Článek
Tohle mne už opravdu ale strašně štve, rozčiluje, nadzvedává ze židle, zvedá tlak, prostě mne to jako matku šíleně deptá. Co? Přístup naší školy (nebo školství?) ke zdraví dětí a vůbec ke způsobu výuky. Podotýkám, že dcera je v 9. třídě základní školy, je to holka, která se učí hezky, jedničky, dvojky, jen čeština jí trochu dělá problémy, tam se průměr pohybuje na 2,5- 2,7 známky. Ale ví, že do přijímaček, které se budou odehrávat na jaře příštího roku, si to zlepší, alespoň já jako matka jí v tom pomohu, z češtiny jsem měla jedničku. Měli jsme totiž na škole výbornou učitelku, takže češtinu umím jako když bičem mrská. A to by v tom byl čert, abych ji k přijímačkám z češtiny nepřipravila! Když učitelka ve škole na to kašle a mluví prý stále jen o tom, že si vše žáci mají najít na internetu a hodina českého jazyka je o ničem, respektive o tom, že si učitelka sedne a „něco“ dělá u stolu a žáci se musí učit sami. O čem pak je učitel? Aby přišel do třídy, sepsul všechny jak malé děti, dal příkaz a sám si psal na mobilu sms nebo netoval na počítači u stolu? Proto učitel studoval vysokou školu? A takto má vést žáky? Takto učitel má učit? Upřímně - s tímto opravdu nesouhlasím. Učitelka, která celou hodinu mluví o Bohu? A vůbec nevnímá, že žáci by se rádi učili zrovna předmět, který mají v rozvrhu a na který se museli připravit? Nebo učitel, který si při každé hodině stěžuje na své zdraví a žákům polovinu vyučující hodiny omílá stále dokola, jak měl kdysi dávno autonehodu a jak dodnes má psychické následky? Proboha, kde to jsme? Pokud má pedagog osobní a zdravotní problémy, ne-li psychické trauma, pak ať tím stále nezatěžuje žáky při každé hodině! To je jen a jen můj osobní názor. Dle mého by takový pedagog neměl tuto práci vůbec vykonávat. Když žáky neučí předmět, který má.
Ano, jistě, chápu, ozvou se právě pedagogové a budou si stěžovat , jak je jejich profese náročná a podobně. Pak proč tedy chtěli být pedagogy? Nejenže na vysoké škole studují i důležitý předmět jako je psychologie, ale měli by studovat i jak vůbec přistupovat k mládeži. Tohle se totiž nelze naučit na škole. K tomu je vychováván člověk od dětství rodinou, prostředím, ve kterém se pohybuje a ten pedagog, který se rozhodne této náročné profesi opravdu věnovat , pak musí být především empatický a mít obrovské spektrum informací z aktuálního dění ve světě a zajímat se i o to, co mládež zajímá a čím vlastně žije ve volných chvílích. Pak si i může najít k žákům cestu a žáci jej budou respektovat a dokonce se i těšit na vyučujícího a hltat všechny důležité informace z předmětu, který vyučující s nadšením učí.
Má zkušenost s mými 4 dětmi, kdy 3 z nich jsou již dospělé a dcera je v 9. třídě základní školy je enormně rozdílná. Tři děti neměly v základní škole absolutně žádný problém s vyučujícími a vracely se ze školy s tím, že se další den do školy těšily. Dcera? V dnešní době a zvlášť na této škole ( v našem městě je základních škol několik) se celých devět let setkávám s laxností učitelů a jejich přístupu k výuce, ředitel školy si zakládá hlavně na tom, aby měl nejnovější tetování, kterémuž stylu podlehl před pár lety a jeho motivace učitelů je nulová. Děje se něco důležitého na škole? Ono se to nějak ututlá samo. Vyšumí. Když už to dojde do stádia, kdy žáci samovolně opouštějí třídu v hodině, jdou na WC, vyrvou tam dveře z pantů a přinesou je do třídy a chechtají se, jací jsou borci, pak bych očekávala, že toto bude hlavně řešit vyučující a v souladu se školním řádem a hlavně s vedením školy. Ale vyučující mlčí, sedne si ke stolu a neřeší nic. Dcera se jako jediná ozvala, získala odvahu, vědoma si, že ji čekají potíže a šikana ze strany spolužáků, šla za ředitelem a poprosila ho, že by se ráda něco na škole naučila, ale nelze, protože vyučující je neučí nic, buď si sami dělají, co chtějí, a žáky nechají, ať si dělají také, co chtějí, nebo se stále dokola řeší při hodině problémy, které způsobují druzí spolužáci, kteří jsou zralí na trojky z chování a pasťáky, což jsou výsledná slova ředitele.
