Článek
Dvě přihlášky stačí, drahoušku
Nedostatečné kapacity na středních školách a chaos okolo přijímacího řízení. Problém, který jsme měli v Česku již vloni, se nám letos vrátil jako bumerang. V současnosti na to doplácí potomci tzv. „Husákových dětí“. Jedná se o ročníky mladých, které jsou populačně velmi silné. Nápor na střední školy je tak větší, než mohou střední školy zvládnout. Situaci neprospívá ani zkostnatělý přijímací systém, který je jako z minulého století.
Do letošního léta byl nastaven systém přijímaček, který uchazeči umožňuje podat žádost maximálně na dvě střední školy. Zatímco na vysokou školu si může uchazeč podat libovolný počet přihlášek, na střední školu může podat pouze dvě. I kdyby nic dalšího, tak to přeci nedává smysl. Pokud někoho napadá rozumný důvod, proč je v Česku už léta omezen počet žádostí na dvě, nechť mi dá vědět. O tom, že doposud bylo navíc možné podávat přihlášky pouze v papírové formě, je mi v roce 2023 stydno hovořit.
Uchazeči o střední školy tak místo toho, aby si podali přihlášky na své vysněné obory, museli často taktizovat s výběrem škol, aby měli jistotu, že se vůbec na nějakou střední školu dostanou. Naštěstí si to uvědomuje i vláda, která se rozhodla od příštího roku zvýšit počet přihlášek na tři a podávání přihlášek bude možno pouze elektronicky. Na jednu stranu nutno vládě přiznat kredit, že se s tímto tragickým systémem rozhodla něco dělat. Na stranu druhou si dovedu představit, že by se maximální počet přihlášek mohl zvýšit. Minimálně na pět.
Jak by mohl systém vypadat?
Systém, který by přijímací řízení zjednodušil, by nebyl příliš složitý. Uveďme si to na příkladu z tabulky:
Schéma přijímaček na střední školy
Uchazeč si podá celkem 5 přihlášek na střední školy, které má seřazeny podle preferencí (1.škola je nejvíce preferovaná a 5. škola je nejméně preferovaná). V prvním kole splní podmínky u 4. školy a 5. školy, zatímco na první tři školy se nedostane. V elektronickém systému proto zaškrtne školu č. 4 jako školu, která je uchazečem preferovaná. Zbývající školy, pro které splnil podmínky přijetí, systém z výběru smaže - v tomto případě škola č.5.
V následujícím kole se situace opakuje s tím, že 5. škola je z jeho výběru definitivně odstraněna a kapacity této školy jsou uvolněny ostatním uchazečům (stejně tak by se postupovalo, kdyby se dostal na třetí, čtvrtou a pátou školu - zvolil by si třetí, zbývající dvě by odstranil, a tak uvolnil místo).
Pro třetí kolo jsou vyřazeny školy 4 a 5 s tím, že uchazeč splnil podmínky na 2. a 3. školu, mezi kterými se rozhoduje. Protože je 2. škola preferovanější než 3. škola, vybírá si 2. školu. Samozřejmě by mohla být v reálu více než 3 kola. Postupovalo by se vždy stejným mechanismem. A pro ty, kteří by se dostali na svoji vysněnou školu, by proces skončil dříve.
Pro tento, ale i pro jiné podobné systémy, je samozřejmě vyžadováno připojení k internetu, které je ale v dnešní době dostupné opravdu všem. Případný nářek některých rodičů, kteří by si v dojemné reportáži stěžovali, že chtěli vzít své děti na tábořiště zrovna do míst, kde není v okruhu 50 km internet, bych bral s velkou rezervou.
Mezi jednotlivými koly by byla několikadenní mezera. Jinými slovy - v pondělí ve 12.00 by se všem uchazečům zobrazil výsledek 1. kola. Do středečního poledne by se tak uchazeč musel přihlásit do systému a zvolit si svoji školu. Myslím, že 48 hodin je dostatečně dlouhá lhůta na to, aby se člověk v roce 2023 dokázal na pár minut připojit k internetu, případně předal svoje pokyny rodině, která přístup k internetu má.
Co udělat s uchazeči, kteří se do systému nepřihlásí a neprovedou volbu školy? Je to jednoduché. Každý uchazeč při prvním přihlášení do systému seřadí svoje preference jednotlivých škol. Pokud se uchazeč v jednotlivých kolech nepřihlásí do systému a nevybere svoji preferovanou školu, systém automaticky vybere za něj podle priorit, které uchazeč stanovil při prvním přihlášení. Tento seznam bude moct samozřejmě kdykoliv aktualizovat.
Nehledejme ve všem neřešitelný problém
Hlavně ve všem nehledejme problém. Současný systém přijímacího řízení není udržitelný a změny musí přijít. Je to jako se zaváděním datových schránek. Celá společnost se shoduje, že je třeba digitalizovat státní správu, ale občané pak místo zaslání dokumentu pomocí datové schránky lamentují nad časem stráveným na úřadech. Datovou schránku si však za žádnou cenu nepořídí, protože je to pro něj změna.
Stejné je to se systémem přijímaček. Stát zde není od toho, aby všem přinesl na stříbrném podnose výsledky přijímacího řízení a trpělivě čekal, až si uchazeč zvolí jednu školu. Uchazeč, v době podávání žádostí na střední školy navíc zpravidla plnoletý, by měl být navíc schopen vyvinout vlastní aktivitu k zajištění svého místa na střední škole. Čas, který zabere uchazeči při výběru školy, nebude o nic větší, než čas potřebný na napsání jednoduchého statusu na sociálních sítích. Že to bude celé velká změna? No samozřejmě. Jinak, než změnou, to opravdu nepůjde.
Je mi jasné, že se objeví argumenty typu: Co když bude uchazeč zrovna v nemocnici? Co když bude v bezvědomí? Co když bude jeho dům pod útokem Marsu? Pak si nebude moci vybrat sám a vše za něj udělá systém podle jím vybraného pořadí. Je to pro něj nevýhodné… Tak všichni asi cítíme, že se těmito „co kdyby…“ nikam nedostaneme. Jako pojistka zde právě bude sloužit předdefinované pořadí, které uchazeč může kdykoliv aktualizovat, jakmile se změní jeho priority, právě právě z důvodů, jako je pobyt v nemocnici (věřte, že i v nemocnicích je v dnešní době internet). Nebojme se proto změn, jinak se opravdu nikam neposuneme a nic se nezmění. A pokud bude jeho dům pod útokem Marsu, osobně mu přijedu na pomoc.
