Nejlepší zahraniční desky roku 2023

Po nedávno vydaném článku, který shrnoval letošní tuzemskou hudební tvorbu je tady jeho zahraniční dvojče. A jestli bylo těžké vybrat desítku domácích desek, které stojí za zmínku a nejvíc rezonovaly v mých uších, u zahraničních je to ještě o dest komplikovanější.

Ale pojďme na to, tady je letošní zahraniční desítka a kdo by si chtěl připomenout tu loňskou, tak ji najde tady pod tím odkazem.

vyšlo 7. 7. 2023 u Partisan Records

Skoro se zdálo, že po předchozím angažovaném albu The Hope Six Demolition Project došla PJ Harvey inspirace, protože se přehrabovala ve svých starých deskách, vydávala jejich demo verze a uvažovala o ukončení pěvecké kariéry. Ale už na začátku minulého roku o začala mluvit o nové desce a ta nakonec předčila všechna očekávání, i když sama zpěvačka v rozhovorech uváděla, že práce na albu I Inside The Old Year Dying byla velmi dlouhá a náročná. Jde o vlastně koncepční album, na kterém sledujeme dívku Iru-Abel v trochu mystickém prostředí, které je trochu snové, trochu tajemné, ale o to krásnější a přitažlivější. A kdo navštívil oba pražské koncerty, kde PJ celou desku zahrála, měl jasno v tom, co je letošním albem roku.

vyšlo 19. 5. 2023 u Atlantic Records

Na každém festivalu si objevím vždy aspoň jednoho zajímavého a do té doby pro mne neznámého interpreta. Na letošním Metronomu to byla kapela Sir Chloe. Charismatičtí muzikanti s nepřehlédnutelnou zpěvačkou Danou Foote. Ta je i hlavním motorem kapely. První písničky si začala psát sama, dokonce se staly součástí její diplomové práce. Následně vznikli Sir Chloe. Je to indie rocková kapela z amerického Vermontu a letos debutovali albem I Am The Dog, jedenáctkou chytlavých písní, které dokážou zaujmout na první poslech, ale nejsou tupě jednoduché, lze se k nim vracet a nacházet si v nich pořád nové rozměry. A teda, naživo je v kapele o dost víc energie a syrovosti než z alba, ale i tak je to krásná deska.

vyšlo 1. 12. 2023 u Real World

Po více než jednadvaceti letech vydal Peter Gabriel desku svých nových písní a je to nádhera, i když cesta k albu byla trnitá. Na desce se prý pracovalo skoro 30 let. Ale letos v lednu začal vždy s úplňkem vydávat jednotlivé singly a pak, když byl měsíc v novu vyšel alternativní mix. A i deska samotná vyšla vlastně ve třech různých mixech (Bright-Side, Dark-Side a pak ještě In-Side), což na jednu stranu umožňuje stálé hledání a porovnání a objevování nového, na druhou stranu pak člověk úplně neví, kterou verzi si koupit na vinylu, zvlášť když třeba některé písně preferujete z Bright a jiné z Dark-Mixu. Ale to už jsou vlastně jen drobné kudrlinky a nadstavby a příjemné „komplikace“. Jakékoliv podoba této desky je každopádně nádherná a fantastická.

vyšlo 22. 9. 2023 u Mute

Mick Harvey neúnavně vydává jednu desku za druhou a ať už se pouští do coverů Serge Gainsbourga nebo do filmové muziky, je radost to sledovat a poslouchat. Letos se spojil s mexickou umělkyní Amandou Acevedo a nahráli čtrnáct duetů, většinou coverů tu známých umělců (Leonard Cohen), tu od jmen, která člověk slyší poprvé v životě (Smokey Mims), jsou tu i písně původně španělské přeložené do angličtiny a jsou tu také dvě autorské skladby. Harvey ale těm leckdy různorodým písním vetkne svou nezaměnitelnou náladu, v níž se už roky potkává melancholie s šansonem a caveovskou temnotou a udělá desku celistvou a vyváženou. Teď navíc ve spojení s hlasem Amandy, který se k němu moc hodí.

vyšlo 26. 5. 2023 u Island Records

The Girl Is Crying In Her Latte je už pětadvacátá řadovka americké kapely Sparks, tedy uměleckého rock-popového dua, jímž jsou bratři Ron a Russell Maelovi. Desky Sparks jsou vždy originální a dalo by se říct jedinečné a stejně je tomu u aktuální nahrávky. Je to opět koláž a směska všech možných stylů a vlivů, ale nejde o zlomyslné experimenty. Kapele se povedlo nahrát písničky chytlavé s obrovským hitovým potenciálem. Z desky je cítit velká radost z tvorby a hraní vůbec a samozřejmě hravost jako taková. Kdo nevěří, pusťte si minimalistické video k titulní písni s tančící Cate Blanchett. V tom je totiž všechno, co dělá Sparks tím, čím jsou.

