Článek
Ilja Muromec byl legendárním hrdinou… Jemu podobný chlapácký geroj přitáhl o pár století později do Třeště, stal se také hrdinou a legendou. I jeho jméno znělo podobně. Emil Muroň! Vynořil se v neděli 6. května 1945 odpoledne z lesa u jezdovické silnice ještě s několika kamarády, byl zastaven hlídkou a musel zvednout ruce. To jej spravedlivě rozhořčilo, a tak hned ten vysoký, štíhlý chlapík ostravským přízvukem zaprotestoval.
„Co to má znamenat? Jsme partyzáni ze severní Moravy a jdeme vám na pomoc!“
Ukázal legitimaci na jméno Emil Muroň a kus papíru s potvrzením, že sloužil u partyzánské jednotky. Hlídka však byla neoblomná, zabavila všem pistole a skupinku odvedla do Třeště pod namířenými puškami. Neznámých se ujal revoluční výbor a započal výslech. Ano, papíry mají v pořádku, partyzánská potvrzení také a podle toho, co sami vyprávějí, se musí jednat o statečné chlapíky! A umí i trochu rusky…
„Říkejte mi partyzán Emil,“ žádá velitel skupinky a přítomní nejsou proti. Sami nikdy nebojovali a teď mají před sebou skutečného hrdinu! A je vidět, že situaci rozumí. Němci prý to mají spočítané, konec je otázkou několika hodin, maximálně dní. To bude panečku posila do boje! Podobně jako ten francouzský partyzán s českými rodiči Kasík. Toho tu také nikdo neznal a jak se dovedl bít! Tak se nechal unést bojem, že nyní leží v počátecké nemocnici s těžkým zraněním. Takové lidi potřebujeme!
Revoluční národní výbor rozhoduje vrátit ostravským partyzánům zbraně, propustit je a využít jejich schopností v revoluci! Emil nachází četné posluchače, jeho hrdinské činy jsou obdivovány, dnes bychom řekli, že se stal hvězdou. SuperStar!
Hrad Roštejn, v okolních lesích přečkali krizi vůdci revoluce.
Stává se členem velení a hned další ráno, 7. května 1945, prchá s ostatními šéfy povstání do lesů. Tam bude nejlepší přečkat německý útok na Třešť! Na rozdíl od jiných však ani tady nezahálí, je přece partyzán! A tak nechá v dědince Růžená vybubnovat mobilizaci. Devátého května odpoledne se vrací do města, kde zatím položilo životy 58 mužů, jako hrdina na koni v čele ostatních. V modré bundě a s trikolórou na rukávě. V slavnostní uniformě, kterou nechal dopravit na Roštejn učitel Němec. Ten teď jede za Emilem dokonce na kole! Elita se sjíždí na všem možném… A Emil se stává faktickým pánem Třeště. Vítá se s důstojníky Rudé armády a z otevřeného okna hovoří k shromážděným občanům! A umí mluvit, to ano…
Po válce bylo třeba zúčtovat s provinilci! V malém pískovišti u silnice na Čenkov, dnes tudy vede ulice Josefa Hory, si musí několik Němců vykopat hroby a pak se před ně postavit. Jde o vojáky chycené v okolních lesích. Proti nim se řadí muži s puškami. Je mezi nimi i hoch, jehož bratr zahynul v dubnu v bunkru v lese Sovovka. Na poslední chvíli k němu přistupuje otec, bere mu zbraň a povídá: „Je psáno, nezabiješ! A bratrovi tím život nevrátíš!“
Syn se jen nerad podvoluje. Otec vodil celá léta poutní procesí jako předzpěvák, vždy prosil za lásku a milosrdenství. Dnes musel bojovat s pokušením o odvetě a spravedlnosti na zemi, ale boj vyhrál. V pískovišti připravovaný soud se mu nezdá vhodný.
Jinak to však viděl ošlehaný partyzán Emil Muroň! Krev za krev, myslí si. Měli se přece vzdát! Místo toho se nechali chytit se zbraní v ruce. A tak je čeká spravedlivý rozsudek! Jaképak jiné soudy by chtěli? A že už je po válce? Kdo se tím má zdržovat! K čertu s nějakým milosrdenstvím!
Zazní salva, muži popadají do jam a Emil je vlastnoručně dostřeluje z pistole. Kdo z přihlížejících chce, může si také střelit. Fertig!
Mrtvé zahrabávají do pískoviště a ještě je přitom tlučou klacky. Hroby zahazuje především bývalý vládní komisař Alois Elster. Chová se srdnatě a staví se do jedné řady s popravovanými. Popravčí komando jej však vynechává. Zanedlouho bude souzen a oběšen. Šichta skončila. Za pár týdnů budou těla v noci tajně exhumována a pochována do společného hrobu v Jihlavě.
Spokojení diváci se rozcházejí. Zákony války už jsou takové! Popravení spoluobčané byli zčásti pomstěni. Byli opravdu pomstěni? Spravedlivě? Nebylo jen spácháno další bezpráví? Už je přece dávno po válce…
„To bylo v pořádku, byla přece válka,“ řeknou za 54 let cynicky členové Českého svazu bojovníků za svobodu. Jakýkoliv nešvar omluví slovy, že byla přece válka…
V tomhle případě už dávno nebyla. A v mnoha jiných také ne! Jim to nevadí…
Ani hrdinnému partyzánovi nic takového nevadí… Jenže Emilova minulost nebyla zrovna nejskvostnější. Dobře věděl, proč zavčas zmizel z Ostravska! Od října 1944 byl sice skutečně u partyzánů, dokonce u Murzina v brigádě Jana Žižky. Ale 10. ledna byl zraněn a zajat. Gestapo mu nabídlo slušnou nabídku! Zachová si život, pokud se s nimi pustí do boje proti partyzánům. Emil nezaváhal. Nastoupil u komanda ve Starých Hamrech, zrovna tam, kde má sochu Maryčka Magdonova. Do 3. května poctivě a statečně zrazoval partyzány. Toho dne byl převezen až do Jihlavy. A za další tři dny se objevil v Třešti jako zachránce revoluce…
Emil Muroň při návratu do osvobozeného města.
Hned po válce po něm zahájili na severní Moravě pátrání. Zpočátku bylo marné, ale přece jen nakonec zadrželi u rodičů Emilův dopis. V půli května si totiž napsal o papíry. Pochopili, že ho najdou na Jihlavsku.
Dne 28. května 1945 přijeli pracovníci Bezpečnosti z Ostravy do Třeště. Muroň (narozen 8. 3. 1922) se s nimi minul jen těsně, odjel zrovna na bryčce do Jihlavy za zábavou. Nebyl však problém ho tam najít a zatknout. Jako konfident gestapa se podílel na smrti a uvěznění většího množství lidí! Až 18. dubna 1947 byl postaven před soud, kde proti němu vypovídali příslušníci 60 postižených rodin. Po vynesení rozsudku byl téhož dne na nádvoří věznice v Novém Jičíně popraven.
I takhle někdy končí bohatýrská legenda…
Použitá literatura:
Bukvaj, F.: Třešť 1349 – 2001. Třešť 2001.
Cílek, R.: Třešť včera dnes zítra. Třešť 1980.
Jurman, H.: Stíny v nás. Zubří země, Štěpánov 2006.
Mottl, J.: Kronika květnových dnů. Brno 1965.
Vybíhal, J.: Třešť 1945. Nová tiskárna Pelhřimov, 2010.
Foto: Hynek Jurman a In: Jiří Vybíhal: Třešť 1945. Reprofoto Muzejní spolek v Třešti.
Hrad Roštejn
