Článek
Lidé moderního typu jsou na Zemi už 312 000 let a k bohu se modlili odnepaměti. Uctívali kult přírody, přírodních sil, kult předků, obětovali bohu, obětovali i lidské obětiny. S postupujícím křesťanstvím nabylo náboženství v Evropě jiný ráz. Stejně jako má hinduisticko-budhistická víra stejné kořeny, má i židovsko-křesťansko-muslimská tradice základ v abrahámovském a tudíž monoteistickém náboženství, věří však stále i v anděly, démony atd. O představách v záhrobí plném písku, tmy a utrpení se zmiňuje už nejstarší dochovaná literární památka na zeměkouli – Gilgameš, stará tisíce let. Inspirovala dokonce i bibli (potopa světa, archa, holubice, stvoření lidí z kamenů či hlíny atd.), lze najít spousty paralel.
Pro staroindické a slovanské kultury nejsou typické jen indoevropské jazyky, ale i vícehlaví bohové, obětování vdov či lidí na hranicích, spojení vody se záhrobím (Ganga/pohřbívání Slovanů za vodotečemi), spalování nebožtíků atd. Staří Evropané a Indové měli možná i podobné představy o podobě světa a jeho stvoření, ostatně pocházejí z jedné kulturní větve, ale jedna se rozprostřela dál na západní cíp Eurasie, to jest do Evropy a druhá na indický výběžek z Asie, to jest do Indie.
A jaké bohy Slované uctívali?
Mokoš (též Mokuša) – bohyně života, sexuality, ženského lůna a vláhy.
Radegast (též Radegost, Radigast) – bůh pohostinství, jméno měl od slov „rád hosty“.
Rod a Rožanice tvořili skupinku Rodjenice – uctívání „rodu, života, sexuality, úrody“.
Rugievit – trochu nižší bůh.
Lada – bohyně, patrně trochu nižší umístění v panteonu bohů.
Jarovit (též Gerovit) – bůh ročního cyklu.
Perun (též Perperuna, Peperuna, Porun) - hlavní bůh, bůh vládce hromu a blesku, jméno měl od „práti“. V ruce držel kladivo, byl mu zasvěcen strom dub.
Porenut – návaznost na Peruna.
Porevit – návaznost na Peruna.
Pripegala – návaznost na Peruna.
Prove – bůh pravdy, jméno od „prav“.
Bělbog (Bielbog, Bělboh) – dobrý, bílý, kladný bůh, bůh dobra, viz opak Černbog.
Triglav – trojhlavý bůh, snad moudrosti.
Trojan – obdoba Triglava.
Dažbog (též Dabog, Dajbog) – byl to syn Svaroga.
Černohlav – bůh s „černou hlavou“, trochu nižší postavení v panteonu.
Černbog (Černoboh) – zlý, černý, záporný bůh, bůh zla, viz opak Bělbog.
Veles (též Vels, Volos) – jeden z hlavních bohů.
Simargl – trochu nižší bůh.
Sreća – trochu nižší bůh.
Stribog – trochu nižší bůh.
Svantovít – trochu nižší bůh.
Svarog – bůh, otec Svarožiče a Dažboga, jeden z hlavních bohů, snad od „svár-bog“ – bůh sváru.
Svarožič – bůh, syn Svaroga, snaží nahradit a vytěsnit otce.
Živa (též Siva) – bohyně života, sexuality, přírody, ženský symbol.
Ȟors (též Ȟers, Ȟrs) – jeden z hlavních bohů (čti: Chors, Chers, Chrs).
Turupit – částečně převzat od severských národů s podobným významem.
běs – zlý démon.
gryf a senmurv – mytická zvířata.
Tajemství bible
Která kapitola je v bibli nejkratší? Žalm 117. Která kapitola je v bibli nejdelší? Žalm 119. Která kapitola je v bibli uprostřed? Žalm 118. Máme 594 žalmů před a 594 žalmů za prostředním žalmem 118. 5 plus 4 je 9. Který verš je uprostřed žalmu (to jest uprostřed bible) 118? Je to 118:8. Sečti 594 plus 594 a dostaneš 1188. Co ten verš říká? Lépe se utíkati k hospodinu než k člověku. Takových paralel najdeme v bibli spousty. Náhody? Úmysly pisatelů?
