Smírčí kameny nedají spát zlodějům. Trest přijde!

V lesích, na polích, u cest, někdy i v obcích naleznete zvláštní kameny, které připomínají nějakou smutnou událost, většinou smrt člověka. Říká se jim smírčí kameny a k některým z nich se skutečně vztahovaly smírčí smlouvy. Ty nahradily krevní mstu a zajišťovaly narovnání mezi rodinami obětí a vrahem. Mnohé kříže a kameny byly samozřejmě postaveny i z jiných důvodů. Buď jde o kamenný kříž, nebo o desku, na níž je zobrazený kříž, často krátký text, letopočet či militantní symbol. V literárním významu používám pojem „smírčí kámen“ u všech zajímavých artefaktů. Budeme-li puntičkáři, mělo by se tak říkat jen těm, ke kterým se zachovala smírčí smlouva. Což je naprosté minimum…

O smírčích kamenech vyšla v poslední době řada knih. Opakovaně, vlastně už pětkrát, i moje kniha příběhů o kamenech z Vysočiny. Dnes se chci zmínit pouze o těch výtvorech, které lidé ukradli. Kradené kameny totiž nikomu nakonec štěstí nepřinášejí…

Pro důkaz se můžete vypravit třeba až k hrobu legendárního Horymírova Šemíka v Neumětelích, kam jsem také dojel na kole. Je označen kamenem s nápisem a cedulkou. V době napoleonských válek si brousili ruští vojáci zuby na poklad pod kamenem, ale místní lidé jim jej nedovolili odvalit. Nakonec si přece jen odvezl kámen domů jeden sedlák, ale hned té noci u něj vypukl požár. Raději jej proto vrátil! Protože se o Šemíkovu kameni vyprávělo, že má příznivý vliv na plodnost, vydal se k němu za úplňku jiný sedlák a třikrát přes kámen převedl kobylu. Ta mu pak porodila mimořádně bujné a divoké hříbě. Když jednou hrabali seno, přeskočilo hříbě dokonce plně naloženou fůru. Sedlák pochopil, že se do zvířete převtělil ďábel a hned je probodl vidlemi.

Že s podobnými kameny nejsou žádné žerty dokládá množství příběhů. Pod Rousměrovem leží podivný kámen se záhadným nápisem, který dosud nebyl rozluštěn. I ten se zalíbil jistému výtečníkovi, který ho ukradl. Od té doby však nemohl spát, pořád se mu zdálo, že má kámen vrátit. Až tak učinil, spal už náramně! V květnu 1993 zmizel kámen ve Štěpánově nad Svratkou. Jednalo se o desku s nápisem, který připomínal smrt sedláka Fice pod fůrou v roce 1753. Nový majitel jej za čas vrátil. V textu totiž stojí slova: „Smrt nad tebou vyskytuje se, pamatuj, že zemřít musíš…“ Pachatel se držel za srdce a děl, že se smrti bojí. Kámen se vrátil na své místo a brzy by měl být před dalšími nenechavci ukotven přímo na náměstí.

U Trnavy, mezi Třebíčí a Velkým Meziříčím, se jeden kámen také ztratil. Zloděj ho umístil na zápraží křížem dolů a moc si tu úpravu pochvaloval. Jenže co to? Ráno byl kámen otočený křížem vzhůru. Když se to několikrát opakovalo, zloděj raději kámen vrátil. U Slaviček měl hajný zabít pocestného pro 32 krejcarů v roce 1534. Postavili tam na jeho památku také kámen. Jeden z majitelů pole si jej vzal na zápraží, ale v noci se ozýval hlas: „Kdes vzal, tam zase polož!“ a ráno poskakoval kámen na hnojišti. Tak se to opakovalo a pokoj nastal, až hospodář kámen vrátil na původní místo.

V Rozsíčce u Kunštátu měl na své zahrádce dva památné kameny hospodář Procházka. Připomínaly oběti padlé během saského vpádu v dubnu 1742. Pan Procházka kameny vzal a použil do dláždění dvora před maštalí. Chtěl pak koně vyvést ven, ale co to? Koně se vzpínali a odmítli z maštale vyjít a na kameny vstoupit. Až hospodář kameny vrátil na svá místa, bylo zase všechno v pořádku.

U lesa Zvoláku rostla na mezi velká třešeň. Jednou v neděli nešla děvečka Kateřina do kostela, místo toho se rozběhla k lesu a vylezla na třešeň. Vtom na ni někdo z lesa zavolal. Ohlédne se a vidí, že se dole plazí had! Tak se ulekla, že spadla ze stromu a zabila se. Sedlák na to místo zakopal na paměť události kámen s vyrytým křížem a jménem nebohé. Když jednou kterýsi pantáta spravoval doma zápraží, na kámen si vzpomněl. Zrovna takový by se mu hodil k zarovnání rohu. Skutečně jej dovezl a zazdil. Jenže co to? V noci slyší kámen plakat a naříkat. Sedlák se tolik polekal, že se ve světnici na noc zamknul. Ale i další noc se vše opakovalo. Sedlák uvažoval, co počít. Třetí noc slyší, jako by kámen volal: „Kdes mě vzal, tam mě dej!“

Poslechl a od té doby měl klid.

