Článek
Zatímco Jiří Suchý se jako klaun odhodlal k tomu, že si ve dvou knihách povídal s Bohem, Burian na to jde pozvolněji. Jako celoživotní ateista, což při mnoha příležitostech vždy zdůrazňoval, v knize „Nadarmo“ rozmlouvá s františkánem Richardem Rohrem. A je to, stejně jako v Suchého případě, velmi podobná disciplína v hledání otázek namísto rozdávání odpovědí.
Pro Buriana to začalo docela nenápadně. Tak jako obvykle začal číst jednu z knih, „Pád Vzhůru“ od amerického františkánského duchovního Richarda Rohra. Jak sám píše, ta mu možná tak trochu změnila život. Jan Burian si proto obstaral i jeho další knihy a celý rok je četl, dělal si výpisky, přemýšlel a vedl s Rohrem intimní rozhovory. Výpisky z knih doplňoval osobními poznámkami a najednou z toho byla kniha Burianova.
Rohr, jako by Burianův ateismus docela změnil. Ve svých řádcích Buriana oslovuje a nahlodává, pozvolna pootevírá různé doposud skryté dveře. Brzy tu dochází ke zjištění, že jedním z důvodů vzájemného nedorozumění věřících i nevěřících může být názvosloví. Když se tedy přenesete nad to označení Bůh, najednou je snazší si vzájemně rozumět i akceptovat vzájemné teze. „Když já slovo Bůh přeložím do svého jazyka jako nevysvětlitelnou dobrotu, je mi srozumitelnější, jakkoli stále nevysvětlitelné.“ píše Burian, čímž reaguje na Rohrovo: „Někteří tento fenomén nazývají Bohem, ale to slovo není nutné, a ve skutečnosti někdy brání samotné zkušenosti, protože příliš mnoho lidí nazývalo Bohem něco jiného než milost.“
A Burian, kromě svých poznámek a vlastních postřehů doplňuje text i hezkými příběhy či situacemi, v nichž se na modelových situacích pokouší popsat, co si myslel, že svými slovy myslel Rohr.
Burianovy promluvy s Rohrem rozdělené do krátkých kapitol jsou o tragickém životním pocitu, utrpení, nebi, peklu, o tajemství a zákazu vyslovení Božího jména, o antikristovi, o Františkovi z Assisi a dalších tématech. Burian dochází k závěru, že sám bude zřejmě tím, koho nazývá nekomunikativním věřícím. Popisuje to slovy:
Občas se mi zdá, že signály z druhé strany přicházejí, a zabývám se jimi. Nechci je opominout. Kdybych je opravdu rozpoznal, přineslo by mi to velkou radost a snad i osvobození. A také se mi zdá, že by asi byla menší chyba pustit se za nimi, i kdyby se člověk mýlil a byly to jen chiméry, než kdyby si jich díky své skepsi nebo lenosti nepovšiml a nevyslyšel je. Tím, že je neodmítám opravdu nemohu nic ztratit.
Kniha „Nadarmo“ Burianových „rozhovorů“ s Richardem Rohrem je opatřena Burianovými fotografiemi, které téma doplňují, často ho z těch posvátných výšin hezky připoutávají na zem. Zároveň je její druhá polovina doplněná jeho písňovými texty s datací od roku 1980 až do roku 2023, které se k tématům, o nichž se v knize píše, přibližují. A pokud si je přečtete nebo poslechnete, zjistíte, že vlastně Burian celých těch pětačtyřicet let za františkánem Rohrem směřoval. Ta linka je tam zřetelná.
Když jsem byl v neděli 30. března na křtu knihy v zaplněné Malostranské besedě, Burian všechny ty písně odehrál a nadšeně o Rohrovi i jeho postřezích hovořil. Bylo vidět, jak moc jej to téma zasáhlo. Ještě jedna možnost bude již tuto středu, 9. dubna v pražském klubu Kaštan ve 20:00. Doporučuju zajít, minimálně slyšet všechny ty písně souborně nazvané jako „Blues pro věřitele aneb popis jednoho zápasu“ stojí za to.
A když jsem pak hned v pondělí knihu přečetl, stejně mi to nadalo a objednal si i „Pád vzhůru“ od Richarda Rohra. Jsem zvědav, zda na mne zapůsobí stejně silně, jako na Jana Buriana.
Knihu „Nadarmo“ od Jana Buriana vydal veřejně prospěšný spolek Anaon v roce 2025 v nákladu 400 kusů.