Bible je nejprodávanější kniha (bestseller) na světě. Skládá se z dvou dílů Starého a Nového (skutky Ježíše) zákona. Její název je odvozen od biblos (to jest kniha). V esperantu je bible označena biblio a kniha se řekne libro. Stále se nacházejí starší, ale i mladší (i dosud nekanonizované – církví neuznané) útržky a části bible ve vykopávkách, ale i dobové podvrhy a padělky. Bible byla přeložena do všech jazyků, včetně zmíněného esperanta. Nechronologicky seřazený Starý zákon je svatá židovská kniha tóra a dále talmud (židovská etiketa a diskuse). Je psána v židovské alfabetě, zprava doleva, zřejmě pozůstatek semitských leváků, kteří převedli fénické písmo na židovské a arabské. Indie má svou dévanágarí (s částí knihy mahábhárata s eposem bhagavadgíta). Tibet má svou Tibetskou knihu mrtvých, stejně jako Egypt Egyptskou knihu mrtvých. Svatá kniha dalších Semitů – Arabů, která je taktéž psána zprava doleva, a která nemá snad jedinou humánně založenou kapitolu, je korán. Korán obsahuje navrchu textů občas tajemné znaky a písmena. Islamisté jsout přesvědčeni, že ke knize patří, nikdo však neví, co znamenají. Má se za to, že to jsou poznámky pisatelů. Revidováním a proškrtáním koránu se prý vyloupne jádro míru a lásky. Alespoň dle tvrzení zlých jazyků. Škoda, že se o to nikdo ještě nepokusil, třeba tento úkol čeká právě na vás. Korán chronologicky seřadil český profesor Ivan Hrbek, třeba další úkol neseřaditelné knihy čeká právě na vás. I když islamisté by to viděli neradi.
Vatikánské proroctví
Proroctví a vědmy provázejí lidstvo od nepaměti. Vzhledem k tomu, že od vzniku lidského druhu do dnes uplynulo 312.000 let a doba, od kdy se nám proroctví zachovala je jen mizivá, nemůžeme zjistit, zdali se jejich protagonistům vyplnila či ne. Nejstarší dochovaná proroctví se vyskytují v Eposu o Gilgameši a Enkidu v Sumeru, v době starého Egypta, v době před a během vzniku bible (včetně proroctví o příchodu Ješuy) a provázejí lidstvo stále, mimo jiné též v pohanských, slovanských a jiných pohledech do budoucnosti. Nakonec i u autora Aloise Jiráska v Starých pověstech českých proroctví také najdeme.
Texty, které nezapadají do kontextu bible, nově nalezené velice staré texty, ty, které byly určeny jako bohem neinspirované, podvrhy, a jiné, s kterými si nikdo nevěděl rady, byly zařazeny pod nekanonické. Opakem jsou právě kanonické texty, které v bibli obsaženy jsou a které byly určeny kterako bohem inspirované. Bůh se rozprostírá odnikud nikam v prostoru a čase, a všecko jde tak, aniž by se cokoliv zopakovalo (anebo opakovat bude) z minula. Je Α i Ω (α – ω). Pro člověka s omezenými možnostmi nepředstavitelná skutečnost.
Mezi léčiteli, vědmami a ezoteriky se často mluvívá o tzv. „Vatikánském proroctví“ jsou to vlastně všechny za věky sebraná proroctví, která jsou seřazena pod tento název a která se mají naplnit. Podle názorů jsou ve Vatikánském sejfu a jednou budou odtajněny, až přijde ta správná doba. Jak víme, zatím nikdy nikdo nic takového neučinil. Podle jedněch to bude tehdy, až zkažené lidstvo překročí své limity anebo tehdy, když se lidé sjednotí, potáhnou za jeden provaz, naleznou jednu společnou řeč a budou se chovat zodpovědně. Buď tedy proroctví nejsou anebo nepřišel ještě ten správný čas.
Literatura:
· Profant Martin, Profantová Naďa: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, Libri, Praha, 2000, ISBN 80-7277-011-X.
· www.wikipedia.cz – obecné informace
· řada edice Encyklopedie mytologie (indické, germánské a severské, řecké, keltské, starověké Předního východu, Říma a Apeninského poloostrova, starověkého Egypta, Dálného východu, předkolumbovské atd.)