V Petrovicích na Novoměstsku se ubodali k smrti dva žebráci pro krajíc chleba. Místo činu označoval také kámen s křížem a ten byl před časem ukraden potřetí. První chmaták ho zazdil do tarasu, ale zakrátko kámen sám ze zídky vypadl. Byl tedy vrácen na původní místo, ale zas jej někdo ukradl. Nový zloděj jej umístil ve chlévě pod žlab, ale dobytek mu okamžitě přestal žrát. Musel jej také vrátit a ve chlévě bylo zase všechno v pořádku. Jenže do třetice byl ukraden zjara 1994 a dosud se nevrátil. Ale na zloděje zase dojde, něco nemilého se mu přihodí, já to vím!

Podobně se snad povede i zloději, který zcizil kámen u Prosetína. Na něm byly vytesány vidle a velký řeznický nůž. Prosetínský řezník koupil od selky ze Čtyř Dvorů krávu. Spokojeně si ji odváděl, když si selka doma přepočítala peníze a zjistila, že byla ošizena. Popadla tedy vidle a rozběhla se za řezníkem. Dohnala ho těsně před dědinou. Chtěla připlatit, nebo vrátit krávu. Řezník se samozřejmě zdráhal a rozčílená selka na něj zaútočila vidlemi. Napadený vytáhl řeznický nůž a následoval krutý souboj. Oba aktéři vážným zraněním podlehli a na místě tragédie byl zbudován památník. Který už také někdo ukradl!

Do bývalé daňčí obory u Stříteže mě kdysi pozval MVDr. Chalupník z Brna. Měl tam chalupu, vlastně bývalý lovecký srub, a před ní mramorovou desku s křížem a nápisem: „Letha Panie 1594 na den Barbory swaté stromem zabit gest Antonín Berka z Wěžnýho. Pán Bůh racz dussi geho milostiw býti.“ Kámen připomínal smrt jmenovaného, který zahynul při kácení stromů na stavbu kostela ve Věžné. Jistý funkcionář ze Stříteže si jej však dal zazdít do zápraží. Jenže od těch časů tam slýchával šouravé kročeje. Byl uvědomělým ateistou, přesto ale dostal strach, kámen vylomil a pohodil do lesa. Tam jej našel doktor Chalupník a zazdil ke svému srubu, když předtím marně nabízel památku obci Věžná. A po 400 letech, 4. prosince 1994, nechal sloužit v Doubravníku mši svatou za duši Antonína Berky…

U Vojtěchova na Bystřicku mají mramorovou desku s vyrytým křížem a nůžkami. Připomíná smrt krejčovského tovaryše, kterého švédské vojsko považovalo za zvěda a usmýkalo ho za koněm. Jednou potřeboval sedlák z Vojtěchova pěkný placák na novou pec a vzpomněl si na tento křížový kámen. Jen však v peci zatopil, ozvalo se kvílení a nářek. Při každém zatopení se to opakovalo, takže sedlák raději kámen vrátil a vyměnil jej za jiný. Od té doby měl při topení klid a pokoj.

Jenže přišel srpen 2024 a k Vojtěchovu zase zabrousil zloděj! A ne ledajaký! Možná jich bylo více… Jen díry v terénu zbyly hned po dvou kamenech, U Pytláka a U Krejčího. O obou v knize píšu a oba jsem měl rád. Ten malý kámen krejčíkův s křížem a nůžkami byl po pár dnech vrácen na své místo, zloděj se asi lekl rozruchu, který vypukl. Ale ten nejkrásnější a památkově chráněný kámen U Pytláka zmizel beze stopy. Úřad totiž sám o sobě nic moc neuchrání, to se lidé sami musí přičinit.

Text na kameni U Pytláka byl psán gotickým písmem, tzv. minuskulí, a dal se až na pár písmen docela dobře reprodukovat: „Lieta Panie 1569 tu neděli po sv. Václavě zabit jest tuto Petr syn Chrásta z Albrechtic rodný od Jana myslivce pernštejnského. Bůh milostiv rač býti duši jeho.“ Nádhernému svědkovi jsem naměřil míry 114,5 cm na výšku, 52,5 cm na šířku a jen 8 cm tloušťky. Teď je pryč! Místní uvažují o replice, ale originál je originál.

Krást kameny mrtvým, to už vyžaduje hodně hroší kůži a absenci jakéhokoliv citu a svědomí. Policie pátrá, milovníci smírčích kamenů také. Ve veřejnosti je podoba ukradeného mramorového krasavce rozšířena. Snad i na tohoto zloděje dojde! Je to všechno trochu podivuhodné, ale já věřím na trampoty zlodějů. Kradená věc nemůže nikomu dlouho prospívat, na každého prašivce musí dojít…

Literatura:

Jurman, H.: Smírčí kameny na Vysočině. Zubří země, Štěpánov 2010.

Foto:

Hynek Jurman