Těžké počátky lyžování u nás

Lyže měl pro nás objevit hrabě Jan Harrach při svých cestách do severských zemí. Hodily by se přece jeho lesnímu personálu, a tak je nechal v roce 1892 dovézt z Norska do Krkonoš. Okolí Jilemnice a Vysoké nad Jizerou se tak mělo stát kolébkou českého lyžování. Brzy se začalo i s vlastní výrobou a v roce 1893 se v Jilemnici a v Lukově u Holešova poprvé závodilo. Lyžaři se věnovali běhu a skoku, sjezdové lyžování se u nás rozvíjelo až po válce.

Zpočátku se lyžování šířilo zejména mezi lesníky, pak mezi českou inteligencí a sportovně založenou mládeží. Jako první spolek byl v roce 1895 založen Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici. V Jablonci nad Jizerou byl 21. listopadu 1903 založen Svaz lyžařů v Království Českém jako nejstarší lyžařský svaz na světě. Prvním předsedou byl zvolen učitel Jan Buchar.

Sportovní propagátor Josef Rössler-Ořovský však už v roce 1887 sjel i s bratrem Karlem na lyžích Václavské náměstí. Lyže si nechal poslat z Norska a Václavák se tak stal jednou z našich nejstarších lyžařských tras. A v roce 1896 se uskutečnilo první mistrovství Království Českého v pražské Stromovce.

Počátky lyžování na Vysočině se však datují ještě dříve. Většinou se uvádějí dva průkopníci, František Houdek a Rudolf Gabessam. Když v roce 1884 projel na lyžích Nor Nansen Grónskem a napsal o tom knihu, četli ji právě křižánecký učitel František Houdek a fryšavský lesník Rudolf Gabessam. Oba chtěli Nora napodobit a objednali si lyže z Osla. Možná i odjinud. Revírník dostal nejdříve poštou omylem sněžnice, a tak byl Houdek (1863–1925) rychlejší. Na lyžích dojížděl prý už v zimě 1886–1887 z Moravských Křižánek na vyučování evangelického náboženství v Moravské Svratce a byl zřejmě prvním lyžařem na Vysočině. Ovšem jiný zdroj připomíná vojtěchovského lesníka Vincence Wernera, který prý vlastnil prokazatelně nejstarší lyže, vyrobené někdy mezi roky 1882 až 1884.

Houdek se ze Žďárských vrchů vypravil k řece Svratce. Stal se prvním vírským nadučitelem od 1. září 1909 a po odchodu do důchodu se stal i prvním vírským kronikářem. Zemřel 24. 11. 1925 a pohřben byl ve Víru za velké účasti učitelů, školní mládeže, hasičů a dalších občanů. Jeho jméno jako lyžařského průkopníka na Vysočině dodnes zcela nezaniklo. Jasanové lyže Františka Houdka jakoby z dávných věků spatříte v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Měří 295 cm, patří k nim kovové vázání a jedna silná hůl, kterou se první lyžaři odráželi i brzdili.

Rudolf Gabessam (1858–1912) se narodil na hájence u Štěpánova a časem odešel do Fryšavy. Na Novoměstsku lyžoval nejpozději v roce 1891. Gabessam si měl objednat nejdříve prkénka ve Štýrsku. Protože se lyže i sněžnice tenkrát označovaly stejným termínem „Schneeschuhe“, obdržel prý ze Štýrska místo lyží sněžnice. Proto si někdy v zimě 1891–1892 objednal skutečné lyže z Finska. První lyžařskou túru podnikl lesník Gabessam z Fryšavy ke Koskům na Studniční Paseky. Hostinský Kosek se hned následující den pokoušel lyže napodobit, ale ačkoliv byl velmi zručný řemeslník, výsledek se nezdařil. Na pomoc si tedy vzal zkušeného truhlářského mistra Adolfa Slonka z Rokytna a zázračná prkýnka byla na světě. Rodina Slonků se poté stala významným výrobcem lyží na Novoměstsku. A hned prý si nechali lyže vyrobit i lesníkovi přátelé, například právě učitel Houdek a lesník Resch z Křižánek, hostinský Kosek, pan Brázda z Kadova a také sám Adolf Slonek. Rudolf Gabessam zpopularizoval lyžování na Novoměstsku tak důkladně, že už v roku 1893 lyžovali i důstojní občané Nového Města včetně starosty Jelínka či stavitele Sadílka.

