Článek
Toto téma je probíráno v dnešní době velmi často. Šikana dítěte na škole. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se dostala jako maminka čtyř dětí do této složité situace jako milující rodič. Tři synové jsou už dospělí a povinnou školní docházku jsme zvládli bez větších turbulencí. Jasně, našly se situace, které jsem musela řešit rázně a důsledně a nevyhnula jsem se kolikrát vážným rozhovorům s pedagogy a ředitelem školy. Ale nikdy to nepřerostlo v šikanu mých synů, synové chodili ze školy domů v psychické pohodě a se spolužáky neměli problémy.
Ale má patnáctiletá dcera, která je v deváté třídě ZŠ, to je jiná kapitola. Jakmile se přehouplo období docházky z prvního stupně základní školy na stupeň druhý, tedy šestou třídu, nastaly pomalu a jistě nenápadné problémy. Dcera se učí dobře, není sice úplný premiant třídy, ale jedničky, dvojky na vysvědčení má průběžně až dosud. Dcera je velmi bystrá dívka, na svůj věk moudrá, chytrá, nemá problém si povídat s dospělými na témata, která jsou tématy převážně ze sféry dospělých jedinců. A možná i proto, že je více inteligentní a moudrá, pak si těžko hledá v okruhu spolužáků kamarády a kamarádky.
Její názor na její spolužačky je takový, že většina kouří vapo, dokonce i marihuanu. A také buď to jsou většinou spolužačky, které mají movité rodiče a chodí oblečeny v těch nejmodernějších kouscích a mají drahou elektroniku, nebo na druhou stranu „jednoduché“ holky, které se už ve třinácti letech chlubily, kolik měly kluků. A spolužáci? Tak zde narazila na ty, kteří jsou samé sprosté slovo, učení je nezajímá, učitele nerespektují, kouří, hulí, pijí a ještě se všemu připitoměle smějí. A dcera to těžko psychicky nese. Ráda by se ve škole učila a připravila se na studium na střední škole, ale je to pro ni složité, protože se ve vyučování neustále řeší, kdo co zase provedl a kdo bude mít dvojku nebo trojku z chování a který spolužák půjde do pasťáku a podobně.
Jednou dcera přišla ze školy uplakaná a psychicky na dně. Prý její spolužáci, známé firmy, na které jsou učitelé krátcí, odešli ve vyučovací hodině i přes protest pedagoga, na WC , vyrvali tam prý z pantu dveře, dotáhli je do třídy včetně odpadkového koše a měli z toho obrovskou legraci. Učitel prý neměl tu sílu nebo odvahu jakkoli zasáhnout tvrději. Dcera to nevydržela a převzala na sebe roli pedagoga a šla to řešit sama do ředitelny. Prosila, aby se toto řešilo, že není ve třídě možnost se normálně učit. A že by ráda přestoupila do jiné třídy. Její třída je totiž na škole známá jako jedna z nejhorších, co se týká chování spolužáků. A tak tedy se to řešilo a vyřešilo. Dcera přestoupila do jiné třídy. A nastaly pro ni velmi těžké chvíle šikany. Ti problematičtí spolužáci ji začali ztrpčovat život na škole i cestou do školy. Nebudu zde podrobněji psát, jakým způsobem, ale i já jako matka jsem pomyslně bouchla do stolu a zašla do školy za ředitelem, vzala jsem si s sebou právníka a trvala na tom, aby došlo k nápravě, protože dcera mi psychicky úplně zkolabovala. Vedení školy mi potvrdilo, že tento vážný problém řeší již dlouhodoběji i s rodiči těch spolužáků, ale bezvýsledně. A prý nemají pravomoce jakkoli jinak zasáhnout než důtkou nebo sníženou známkou z chování.
Co na to mám říct jako maminka? Snažím se dceru držet psychicky, jak to jen jde, mluvím s ní každý den a uklidňuji ji, dávám jí mateřské rady tak, aby docházku do školy zvládala bez větší psychické újmy a nebála se chodit ze školy domů a nebyla strachy bez sebe, jestli náhodou někde za rohem na ni nečíhají problematičtí spolužáci. Má strach, že jí něco udělají. Zvlášť, když kouří, hulí a předvádějí se jeden před druhým, jací jsou to predátoři.
Upřímně se zamýšlím nad tím, jak se chování na školách změnilo k horšímu a pedagogové s tím nic nedělají a vymlouvají se na to, že nemají v rukou žádné páky ke změně. Ale dle mého názoru je to jen a jen o tom, že jsou líní vůbec něco s tím dělat a pohodlní zvednout lidově řečeno svůj zadek a jít to opravdu důrazně řešit a hlavně vyřešit navždy. Je to o důslednosti i o přístupu k žákům. Vytratila se lidskost a dodržují se jen nějaká nesmyslná pravidla podle nějakých nesmyslných tabulek a usnesení a školních řádů. Nebylo by záhadno konečně školní řád přizpůsobit této době a těmto mladistvým, kteří už jsou na jiném levelu, než jsme byli kdysi my všichni? Nebylo by vhodné se začít zajímat více o to, co mladistvým vyhovuje a čím žijí? Že to jsou sociální sítě, drogy, alkohol? A nebylo by náhodou vhodné se zaměřit více na spolupráci, a to velmi těsnou, se zákonnými zástupci dětí na školách? Více s nimi komunikovat? Výmluvy typu, že jsou pedagogové přetěžováni? Nejsou! Vidím to na rozlišnosti učitelů. Jsou učitelé, kteří si umí žáky postavit do latě a ještě jsou mezi nimi oblíbení a zvládají je něco naučit. Ale takových učitelů je velmi málo. Bohužel. Tak kde je zakopaný pes? Ve vedení škol. Jen můj názor.
Ředitelé a vedení škol se bohužel zasekává na striktním dodržování nějakých zákonů a příruček a nařízení místo toho, aby začali aktivně používat selský rozum a zkombinovali a sloučili to do jednotného školního řádu, který má především hlavu a patu a je lidský hlavně k žákům, chcete-li k dětem, a jejich vnímání dnešního okolního světa a prostředí, ve kterém se pohybují.
Věřím, že má dcera na střední škole bude již spokojená a bude mít štěstí na pohodové spolužáky a pedagogický sbor, který bude empatický a ne sofistikovaně striktně dodržovat předpisy, které jsou nejen zastaralé, ale vůbec nekorespondují s dnešní mentalitou mládeže.
A jako maminka toto přeji nejen mé dceři, ale přeji to všem rodičům a jejich dětem.
