Článek
Dcera na základní škole
Šikovná a chytrá holka. Učila se celých devět let moc hezky. Co mne, jako mámu, vždy překvapovalo, že se doma nemusela učit, stačil jí výklad v hodinách. Občas sice přinesla domů trojku, ve výjimečných případech čtyřku, ale já z toho měla neskutečnou radost. Že je „normální!“. Upřímně, nikdy jsem mé děti netrestala za špatné známky. No a co! Tak dostaly čtyřku, pětku? Hurá! Vždy jsem jim říkala - děti, život není o známkách. A nebuďte smutné, když tu špatnou známku dostanete. Život si užijete i bez hezkých známek. Na vysvědčení měly nejhůře trojky. Prostě normální děti se vším všudy. Také si mne pochvalovaly, že spolužáci jim mne závidí, jak hezký vztah spolu máme. Upřednostňuji ve výchově smích, pohodu a z každého jejich „neúspěchu“ se snažím udělat legraci. A dát jim tak najevo, že jsou mnohem důležitější věci v životě, než nějaké známky.
Rozhodování dcery, na jakou střední školu si podá přihlášku
Tohle byl běh na dlouhou trať. Jelikož dcera je velmi zodpovědná a sama na sebe přísná a rozený pedant (upřímně nevím, po kom taková je), pak se zodpovědně zamýšlela už v osmé třídě, čemu se chce v budoucnu věnovat. Já jen zírala. Jediné, co jsem jí jako milující maminka opakovala neustále dokola ve chvílích, kdy se mi psychicky hroutila, že nezvládne přijímačky, že nic neumí atd., že si má vybrat takový směr, který by ji hlavně bavil. Bez ohledu na to, co by si přáli jiní. Já si jen přeji, aby byla šťastná. I v tom, co bude dělat. A pozorovala jsem, jak se vyvíjí směr, který si dcera pomalu a jistě ujasňovala. A překvapovala mne skoro každým dnem. Stále dokola se mnou konzultovala, proč se rozhoduje pro tu nebo tu školu. Nakonec v deváté třídě, kdy její nervy začaly dostávat na frak, kdy je dusili psychicky učitelé ve škole, dcera se definitivně rozhodla. „Chci studoovat práva !“ Tak jo. Uklidnila jsem se, že má konečně vybráno. Další dvě náhradní školy nejsou v tuto chvíli podstatné.
Šok těsně před podáním přihlášky na SŠ -jediná holka ve třídě!
Blížil se termín podání přihlášek na střední školu. Já byla v klidu. Protože dvera byla konečně v klidu. Jen se více učila doma. Matematiku a český jazyk. Doučovala jsem ji hlavně z češtiny. Těsně před podáním přihlášek za mnou přišla jednou večer a sdělila mi. “ Maminko, rozhodla jsem se, že budu elektrikářkou!" Já na ni koukala a pak jsem se začala smát. „Cože?“ Vždyť jsi byla na sto procent rozhodnuta být právničkou! Udělat tenhle svět o něco lepší! Jak to? Proč ta změna? A proč zrovna elektrikářkou?" Nechápavě jsem na ni stále zírala. A čekala jsem, co z ní vypadne. Ale poté, co mi dcera vysvětlila důvod, uznala jsem, že to má v hlavě opravdu hezky srovnané. Na dnešní dobu, klobouk dolů.
Proč zrovna elektrikářkou ?
„Maminko, víš, baví mne něco zkoumat. Baví mne, jak víš, angličtina. Umím ji jako rodilá mluvčí. Byla jsem i na školní olympiádě. A v dnešní době je na programu dne všude na světě vývoj umělé inteligence. Robotů. Mne baví vše, co se týká vědy. Uvědomuji si, že roboti budou součástí lidstva velmi brzy. V mnoha zaměstnáních lidé už nebudou potřeba. Ale opravovat roboty bude třeba stále mnoho let. Chtěla bych studovat i dál vysokou školu. Chemický směr. Dát dohromady elektřinu a chemii. Chemie mne navíc baví. Vždyť svět bude potřebovat profesionály nejen na roboty. Ajťák ze mne sice nebude, ale vidím širší rozměr svého zaměstnání. Firma, ve které bych chtěla pracovat, zde asi neexistuje. Třeba si založím vlastní. Ale chci vycestovat do světa. Ve světě získat další zkušenosti. Nechci se „zahrabat“ v Česku. Tady není možnost pořádného rozvoje. Vidím to všude. Vím co chci už dávno, jen se ve mně pralo, zda pomáhat lidem v oblasti spravedlnosti, nebo si plnit sen - pomáhat lidem se rozvíjet. A vyhrál zatím elektrikář. Pomohl mi v mém rozhodnutí i můj bratr. Taky je elektrikář a výborný. Má všechny důležité zkoušky a není to jednoduchý obor. Ale bude vždy potřebný a když budu dobrá, vydělám si i na živobytí.“ Zůstala jsem zírat. Nad její inteligencí. Nad jejím přirozeným talentem. Nad její lidskou jednoduchostí v přístupu k životu. Teď jsem teprve viděla výsledek mé výchovy. A jsem na ni pyšná! Jsem pyšná na všechny mé děti! Synové jsou super a dcera ? Ta nastupuje teprve na svou životní cestu. Základní školu má za sebou. Teď teprve ji čekají zkoušky, které ji vybrousí v diamant. Zkoušky samotného života.
https://en.wikipedia.org/wiki/Elekt%c5%99ina
https://cs.wikipedia.org/wiki/Elekt%C5%99ina
https://cs.wikipedia.org/wiki/Um%C4%9Bl%C3%A1_inteligence
