Článek
Maďarština, estonština a finština jsou však jazyky ugrofinské, jejich předci přišli ke konci stěhování národů (po r. 910) z východu a podmanili si většinu okolního evropského (keltského, slovanského, germánského apod.) obyvatelstva, kterému vtiskli též jazyk. Až na výjimky jsou tedy jazyky v Evropě původu praindoevropského.
Tato praindoevropština měla 9 pádů (neúplných), které se do dnešních dob redukovaly. V cikánštině (romštině) zůstal dochován 8. pád ablativ, v některých jazycích translativ apod., v angličtině pády zanikly (vyjadřují se pouze předložkami), ale dochoval se v ní zase vypracovaný základ systému praindoevropských časů (nevýhodou angličtiny je konzervativní způsob zápisu - psaní slov, i když mluvené slovo se vyvíjí dál). Ve Slovanských jazycích, zvláště ve slovinštině, se dochoval duál, tzv. číslo dvojné, kterým jsou označovány 2 věci. Koncovky nominativu ve slovanských jazycích byly obvykle pro jednu věc (jednotné č.) „-a“, pro dvě věci (dvojné č.) „-e“ a pro tři a více věcí (množné číslo) „-i/-y“, ale nemusí to být pravidlo.
Příklady duálu – čísla dvojného v češtině:
1 oko, 2 oči, 3 oka; 1 ucho, 2 uši, 3 ucha; 1 ruka, 2 ruce, 3 ruky; 1 na oku, 2 na očích, 3 na okách; 1 na uchu, 2 na uších, 3 na uchách; 1 na ruce, 2 na rukou, 3 na rukách; 1 na noze, 2 na nohou, 3 na nohách apod.
V polštině, a zvláště v češtině, je dochován 5. pád (oslovujeme, voláme). Navíc Slované vyjadřují vid dokonavý (děj je dokončen) a vid nedokonavý (děj není ukončen a trvá). Rod trpný (vezen, nesen) a rod činný (veze, nese), jiné vymoženosti zastarávají (u/dělající; u/dělajíc, u/dělajíce; u/dělav, u/dělavše; jsa, jsouc; byv, byvše atd.).
Ještě dnes lze vystopovat podobnost a příbuznost mezi tvary pádů jednotlivých zájmen, podstatných a přídavných jmen (v češtině, ruštině, němčině, latině, praslovanštině…) – viz tabulky. Materiálů je nad rámec tohoto článku. Co říct závěrem? Byl-li někdy někde nějaký „prvotní jazyk“ anebo jazyky v dávnověku, možná to byla dokonalá řeč a naše jazyky jsou toho důkazem ještě v současnosti. Možná to byly ale pouho pouhé skřeky a zvuky, které před -312.000 lety naši předci v Africe vyluzovali.
Řazení českých pádů - zohledňující vývoj od praindoevropštiny, praslovanštiny až k češtině dle Ing. Martina Dokoupila:
1. - Nominativ, 5. - Vokativ, 4. - Akuzativ, 2 – Genitiv, 6. - Lokativ, 3. - Dativ, 7. - Instrumentál, 8. – Translativ, Ablativ etc.
rod mužský, číslo jednotné:
1. hrad stroj pán muž předseda soudce
5. hrade! stroji! pane! muži! předsedo! soudce, -če!
4. hrad stroj pána muže předsedu soudce
2. hradu stroje pána muže předsedy soudce
6. hradu, -ě stroji pánovi, -u mužovi, -i předsedovi soudci, -ovi
3. hradu stroji pánovi, -u mužovi, -i předsedovi soudci, -ovi
7. hradem strojem pánem mužem předsedou soudcem
rod ženský, číslo jednotné:
1. kost píseň žena růže, „-a“ idea
5. kosti! písni! ženo! růže! ideo!
4. kost píseň ženu růži ideu
2. kosti písně ženy růže idey, -je
6. kosti písni ženě růži ideji
3. kosti písni ženě růži ideji
7. kostí písní ženou růží ideou, -jí
rod střední, číslo jednotné:
1. město moře kuře stavení
5. město! moře! kuře! stavení!
4. město moře kuře stavení
2. města moře kuřete stavení
6. městu, -ě moři kuřeti stavení
3. městu moři kuřeti stavení
7. městem mořem kuřetem stavením
Němčina
mužský ženský střední množné
1. Der Die Das Die
4 Den Die Das Die
2 Des Der Des Der
3 Dem Der Dem Den
mužský ženský střední
1 Ein Eine Ein
4 Einen Eine Ein
2 Eines Einer Eines
3 Einem Einer Einem
Praslovanština - ukázky
singular dual plural
1st vrag-ъ vrag-a vradz-i
5th vraž-e! vrag-a! vradz-i!
4th vrag-ъ vrag-a vrag-y
2nd vrag-a vrag-u vrag-ъ
6th vradz-ě vrag-u vradz-ěchъ
3rd vrag-u vrag-oma vrag-omъ
7th vrag-omь vrag-oma vrag-y
(8th vrag-omь vrag-oma vrag-y)
singular dual plural
1st otьc-ь otьc-a otьc-i
5th otьč-e! otьc-a! otьc-i!
4th otьc-ь otьc-a otьc-ę
2nd otьc-a otьc-u otьc-ь
6th otьc-i otьc-u otьc-ichъ
3rd otьc-u otьc-ema otьc-emъ
7th otьc-emь otьc-ema otьc-i
(8th otьc-emь otьc-ema otьc-i)
singular dual plural
1st vol-ъ vol-y vol-ove
5th vol-u! vol-y! vol-ove!
4th vol-ъ vol-y vol-y
2nd vol-u vol-ovu vol-ovъ
6th vol-u vol-ovu *vol-ъchъ
3rd vol-ovi vol-ъma *vol-ъmъ
7th *vol-ъmь vol-ъma vol-ъmi
(8th *vol-ъmь vol-ъma vol-ъmi)
Literatura:
· ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Praha: Karolinum, 2001. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-246-0154-0.
· ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. Sémiotika. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-832-5.
· ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
· ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998. ISBN 80-85839-24-5.