vyšlo 23. 6. 2023 u Young God Records

Šestnácté album experimentálních alternativců Swans je jedno z jejich klidnějších. A i když má deska velmi rozsáhlou stopáž - ta deska trvá přes dvě hodiny, je s přehledem uposlouchatelná. Jedenáct písní, z nichž ta nejrozsáhlejší je přes 43 minut dlouhá nikam nespěchá a na Swans vlastně poklidně zpracovává témata, které se Michaelu Girovi honila hlavou v době kovidového lockdownu. The Beggar je díky tomu velmi intimní a osobní deska, Gira si tu řeší řadu existenciálních otázek, které hypnoticky deklamuje ven. A čím dál víc se přibližuje Nicku Caveovi, stejně jako on je tu jakoby šamanem nebo kazatelem.

vyšlo 17. 3. 2023 u Krokrant Musik

Lipské indie-folkové duo a manželský pár Florian Sievers a Glaudia Göhler tvoří kapelu, která si říká Talking To Turtles. And What's On Your Mind je jejich čtvrté řadové album a jeho síla je v jemné melancholii, absolutní čistotě a v obrovské lehkosti a laskavém uvolnění. Hodně mi tím připomínají kapelu Florist. Vlastně tu náladu a styl kapely dokonale vystihuje obrázek, který je na coveru desky. A i když jsem Talking To Turtles až doteď neznal, objevil jsem je vlastně náhodou, jejich muzika mi zpříjemnila a vyjasnila nejeden zádumčivý večer letošního roku.

vyšlo 2. 6. 2023 u Domino Records

Protomartyr je detroitská post-punková kapela a Formal Growth In The Desert je jejich šestá studiovka. Mám rád, jak dokážou rozvíjet beznadějnou melancholii a rozbíjet ji agresivními noisovými výhřezy. Trochu to připomíná nahrávky The Bad Seeds z 80. let minulého století nebo kapelu Crime And The City Solution (ti mimochodem letos vydali taky skvělou desku The Killer), zejména v úvodní skladbě Make Way. Joe Casey přináší do zpěvu kus temnoty a kus zloby a rozčílení a dohromady to výborně funguje. Vedle toho se jim také daří posunout se i až k punkové jednoduchosti.

vyšlo 14. 7. 2023

Palehond je americká kapela kolem písničkářky El Kempner. Deska Eye On The Bat byla opět inspirována obdobím pandémie a navazuje na ní, tak jako řada dalších nahrávek. Vznikly silné a chytlavé rock-popové písně. Ty charakterizuje plný hlas zpěvačky, zapamatovatelné slogany i nepřeslechnutelná kytara, jednuduchá basová linka a zpěvné refrény. Celá deska je hodně živá a energická a moc příjemná na poslech.

vyšlo 9. 6. 2023 u Fat Possum Records

Písničkář Trevor Powers, který si říká Youth Lagoon vydal letos čtvrtou řadovku Heaven Is A Junkyard. Křehkou, jemnou a zasněnou desku. A je to jedna veliká krása. Čistota, křehkost, něco lehce nadpozemského a vesmírného. Powers kromě zpěvu hraje na klávesy a syntezátor, proto jsou na jejich většinou zvonivém zvuku písně postavené, ale nechybí i další nástroje rozvíjející tu pohádkovou atmosféru (akstická kytara, smyčce a další). Celé album je hodně imaginativní, milé, umí pohladit.

Vybrat deset desek byl téměř nadlidský úkol a tak je potřeba zmínit, že krásná alba vydali taky John Cale, Greg Mendez, Nick Cave, Crime And The City Solution, ANOHNI, Gorillaz, Bar Italia, Califone, Sqürl, Water From Your Eyes, Bill Orcut, Mudhoney, Thomas Bangalter, Horse Jumper Of Love, Feeble Little Horse, hackedepicciotto, Gina Birch nebo Rolling Stones. A tak jsem tady připravil ještě dlouhý, přiznávám, dvouhodinový playlist, v nichž jsou mé nejoblíbenější desky roku 2023 zastoupené každá jednou písní. A teda - musím říct, že se ta kompilace fakt povedla a vřele ji doporučuju. Je radost ji poslouchat.