Vznik a řazení abeced

Na světě je celá řada abeced, alfabety jsou často slabičné, nejčastěji užívány jsou však hláskové, a to především latinka, popř. azbuka. Řecká alfabeta, latinka a azbuka mají základ ve fénické abecedě. Fénická abeceda byla zdokonalena, hlavně Řeky, o některé samohlásky a znaky. Leváci mohli ovlivnit abecedy psané zprava doleva, a to především semitské abecedy příbuzných jazyků židovského a arabštiny.

Nejčastější pořadí abeced je takové, kterak se písmena nahodile psala od dávnověku, tedy samohlásky a souhlásky v různém pořadí za sebou. Veškeré hlásky, které je schopen člověk vyslovit, jsou zobrazeny v IPA (International Phonetic Alphabet – Mezinárodní fonetická abeceda).

Abecedy se dají dle Ing. Martina Dokoupila seřadit i takto, na prvém místě samohlásky, je jich méně než souhlásek, znějí samostatně a mají v mluvené řeči větší váhu. Samohlásky se rozdělují dle místa vzniku v mluvidlech v Hellvagově trojúhelníku. Přirozeně následují souhlásky, je jich více než samohlásek, znějí jen se samohláskami a jsou většinou v páru, to jest souhlásky neznělé a znělé. Jen některé souhlásky neznělé mají znělý protipól, jsou v páru. Všechny znělé mají však neznělý ekvivalent. Součástí abeced jsou i ostatní znaky pro zápis více hlásek, jako např. q, x; ty lze též podle stejného principu řadit na konci abecedy jako „kv“, „ks“. Naskýtá se tak přirozené pořadí písmen v abecedě, mají-li písmena stejná pořadí v hláskových abecedách (hlásky se dělí na samohlásky a souhlásky), mohou se lépe porovnávat a jsou též lépe naučitelná. A to i přes to, že národní abecedy neobsahují stejný počet písmen. Tento princip lze aplikovat i na slabičné abecedy (např. japonská hiragana a katakana) apod. V řazených slovech dle těchto abeced se za sebou ocitnou homonyma, kterak například: vir/vír/víra/výr, vít/Vít(ek)/výt, sírový/syrový/sýrový, správa/zprava/zpráva atd.

Čínské znaky

Čínská vláda stála a stojí nyní před velkým problémem, kdy by ráda přešla na čínskou latinku pin-yin, to by nebyl zase takový problém, pokud by se čínština nedělila na několik čínských nářečí, jazyků a dialektů, které jsou si navzájem nesrozumitelné a pojítkem je právě zápis čínskými znaky. Spisovné čínštině rozumějí Číňané bez potíží, opačně z jejich jazyků je to však problém. Pin-yin měl usnadnit způsob zápisu, protože psaní znaky je velice složité, jejich množství je 53.000, se synonymy a nepoužívanými znaky je jich celkem dokonce 80.000 znaků. Dříve se psaly z vrchu dolů ve sloupcích zleva doprava. Čínské znaky se vyvinuly z obrázkového písma, kde každý znak opravdu vystihoval zjednodušenou podobu pojmu, který zapisoval, v současném písmu takových znaků zbyla jen hrstka. Čínské znaky (čínsky: 漢字, 汉字, pinyin: Hànzì, český přepis: Ȟan-c', japonsky: Kandži 漢字, korejsky: Hanča 한자) je písemná soustava, která je používána pro zápis čínských jazyků (čínštiny, kantonštiny aj.), částečně japonštiny, příležitostně korejštiny a v minulosti též vietnamštiny. Vietnamci přešli však bez problémů na latinku. Hànzì se píše zleva doprava stejně jako u evropské latinky a to tak, aby pisatel – většinový pravák, jednoduše nerozmazával to, co právě napsal. Pȟin-jin (Pchin-yin) slouží alespoň k zápisu výslovnosti u znaků v čínských slovnících.