Lesník a lyžař Rudolf Gabessam zemřel 8. ledna 1912 v Novém Městě na Moravě, kde také odpočívá na katolickém hřbitově. Na jeho hrob narazíte jen kousek od vchodu nedaleko kostelíčka.

Málokdo si mohl dovolit objednat lyže z Kristianie (dnešní Oslo), a tak začali stolaři vyrábět tento artikl přímo na Vysočině. Nejlépe se to dařilo od r. 1896 Adolfu Slonkovi (1858–1932) z Rokytna, který také vyřezával lavice venkovských kostelů. V roce 1913 přenesli Adolf a Antonín Slonkové výrobu do Nového Města a založili tak úspěšnou tradici zdejší výroby. První lepené běžky začala vyrábět firma Rohlík a Chroust tamtéž a díky nim vyhráli v r. 1935 Novoměstští všechny mistrovské závody. A na novoměstských lyžích skákal s oblibou i náš první olympijský vítěz Jiří Raška, G. Sekajová na nich získala bronz na mistrovství světa (ve štafetě 1974) a Karel Kodejška se na skočkách ARTIS Sokol stal v r. 1975 mistrem světa v letech na lyžích.

V roce 1910, kdy prý na Novoměstsku lyžovalo na 900 lidí, tu proběhly první velké lyžařské závody na Moravě. Uskutečnily se 2. 2. 1910, mezi 19 startujícími byla Marie Gregorová jedinou ženou a vítězem se stal Karel Mrkvička (1887–1959) z Nového Města, jenž dokázal v té době porážet i Hanče s Jarolímkem. Mrkvička byl zajímavou postavou, nejdříve bojoval s přitažlivostí zemskou. Z kopce Šibenice startoval kolem roku 1903 na jakémsi závěsném kluzáku, který mu zhotovil místní kolář Běta, nadšený čtenář verneovek. Mrkvička havaroval, a tak se vrhl raději na lyžování. Vyhrál první veřejné závody v Novém Městě 2. února 1910 a „Mrkvičkova cena“ se uděluje nejvýznamnějším představitelům novoměstského lyžování dodnes.

Ale už v roce 1911 byla lyžařům věnována „Putovní cena Zemského svazu pro povznesení návštěvy cizinců na Moravě a ve Slezsku“. Jejím prvním držitelem se stal Bohumil Hanč z Jilemnice. Ten byl i v Novém Městě velice populární, v letech 1911–1913 zde třikrát vedl lyžařský kurz a zdejší stavební firma mu nabízela zaměstnání. Bohumil však nechtěl opustit Krkonoše a na Červené pondělí, 24. 3. 1913, zmrzl i s kamarádem Vrbatou na Zlatém návrší během památného tragického závodu. Na něm byl přítomen i Josef Jílek, který pak podporoval Hančova ještě nenarozeného syna. O tři dny později byl Hanč pochován v Jilemnici a na pohřeb přijeli i jeho žáci a přátelé z Nového Města na Moravě. Ing. Josef Jílek (1886–1966), mezinárodní rozhodčí a jednatel Svazu lyžařů ČSR, rodák z Rovečného, daroval 10 zlatých dukátů na prestižní cenu. Byla z nich ulita zlatá lyže a zrodil se závod Zlatá lyže Českomoravské vrchoviny. Původně šlo o závod sdružený a první dva ročníky (1934, 1935) vyhrál Bohuslav Musil. Od roku 1972 se jedná o závod ryze běžecký, ale původní trofej už k mání není. Do trvalého držení ji získal pětinásobný vítěz Bohumil Kosour (1939–1942,1949).

V roce 1911 byla založena lyžařská stanice se záznamní knihou ve fryšavském hostinci u Šínů. Dne 4. 1. 1912 se do ní podepsal právě B. Hanč, když vedl lyžařský kurz v Novém Městě a jel na výlet do Fryšavy s 22 členy. Zájem o lyžování stále vzrůstal a často sem přijížděli lyžovat i umělci – Mahen, Gellner, Červinka, Křička ad. Když Jiří Mahen zlomil u Vlachovic moderní lyži, inovoval podle ní Slonek své výrobky.

