřešek pigtail prostě ignorovat a normálně ho odštípnout hned na začátku jako u ostatních doutníků.
Tak, synu, hodně štěstí v Anglii, a třeba i s dobrým doutníkem z některého z tamějších slavných obchodů.
