Článek
Před dvěma dny jsem četl pěknou glosu pana Miloše Čermáka, kterého tímto zdravím, o dost možná nejtěžším školním roce pro učitele. Pan Čermák zde vyslovil otázku, jak se učitelé postaví k nastupujícímu fenoménu AI, která je schopná generovat slohové práce, psát domácí úkoly nebo referáty. Jako učitel s desetiletou praxí bych se k tomuto tématu také rád vyjádřil.
Dovedu se vcítit do pocitů učitele v předdůchodovém věku, který bere nástup AI za další hozený klacek pod nohy. „Vždyť ty děcka nebudou umět už vůbec nic, když to za ně ty počítače napíšou. A kam ten svět spěje?!“ Vcelku pochopitelný pohled. Bohužel trochu zpátečnický. Umělá inteligence tu je a bude a už teď nás ovlivňuje více než někteří tuší. I ta paní učitelka v předdůchodovém věku se dívá na YouTube na videa o pečení a to, že za dalšími videi o pečení, které jí „sami“ naskakují, stojí právě AI, paní učitelka vůbec netuší.
Vraťme se ke glose pana Čermáka, který pokládá otázku zda povolit umělou inteligenci při vypracovávání domácích úkolů a referátů. Pokud máme na tuto otázku odpovědět, je potřeba si nejprve položit otázku jinou a sice: Co tím zadaným úkolem sleduji? Jaký kognitivní cíl jsem si vytyčil? Buďme konkrétní: paní učitelka zeměpisu zadá žákům domácí úkol, aby našli a vypsali všechny beskydské tisícovky. Když pominu fakt, že takový úkol žáky asi příliš neposune, je to jasný úkol pro chat GPT. Je to zkrátka rutinní záležitost a být žákem základní školy, využiji AI také. Pokud si ale stanovíme vyšší kognitivní cíl, například posoudit jaký dopad má globální oteplování na nějaký ekosystém, tak bych žákům doporučil klasické samostudium. Samozřejmě chat GPT za ně tu analýzu udělá hned. Ale snažil bych se jim vysvětlit, že tím ochudí sami sebe, že je to nijak nerozvine. Proč jsem slovo doporučil zvýraznil? Protože je dle mého soudu zbytečné jim ho zakazovat, kdo bude chtít AI používat na úplně všechno, tak bude a my s tím nic nenaděláme.
Abych to tedy shrnul. Zakazovat využívání AI ve škole je nesmysl, pokusme se raději žáky nasměrovat k jejímu správnému používání, ať si usnadní rutinní věci a ušetřený čas věnují kreativnějším věcem a seberozvoji. Na úplný závěr vzpomenu na jednu žákyni, která měla zálibu v módě 30. a 40. let. Věděla o tom neskutečné množství věcí a ty modely si dokonce sama šila. Pokud by tato dívka maximálně využívala AI na školní záležitosti, aby ušetřený čas věnovala takovému krásnému zájmu (který ji dost možná bude i živit), dávám jí palec nahoru!