Dvě japonské slabičné abecedy (to jest kana) hiragana a katakana měly jasný původ a inspiraci v čínských znacích. Tyto čínské symboly se objevovaly ve vykopávkách starých tisíce let na kamenech, kostech, ale třeba i na želvích krunýřích.

Protosinajská a fénická abeceda

Hlásková latinka inspirovala třeba hlaholici, cyrilici/ruskou azbuku, arménskou alfabetu, a byla inspirována řeckou alfabetou.

Řecká alfabeta:

Ι ι, Υ υ, Ε ε, Η η, Α α, Ο ο, Ω ω, Μ μ, Ν ν, Ρ ρ, Λ λ, Π π, Β β, Τ τ, Δ δ, Θ θ, Κ κ, Γ γ, Ζ ζ, Φ φ, Σ σ, Χ χ, Ψ ψ, Ξ ξ.

Latinka:

I i, Í í, Y y, Ý ý, E e, É é, A a, Á á, O o, Ó ó, U u, Ú ú ů, M m, N n, Ň ň, Ṅ ṅ, R r, Ř ř, Ṙ ṙ, L l, Ĺ ĺ, Ľ ľ, Ŀ ŀ, J j, P p, B b, T t, D d, Ť ť, Ď ď, Ṫ ṫ, Ḋ ḋ, K k, G g, C c, Dz dz, Č č, Dž dž, Ċ ċ, Ġ ġ, F f, V v, W w, S s, Z z, Š š, Ž ž, Ṡ ṡ, Ż ż, Ch ch (Ȟ ȟ), Ḣ ḣ, H h, Ě ě, Ę ę, Ą ą, Q q, X x.

Ruská azbuka:

Ь ь, Ъ ъ, И и, Ы ы, Э э, А а, О о, У у, М м, Н н, Р р, Л л, Й й, П п, Б б, Т т, Д д, К к, Г г, Ц ц, Ч ч, Ф ф, В в, С с, З з, Ш ш, Ж ж, Х х, Е е, Я я, Ё ё, Ю ю, Щ щ.

Tyto hláskové abecedy lze považovat za nejdokonalejší, mohou vyjádřit konkrétní hlásku (samohlásku, souhlásku a jiné znaky). Latinka je nejpoužívanější abeceda na světě. Latinkou lze přepisovat na klávesnici i jiné abecedy, například počítačovým programem klavesnik.

Řecká abeceda byla inspirována fénickou alfabetou. Řekové na části svého území používali před touto abecedou Lineární písmo B, které bylo rozluštěno a identifikováno kterako raná starořečtina. Lineární písmo A nebylo dosud zcela rozluštěno.

Hlásková fénická abeceda vznikla z protosinajkého písma z doby bronzové, to existovalo současně se sumero-egyptskými hieroglyfy a mohly se i ovlivnit.

Tibetská abeceda vznikla na základě indických písem (hlavně bráhmí a gupta), které mají opět návaznost na fénickou abecedu. Protosinajskou abecedou jsou inspirovány i semitské abecedy (hebrejská, arabská apod.). Zde však píší zprava doleva, snad coby pozůstatek nějakého levorukého učence či učenců.

Řečtina má 24 písmen, angličtina 26 písmen, esperanto 28, němčina 31, ruština 33, čeština 44 (včetně spřežky „Ch“ – čteno ale [ȟ] a „ů“ – výslovnost jako [ú]) …, to vše ve formě velkých tiskacích, malých tiskacích, velkých psacích a malých psacích písmen (to jest 4×) …

Principy „příbuzné za sebou“ a „piš, jak slyšíš“.

Další informace:

· https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_fonetick%C3%A1_abeceda

Literatura:

https://medium.seznam.cz/clanek/ing-martin-dokoupil-vyvoj-a-razeni-indo-evropskych-padu-8732

· ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Praha: Karolinum, 2001. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-246-0154-0.

· ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. Sémiotika. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-832-5.

· ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.

· ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998. ISBN 80-85839-24-5.

Literatura:

https://medium.seznam.cz/clanek/ing-martin-dokoupil-vyvoj-a-razeni-indo-evropskych-padu-8732