V roce 1921 byla postavena překrásná lyžařská chata na kopci Harusáku (vyhořela 1942), první skokanský můstek vyrostl na Šibenici (1925), na sněhových se závodilo už od roku 1912. Další můstek postavil Cyril Musil na Studnicích (1937), jiný pak vznikl u Nového Města. V 70. letech byly všechny s výjimkou žákovského u pekáren opuštěny a zrušeny. Dnes je v provozu opravený můstek na Šibenici.

Zajímavý můstek vyrostl po 2. světové válce na Velkomeziříčsku. Stalo se v Blízkově na kopci Mirhart v letech 1946 a 1947. Byl vysoký 22,5 m a skákalo se na něm až 38 m. Josef Svoboda ho pokryl žitnou slámou, na doskočiště dal navézt z lesa hrabanku, 25 cm borového jehličí a do toho slámu. Založil tak první můstek s umělým povrchem možná i na světě a mohlo se skákat v létě! První takový skok byl proveden 22. 7. 1951. Svoboda jel jako první, ale nedojel ani na hranu. Pak už to zvládl, ale první závody vyhrál toho dne Karel Krejzl. Jiné závody, 9. 9. 1956, vidělo přes 1 500 diváků! Letní rekord činil 24 m. Můstek rozmetala vichřice v květnu 1958. Josef Svoboda, přezdívaný Krakonoš (1913–2001) se zabýval i literární činností a 3× vyhrál silniční běh Běchovice–Praha.

Po prvních novoměstských závodnících vyrostla nová generace, která už reprezentovala svou vlast. Josef Německý byl 3× mistrem republiky a stihl dvě olympiády. V Chamonix (1924) byl 7. na 50 km a ve Sv. Mořici (1928) na stejné trati 11. Jeho bratr Otakar byl 4× mistrem republiky a dvojnásobným mistrem světa z roku 1925. Josef navíc dvakrát vyhrál silniční běh v Běchovicích (1927, 1928). Cyril Musil ze Studnic byl 6× mistrem ČSR, 6× mistrem Polska a držitelem stříbrné medaile z mistrovství světa 1933 ve štafetě na 4×10 km. Na OH v GaPa skončil na 50 km 9. jako nejlepší Středoevropan a ve štafetě byl pátý. Čekala jej pak životní kalvárie, jež se stala námětem pro román i film.

V tomto období získali mistrovské tituly i další novoměstští borci: Bohuslav Slonek, Vít Fousek st., Cyrilův bratr Bohuslav Musil, František Balvín a v závodě sdruženém Bohumil Kosour. Po válce následovali Karel Dvořák, Jan Blažíček, Vít Fousek ml., Karel Štefl ad. Zlato za štafety přiváželi i Josef Dufek, Vladimír, František a Jaroslav Zajíčkovi, Ing. Karel Hlaváč, Zdeněk Gabriel, František Kuchař. Zdeněk Kadlec, další výborný běžec, tyto novoměstské úspěchy pečlivě evidoval.

Kromě jmenovaných závodili na olympiádách Jiří Beranovský, Boh. Musil, Fr. Balvín, Vít Fousek st. i ml., Boh. Kosour, Fr. a Jar. Zajíčkovi, K. Dvořák, K. Štefl. Na mistrovství světa se dostali Leoš Stehlík, Anna Fialová, Ant. Chroust (ten byl 2. na MR ve skoku), Zd. Gabriel, Milan Miluška, Jos. Pospíšil. Reprezentovali i Fousková, Kubica, St. Buchta, Marek, Budínová, Švandová ad. Balvín, Jar. Zajíček, Hlaváč, Dvořák, Blažíček, Štefl a Fousek jun. získali titul mistr sportu.

Pro novodobou lyžařskou historii byl důležitý rok 1972, kdy byly v lese Ochoze vytýčeny standardní tratě a postaven Hotel Ski. Od roku 1974 se jezdí Zlatá lyže právě zde a v 1981 se tu poprvé jel Světový pohár žen na 20 km. Slávu zdejšího lyžování pak šířila další generace. Nejznámější byli František Šimon, Dagmar Švubová a Lubomír Buchta. Ze sousedního Žďáru mistr světa Martin Koukal. Dnes se Vysočina aréna těší diváckým rekordům při úspěšných závodech v biatlonu.

Literatura:

Jurman, H.: Rozvědčík a ti druzí… Zubří země, Štěpánov 2021.

Jurman, H.: Ozvěny Vysočiny. Zubří země, Štěpánov 2015.

Foto: Hynek Jurman a archiv Horáckého muzea NMnM