Článek
Děj se odehrává v napůl potopeném Jerichu a sleduje osudy dvou sester. Aphelion a Perihelion Wanggai. Jejich jména převzatá z astronomie znamenající odsluní a přísluní jsou pro ně doslova osudová.
Aphelion, věčně nepochopená a přehlížená vlastní rodinou, najde chybějící lásku v kultu, který zapříčinil konec světa (tak), jak ho známe. Přijme symbionta, svazujícího ji s kultisty slibujícími nehynoucí přijetí a rodinu. Znamená to pro ni ale také bolestivou proměnu do vodního obratlovce či jiného živočicha. Život v kultu ji zároveň odsuzuje k čekání na příchod Černé hvězdy v temných hlubinách.
Medailonek autora
Perihelion, druhá ze sester, zase vidí, jak se kvůli Aphelion nemůže rozvíjet. Nesnáší roli té moudřejší, té, co musí pochopit, že v rodině hraje druhé housle. Perihelion se upíná na studia a hledání práce ve vědeckém oboru. Její možnosti jsou však omezené. Je spojována se sestrou, co se přidala k těm špatným.
Dílo po kapitolách střídá pohledy sourozenců Wanggai a místy se objevují doplňkové kapitoly dalších postav. Po částech se tak vytváří funkční příběhový konflikt.
Popisované prostředí je výsledkem destruktivní potopy, jež se udála před desítkami let. Některá města jsou zničená, nebo z poloviny zaplavená stejně jako v ústředním dějišti, Jerichu. Přeživší a noví obyvatelé tohoto vodního světa jsou rozdělováni do několika frakcí. Objevují se tu jak kultisti, tak i nadnárodní společnost Nekonečno, nabízející zaručené a nejlepší možnosti, jak se novému životu přizpůsobit. Čtenář se potká s robotstvem a jednou méně zmiňovanou skupinou pobývající na lodích svobody. Je toho pro začátek mnoho, ale titul celkem dobře vysvětluje vztahy, politické nálady a cíle jednotlivých stran.
Svět Terezy Kadečkové je rozsáhlý a snaží se být komplexní. Ale je to podobné, jako byste se snažili celý ekosystém rybníka narvat do malého kulatého akvária po zlaté rybičce. Je srozumitelné, co se kde děje, zejména u hlavních charakterů, ale z globálního hlediska je mu upírán hlubší pohled.
Tematické ztvárnění hlavní hrdinky
I když autorka bere klišé ze známých děl, v jejím podání je to příjemné a díky vlastním invencím zajímavé a poutavé. Vyprávění je zbavené zdlouhavého popisování a klidných pasáží. V knize se to hemží akcí, proto se čte jedním dechem a není tak příliš prostoru pro řešení logiky nastavení celého světa.
Aktéři vystupující v Chapadlech Černé hvězdy jsou konzistentní. Toxické rodinné vazby jsou natolik syrové, že se čtenářem opravdu pohnou. Autorka bravurně zachycuje, jak mezi sourozenci vázne komunikace, což vede k jejich dalším strastem.
Román je plný vody, plísní a znetvořených lidí a především beznaděje. Charakterům po celou dobu nevysvitne ani kousek naděje na šťastný život.
Závěrem mohu říct, že zkratkovitý a akční styl Terezy Kadečkové je přesně ten, kterým si chcete vylepšit večer. Přestože nám spisovatelka často předkládá nové světy s vlastním systémem fungování, nezahlcuje čtenáře informacemi navíc ani vatou okolo. Vypráví jen nutné základy, abychom se zorientovali, a příběhem provází až do konce.
Tato skromná pozvánka do autorčiny představivosti pravděpodobně nebude přijatá od milovníků komplexnějších a rozsáhlejších děl, které mají větší prostor vytvářet spletité intriky a jednotlivé postavy tak mohou získávat u čtenářů dlouhodobou oblibu.
Chapadla Černé hvězdy koketují s žánrem -body horror - proto je důležité říci, že některé výjevy nemusí některým čtenářům dělat dobře.
Knihu doporučuji.