Dcera řešila přestup do jiné třídy, protože šikana přerostla v nezdravou míru. Začala být i více nemocná. Přičítám to i zvýšenému stresu, kdy se organismus přirozeně brání. Horečky, kašel, neustálé návštěvy lékařů… Samozřejmě všechny hodiny absence má od lékaře omluvené. A dospělo to až do fáze, kdy měla zameškané o 2 hodiny více za pololetí, než jak si to nastavila škola a už si mne ředitel pozval do ředitelny, kam jsem si po zkušenostech vzala i svého právního zástupce, abych měla svědka a pomoc zároveň při jednání.
Při vstupu do ředitelny mne čekala plná místnost. Včetně ředitele pak třídní učitelka, výchovná poradkyně, družinářka (mimochodem dcera do družiny není ani přihlášena), a další dvě pedagožky, které s tímto neměly vůbec nic společného.
A začalo mé dušení v jejich šťávě. Jednání dopadlo tak, že ředitel sdělil, že nikdy si zákonný zástupce nepřivedl s sebou právního zástupce, že na to není zvyklý. No a? To tam mám sedět jako jediná a oni se na mne sesypou v několika osobách? Ani náhodou. Jsem dospělá a zodpovědná matka a budu jednat tak, jak mi dovoluje i zákon ČR. Nikdo si na mne nebude vylévat vlastní neschopnost a frustrace. Takže jednání dopadlo v souladu dle zákona a školního řádu. To, že jsem tam měla právníka, bylo jen a jen ku prospěchu celé záležitosti.
Ale co jsem zjistila bylo, že škola kašle na zdraví žáků. Nezajímá ji, jestli je žák nemocný, zajímá ji, kolik hodin zamešká a přes to nejede vlak. To, že dcera a nejen ona, přijde do školy nemocná a učitelka jí řekne : „Proč nejsi doma, když ti je blbě? Rozneseš to po celé třídě!“ a pak druhý extrém: „Pořád jsi nemocná, nezajímá mne, že jsi tady nebyla na tuto látku, máš za 5 a příště zůstaň doma, když jsi nemocná!“ Jinými slovy - žádná empatie, jen příkazy, rozkazy, dodržování nějakých tabulek či co, žádná pozitivní motivace žáků k výuce a těšení se do školy. A tuto zkušenost má, bohužel, většina rodičů na této škole.
Nezažila jsem při docházce na základní školu mých 3 dospělých synů takový laxní a nepochopitelný přístup. Vůbec mi nepřipadá vhodné, aby si učitelé paušálně nárokovali neustálé zvyšování svých platů a zdůvodňovali to tím, jak je jejich profese náročná. Ať ji tedy nevykonávají a jdou pracovat do profese jiné. Jsou učitelé a učitelé. Rozhodně nechci házet všechny pedagogy do jednoho pytle. Je mnoho pedagogů, kteří svou profesi mají rádi a chtějí žákům předat vědomosti s cílem, že vychovávají budoucí inteligentní generaci. A tito by si zasloužili nejen zvýšení platu, ale i motivační odměny. A těmto fandím a moc bych si přála, aby jich bylo víc a ne méně. Pedagog je vzorem pro děti. Nemá odpuzovat a vzbuzovat nechuť a odpor k učení. Má mimo jiné motivovat k lepším výsledkům každého žáka.
