Článek
Peníze měli, stejně zemřeli
Začal bych tím nejdůležitějším, co v životě máme - zdraví. Pakliže jste z jakéhokoli důvodu ležák, který je sotva schopen hýbat očima, asi vám ty miliardy na bankovním kontě k ničemu nebudou. Možná si budete moci dovolit lepší pečovatelku nebo dokonce ústav.
Nemohu se ale zbavit pocitu, že v takovém případě jen prodlužujete vlastní agónii, případně to dělá vaše rodina, která se o vás buď nechce a nebo nemůže starat. Peníze v tomto případě mají zajistit, abyste nepřekáželi doma a byli na obtíž jen těm lidem, kteří za to dostanou zaplaceno.
Pak bychom se mohli zaměřit třeba na slavné osobnosti, které rozhodně žádným nedostatkem netrpěly. Například Steve Jobs, Patrick Swayze, Karel Gott, Tim Bergling (spíše známý pod jménem Avicii) nebo Chester Bennington.
Tim a Chester zemřeli vlastní rukou. Co je k tomu vedlo? Vždyť finančních prostředků měli více než dost, tak proč si nezaplatili psychickou pohodu, aby se vyhnuli takovému konci?
Naproti tomu Steve Jobs, Patrick Swayze i Karel Gott zemřeli na rakovinu. Pokud někdo tvrdí, že si za peníze můžeme koupit i zdraví, tak jistě dokáže vysvětlit, kde se v těchto případech stala chyba.
Ano, peníze kazí charakter. Většinou
Milionáři a miliardáři o penězích nemluví, to je pravda. Proč by měli někomu dávat na odiv své jmění? Ve svém okolí mám milionářů hned několik a víte co? Pouze dva by byli ochotni komukoliv pomoci a nechtít za to nic navíc.
Ti ostatní jsou schopni pro peníze prodat vlastní rodiče, pokud by z toho byl řádný výnos. Svoje si odžili, nic nedokázali, tak ať táhnou. Co je komu do toho, že? V tom se perfektně shodnou. Navíc platí přímá úměra - čím více mám, tím více chci. Nepřipomíná vám to jakýsi znak hamižnosti? Pokud vím, tak když někoho označím za hamižného, rozhodně mu nemíním lichotit.
Ti lidé zapomněli, že od někoho dostávali péči, někdo se staral o jejich vzdělání a vstával k nim, když jim bylo nejhůř. Všechny jsem je znal od školky. Vyrůstali v úplných rodinách, nechybělo jim vůbec nic.
Scházeli jsme se pravidelně po celá léta. Nebyli arogantní, sobečtí, prudcí a neomalení. Stačilo ale přičichnout k penězům a jejich pozitivní stránky začaly zvolna blednout, až nakonec skoro vymizely. Jsem přesvědčen, že každý z nás by ve svém okolí našel někoho podobného. Poté bychom mohli diskutovat o tom, jak moc se měnil charakter dotyčného člověka s rostoucími příjmy.
Že to není pravda?
Proč jsem ze začátku zmiňoval, že znám jen dva milionáře, kteří by pomohli komukoliv a nechtěli za to nic navíc? Protože oni ctí skutečné hodnoty a všechno, co mají, vybudovali od nuly. Bez pomoci.
Nezapomněli, odkud pochází. Mají v živé paměti, že bez rodičů by dneska nebyli nikým. Že to byli oni, kdo je naučil slušnosti, pokoře a poctivosti.
Moc dobře vědí, že peníze mohou kompletně a kdykoliv ztratit svou hodnotu. Když k tomu dojde, co jim zůstane? Zdraví, rodina a skuteční přátelé. Můžete si to koupit? Myslím, že ne.
Zcela přesně to řekl Frank Coletti v původní verzi počítačové hry Mafia 1: „Ale možná jenom zblbneš a až ti dojdou prachy, zmizí všichni tvoji kamarádi i hezký ženský.“
S tímto výrokem zkrátka nejde nesouhlasit, protože je 100% pravdivý. Mně sice nedošly, ale když jsem se začal „stavět na zadní“ a nadále odmítal sponzorovat večírky a platit útraty, stalo se přesně to, co řekl Frank.
Vyzkoušel jsem si, že pravá láska, věrnost a skutečné přátelství se za peníze koupit nedají. Přestože jsem si v mládí myslel, že je tomu naopak.
Co říci na závěr?
Jestliže někdo staví hmotné statky na první místo ve svém životě, je to jeho věc. Nechápu ale, proč má potřebu ostatním naplno sdělovat své pohrdání hodnotami, které jsou pro jiné lidi důležitější než peníze.
Působí to na mě tak, že se za každou cenu snaží najít jakési spojence, kteří sdílí jeho názor a budou s ním ve všem souhlasit. Aby mohl dokázat, že má pravdu. Jistě je najde, tomu věřte.
Když zastává podobné postoje a staví se do role spasitele, pak zcela určitě aktivně vyhledává a podporuje chudé lidi tak, aby už nemuseli třít bídu s nouzí. Například pravidelně a zcela nezištně zasílá nemalé obnosy peněz potřebným.
Silně o tom pochybuji. Třeba nemám pravdu. Možná, že kdybych před časem na kamarádově pohřbu vypsal pořádný šek, mohl by dneska být tady. Nebo jsem mohl tento šek předat pozůstalým a říci jim, ať přestanou s podružným truchlením a jedou třeba do Disneylandu.
Jaký názor na to máte vy?
