Článek
Hned mě zajímalo, proč je to „schizo“? Dohledal jsem, že za vznik tohoto názvu je ve společnosti Asylum zodpovědný pan Christian Eiroa. Vysvětluje ho tím, že doutník „trpí poruchou osobnosti a ačkoli je to short-filler, myslí si o sobě, že je long-filler.“ (Tedy pro začátečníky, jako jsem já: Long-filler má vnitřní stavbu tvořenou dlouhými listy, při hoření se zahřívá celý a vyniká lepšími vlastnostmi hoření, a obvykle nese označení „premium“. Kdežto short-filler má vnitřní vrstvu ze speciálně sekaného tabáku spíše nižší kvality.)
Potřeboval jsem zazimovat chatičku na svém malinkatém vinohradu mezi Kroměříží a Kyjovem. Tak jsem tu ze včerejška na dnešek přespal v naprostém tichu rušeném jen praskáním dřeva v krbových kamnech. Ráno jsem nanosil dešťovou vodu dovnitř do bečky na zalévání záchodu a zbytek vypustil. Pak vyřídil několik pracovních telefonátů, on-line firemní poradu a před polednem přišla řada na doutníček.
Musím odpoledne domů autem, proto jsem se k doutníku rozhodl pro neobvyklý nealko nápoj. Asi jsem divnej, nalil jsem si do skleničky deci 33% smetany.
Dal jsem si křesílko do závětří na malou terasu zafoukanou listím s krásným výhledem na jih, odštípnul špičku a doutník zapálil. Hned v prvním okamžiku mě překvapil dým zářivě modrý jako oči Terence Hilla. Chuť byla ze začátku hůř definovatelná, snad trochu nádech višní nebo mixu ovoce, pak se objevilo aroma kůže. Četl jsem to v popisku a teď vím, co je tím myšleno – je příjemné, takové těžší, hustší. Snažil jsem se sledovat vývoj této chuti, mám rád kožené tašky, pouzdra na nože, opasky… Že vznikne příjemná chuť, která to připomíná, jsem si moc nedokázal představit. Chuť se různě „vlnila“, občas se blížila dobře usmaženému řízku z bedly, ano taková houbová. Divného nápadu se smetanou nelituji, chuť doutníku zjemňovala, ohlazovala a zároveň vyzvedávala jemnější podchutě až snad k chuti dotyku kůže ženy, ale tudy pokračovat nebudu.
Schizofrenie doutníku se u toho mého projevila snad jen takovým rozverným trochu rychlejším hořením, popel byl členitější, jakoby v něm byly více znatelné všechny vrstvy. Hodinka klidu a poslední centimetry odkládám k uhasnutí do popelníku. Ještě chvilku se rozhlížím po krajině a světle šedé hradbě mraků, kterou vítr posunuje přes Chřiby k východu.
Ke schizu se možná někdy vrátím, neobvyklé chutě si budu chtít za čas zopakovat, i když úplná láska na první pohled nevznikla.
